Norma

Norma je v jazykovědě soubor ustálených prostředků a pravidel, které jsou v určitém jazykovém společenství považovány za vhodné, obvyklé nebo závazné. Určuje, jaké jazykové prostředky se v dané komunikační situaci pokládají za náležité.

Jazyková norma nevzniká pouze umělým předpisem, ale opírá se o dlouhodobě ustálený úzus. Vyjadřuje tedy stabilizovanou podobu jazyka, která je přijímána mluvčími a užívána zejména v kultivované veřejné komunikaci.

Norma se může týkat výslovnosti, pravopisu, tvarosloví, slovní zásoby i skladby. Ve spisovném jazyce je důležitá především proto, že zajišťuje srozumitelnost, jednotnost a společenskou přijatelnost jazykového projevu.

Od normy je třeba odlišovat kodifikaci. Kodifikace normu zachycuje a stanovuje v jazykových příručkách, slovnících a mluvnicích. Norma je tedy širší jev vycházející z jazykové praxe, zatímco kodifikace představuje její odborné zpracování a závazné doporučení.