Evidencialita: jazykový mechanismus důvěryhodnosti

Evidencialita označuje způsob, jakým jazyk vyjadřuje zdroj informace. Nejde tedy jen o to, co mluvčí říká, ale také o to, odkud to ví. Výpověď „Petr odešel“ působí jinak než „Petr prý odešel“, „Petr asi odešel“ nebo „Viděl jsem, že Petr odešel“.

V některých jazycích je evidencialita gramatickou kategorií. Mluvčí musí přímo ve slovesném tvaru vyznačit, zda informaci viděl, slyšel, odvodil, nebo ji pouze převzal od někoho jiného. Čeština takový povinný systém nemá, ale evidenciální významy vyjadřuje jinými prostředky: částicemi, příslovci, slovesy mluvení nebo konstrukcemi typu říká se, podle svědků, zřejmě, údajně, prý.

Evidencialita je důležitá hlavně v médiích, odborném stylu a politické komunikaci. Pomáhá rozlišit fakt, domněnku, interpretaci a převzatou informaci. Právě proto je zásadní pro kritické čtení textu.

Jedna částice může změnit celou epistemickou hodnotu věty: „stalo se“ není totéž jako „údajně se stalo“.