Bohumil Hrabal Život, slavné knihy, pábení a interaktivní literární kvíz
Kdo byl Bohumil Hrabal?
Bohumil Hrabal (1914–1997) patří k nejvýraznějším českým prozaikům 20. století. Narodil se 28. března 1914 v Brně-Židenicích, velkou část dětství a mládí však prožil v Nymburce. Právě prostředí nymburského pivovaru, kde působil jeho nevlastní otec, se později stalo jedním z důležitých zdrojů jeho literární inspirace. Rodinné vzpomínky, příběhy známých lidí i zvláštní atmosféru maloměsta dokázal Hrabal proměnit v prózy, které jsou zároveň humorné, nostalgické i tragické.
Hrabal vystudoval práva na Univerzitě Karlově, jeho profesní život ale zdaleka nepřipomínal běžnou kariéru právníka. Během života vystřídal řadu zaměstnání. Pracoval například na železnici, jako pojišťovací agent, obchodní cestující, dělník v kladenských hutích i jako balič starého papíru. Právě zkušenosti z různých pracovních prostředí mu poskytly množství námětů a postav. Ve svých knihách často zachycoval lidi stojící mimo hlavní proud společnosti, podivíny, samotáře, dělníky, štamgasty a vypravěče, kteří dokážou obyčejnou událost proměnit v neobyčejný příběh.
S Hrabalovou tvorbou je úzce spojen pojem pábení. Jeho „pábitelé“ bývají lidé s bujnou fantazií a potřebou vyprávět, zveličovat a spojovat skutečnost s představivostí. Hrabalův styl je známý dlouhými proudy řeči, překvapivými asociacemi, groteskními situacemi a prolínáním humoru se smutkem. I zdánlivě komická scéna se u něj může náhle změnit v tragickou a naopak. Díky tomu vytvořil velmi osobitý způsob vyprávění, který je snadno rozpoznatelný.
Mezi jeho nejslavnější díla patří Ostře sledované vlaky, odehrávající se za druhé světové války v prostředí železniční stanice, dále Postřižiny, inspirované rodinnými vzpomínkami a prostředím pivovaru, nebo román Obsluhoval jsem anglického krále. Velmi známá je také Příliš hlučná samota, jejímž hlavním hrdinou je Haňťa, muž pracující ve sběrně starého papíru a obklopený knihami, které má ničit. K oblíbeným titulům patří rovněž Slavnosti sněženek, spojené s prostředím chatové oblasti Kersko.
Významnou roli v Hrabalově popularitě sehrály filmové adaptace jeho knih. S režisérem Jiřím Menzelem vzniklo několik známých filmů. Adaptace Ostře sledovaných vlaků získala Oscara za nejlepší cizojazyčný film a Hrabalovy příběhy se díky filmu dostaly k širokému publiku doma i v zahraničí. Bohumil Hrabal se postupně stal jedním z nejpřekládanějších českých autorů. Poslední období života trávil často v Praze a v Kersku. Zemřel 3. února 1997 v Praze po pádu z okna nemocnice Na Bulovce. Jeho dílo zůstává výraznou součástí české literatury a dodnes oslovuje čtenáře neobvyklým jazykem, humorem i schopností nacházet poezii v každodennosti.
Hrabalova tvorba byla úzce spojena také s pražskou čtvrtí Libeň, kde dlouhá léta žil a odkud čerpal další postavy, historky a pozorování. Často zapisoval vyprávění lidí ze svého okolí a následně je literárně přetvářel. Jeho prózy proto někdy působí, jako by čtenář seděl přímo u stolu s člověkem, který bez přestání vypráví. Tato živost, rytmus řeči a cit pro zvláštní detail patří k hlavním znakům jeho osobité poetiky.