Saruman Bílý

Čaroděj, vůdce Bílé rady a pán Železného pasu

Saruman Bílý

Saruman Bílý patří k nejvýraznějším a nejtragičtějším postavám Tolkienovy Středozemě. Nebyl obyčejným člověkem ani kouzelníkem v pohádkovém smyslu slova. Patřil mezi Istari, tedy čaroděje vyslané do Středozemě, aby pomáhali svobodným národům v odporu proti Sauronovi. Mezi nimi měl nejvyšší postavení: byl prvním z řádu, hlavou Bílé rady a mužem, kterému důvěřovali králové, vládci i moudří.

Jeho příběh však není příběhem hrdiny, který zůstane věrný svému poslání. Saruman začíná jako učený, mocný a vážený služebník dobra, ale postupně se mění v pyšného vládce, který už nechce Saurona porazit proto, aby zachránil Středozem. Chce jej překonat, napodobit, nebo nahradit. Právě v tom spočívá jeho tragédie: Saruman se zradou nestal jen Sauronovým nástrojem, ale i pokřiveným obrazem toho, čím měl původně být.

Na rozdíl od Saurona nepůsobí Saruman od začátku jako čisté zlo. Je vzdělaný, přesvědčivý, vznešený a v mnoha ohledech skutečně obdivuhodný. O to nebezpečnější je jeho pád. Ukazuje, že i moudrost se může změnit v pýchu, touha po pořádku v tyranii a znalost v nástroj ovládání.

Vzhled a povaha

Saruman měl podobu vysokého starce s dlouhou tváří, hlubokýma tmavýma očima a vznešeným vystupováním. Původně byl spojován s bílou barvou, která měla vyjadřovat jeho postavení mezi čaroději. Jako Saruman Bílý působil čistě, autoritativně a téměř nedotknutelně. Později však začal sám sebe označovat za Sarumana Mnohobarevného. Jeho roucho se při pohybu třpytilo různými barvami, jako by se bílá rozpadla na množství menších odstínů.

Tento detail dobře vystihuje jeho proměnu. Bílá barva symbolizovala jednotu, službu a jasné poslání. Mnohobarevnost u Sarumana nepůsobí jako bohatství, ale jako rozklad. Místo jednoho pevného směru přichází roztříštěnost, pýcha a touha být něčím víc než ostatní.

Největší Sarumanovou zbraní nebyla hůl ani armáda, ale hlas. Dokázal mluvit tak, že lidé slyšeli právě to, co slyšet chtěli. Jeho řeč byla hladká, učená a nebezpečně přesvědčivá. Uměl slibovat rozum, pořádek, bezpečí a výhodu. Právě proto byl tak zrádný: nepůsobil jako surový tyran, ale jako někdo, kdo tvrdí, že ví lépe než ostatní, co je pro svět správné.

Povahově byl Saruman pyšný, ctižádostivý a stále více uzavřený do vlastního úsudku. Zpočátku mohl skutečně chtít porazit Saurona, ale postupně začal obdivovat jeho sílu. Nechtěl být jen rádcem nebo ochráncem. Chtěl rozhodovat. Chtěl ovládat. A nakonec chtěl Jeden prsten, protože věřil, že právě on by jej dokázal využít lépe než kdokoli jiný.

Historie

Původ a příchod do Středozemě

Sarumanovo původní jméno bylo Curumo. Patřil mezi Maiar, mocné duchovní bytosti, a byl spojen s Aulëm, Valou řemesel, hmoty a tvoření. Tato vazba je důležitá, protože Saruman měl od počátku blízko k vědění, technice, výrobě, strojům a touze přetvářet svět podle vlastní vůle.

Do Středozemě přišel jako jeden z Istari. Tito čarodějové neměli Saurona porazit hrubou silou ani převzít vládu nad národy. Měli radit, povzbuzovat, vést a pomáhat svobodným bytostem, aby se temnotě postavily samy. Saruman byl z nich nejváženější a nejvyšší. V očích mnoha lidí, elfů i vládců představoval autoritu, učenost a sílu.

Právě vysoké postavení se však stalo jedním z kořenů jeho pádu. Saruman si začal stále víc uvědomovat vlastní výjimečnost. Neviděl se pouze jako služebník poslání, ale jako ten, kdo by měl stát nade všemi ostatními. Gandalfova nenápadná moudrost a důvěra, kterou v něj někteří vkládali, v Sarumanovi probouzela závist.

Hlava Bílé rady

Když byla vytvořena Bílá rada, Saruman se stal jejím vůdcem. Spolu s Gandalfem, Galadriel, Elrondem a dalšími moudrými měl dohlížet na nebezpečí, která se ve Středozemi znovu probouzela. Jeho znalosti byly hluboké, zvlášť pokud šlo o Prsteny moci. V této oblasti byl považován za největšího odborníka.

Saruman však své vědomosti nevyužíval pouze k obraně proti Sauronovi. Čím více studoval Prsteny, tím více jej přitahovala možnost získat Jeden prsten pro sebe. Začal si namlouvat, že s takovou mocí by mohl Saurona porazit a nastolit vlastní řád. Tím se odlišil od Gandalfa, který chápal, že Prsten nelze bezpečně použít ani s dobrým úmyslem.

Na jednáních Bílé rady působil Saruman dlouho jako hlas opatrnosti a rozumu. Ve skutečnosti však některá rozhodnutí zdržoval proto, že sledoval vlastní plán. Nechtěl jen zničit Saurona. Chtěl najít cestu, jak se dostat k moci, po níž Sauron toužil také.

Železný pas a Orthank

Sarumanovým sídlem se stal Železný pas a jeho černá věž Orthank. Zpočátku měl Železný pas sloužit jako pevnost a opěrný bod Západu. Pod Sarumanovou rukou se však postupně změnil v místo železa, kouře, výhní a vojenské přípravy. Z kruhu zeleně a kamene se stala pevnost, která stále více připomínala menší obraz Mordoru.

V Orthanku se od dob starých králů nacházel palantír, jeden z vidoucích kamenů, o kterém Saruman při převzetí věže dobře věděl. Právě palantír sehrál v jeho pádu významnou roli. Saruman skrze něj navázal kontakt se Sauronem a postupně se dostal pod vliv jeho moci. Nebyl ovšem jen prostou obětí. Sauron využil to, co už v Sarumanovi rostlo: pýchu, závist, obdiv k síle a touhu vládnout.

Železný pas se pod jeho vládou změnil v průmyslovou a vojenskou základnu. Kácely se stromy, rozšiřovaly jámy, pracovaly výhně a vznikala armáda skřetů, lidí z Vrchoviny a Uruk-hai. Saruman tím ukazuje jednu z hlavních podob zla v Tolkienově světě: ne jen magii a temnotu, ale také bezohledné ničení přírody, výrobu zbraní a přeměnu živého světa v pouhý materiál.

Zrada Gandalfa

Když Gandalf zjistil pravdu o Jednom prstenu, vydal se do Orthanku na základě vzkazu, který mu od Sarumana vyřídil nicnetušící Radagast Hnědý. Gandalf očekával pomoc nejvyššího z čarodějů. Místo toho našel zrádce. Saruman mu odhalil, že už nestojí pevně proti Sauronovi. Nabízel Gandalfovi spojenectví, ale ne ve službě dobra. Chtěl, aby se přidali k nové moci, nebo aby společně využili Prsten.

Gandalf odmítl. Saruman jej proto uvěznil na vrcholu Orthanku. Tento okamžik je zásadní, protože Saruman definitivně překročil hranici mezi skrytou zradou a otevřeným nepřátelstvím. Už nebyl pouze moudrým, který se nechal svést nebezpečnou myšlenkou. Stal se věznitelem vlastního spojence a aktivním hráčem ve válce o Prsten.

Gandalfův útěk byl pro Sarumana těžkou ranou. Nejenže přišel o možnost získat informace o Prstenu, ale jeho zrada se později provalila. Od té chvíle už nemohl vystupovat jako nestranný rádce. Jeho maska začala padat.

Válka proti Rohanu

Sarumanovým hlavním vojenským cílem se stal Rohan. Neútočil jen silou, ale i zevnitř. Prostřednictvím Grímy Červivce oslaboval krále Théodena, podrýval jeho vůli a izoloval jej od věrných rádců. Rohan měl být zlomen dřív, než se vůbec naplno postaví do boje.

Gríma byl pro Sarumana ideálním nástrojem. Nebyl velkým válečníkem, ale uměl našeptávat, zdržovat a kazit rozhodování. Saruman tak ukazuje, že moc nemusí působit jen skrze armády. Někdy stačí ovládnout slova, rady a strach člověka, který stojí blízko trůnu.

Když Gandalf Théodena osvobodil z Grímova vlivu, Sarumanův plán se začal hroutit. Železný pas poté vyslal proti Rohanu obrovskou sílu, ale ta byla poražena v bitvě o Helmův žleb. Současně se proti Sarumanovi obrátila příroda, kterou dlouho ničil. Enti z Fangornu vytáhli na Železný pas, zničili jeho stroje, zaplavili jeho jámy a uvěznili ho ve vlastní věži.

Pád Sarumana

Po porážce Železného pasu už Saruman nebyl velkým pánem války. Zůstal ve věži Orthank, ale jeho moc byla zlomena. Přesto se ještě pokusil použít svou nejsilnější zbraň: hlas. Když k němu přišli Gandalf, Théoden a další, snažil se je obměkčit, zmást a rozdělit. Mluvil tak přesvědčivě, že i po všech zradách dokázal v posluchačích vyvolat pochybnosti.

Gandalf však jeho hlasu odolal. Nabídl Sarumanovi možnost opustit cestu zrady, ale Saruman ji odmítl. Nedokázal snést, že by měl přijmout milost od někoho, koho považoval za méně významného. Gandalf mu zlomil hůl a symbolicky jej zbavil postavení mezi čaroději.

Tento pád je důležitý právě tím, že Saruman stále dostává možnost zastavit se. Není zničen bez varování. Má šanci pokání, ale jeho pýcha je silnější než pud sebezáchovy. Raději zůstane poraženým vládcem než zachráněným služebníkem.

Saruman v Kraji

V knižní verzi příběhu Saruman po pádu Železného pasu nezmizí hned ze scény. Dostane se až do Kraje, kde se jako Šarkan stane skrytým vládcem malého, ale krutého režimu. Už nemá velkou armádu ani vznešené plány na ovládnutí Středozemě. Přesto dál škodí, ponižuje a ničí.

Sarumanovo působení v Kraji je hořké a záměrně přízemní. Někdejší hlava Bílé rady, pán Orthanku a jeden z nejmocnějších čarodějů končí jako mstivý tyran, který kazí život hobitům. Jeho zlo se zmenšilo, ale nezmizelo. Už nedokáže vládnout světu, a tak se spokojí s tím, že pokazí aspoň malý kout, který Gandalf miloval.

Nakonec je Saruman zabit Grímou Červivcem, člověkem, kterého dlouho využíval, ponižoval a držel u sebe jako sluhu. Je to příznačný konec: Saruman, mistr manipulace, umírá rukou vlastního nástroje. Ani v posledních chvílích nezíská důstojnost zpět, protože nedokáže projevit lítost.

Schopnosti a moc

Saruman byl mimořádně učený. Rozuměl dějinám, jazykům, Prstenům moci, starým říším i technickým a řemeslným věcem. Jeho moc nebyla založena jen na kouzlech, ale na znalosti. Uměl shromažďovat informace, vyhodnocovat slabiny protivníků a proměňovat vědění v nástroj vlády.

Jeho hlas měl téměř magickou sílu. Lidé, kteří ho poslouchali, mohli mít pocit, že mluví rozumněji než všichni ostatní. Dokázal znít laskavě, uraženě, vznešeně, přátelsky i výhružně podle toho, co se mu hodilo. Nebezpečí jeho řeči spočívalo v tom, že posluchač si často myslel, že se rozhoduje sám.

Saruman také ovládal organizaci, výrobu a válku. Ze Železného pasu vytvořil pevnost plnou šachet, výhní a zbrojní přípravy. Využíval skřety, Uruk-hai, lidi z Vrchoviny, zvědy i politické sluhy. Jeho moc tak nebyla jen osobní, ale systémová. Uměl vytvořit celou strukturu strachu, průmyslu, propagandy a násilí.

Vztahy s ostatními postavami

Gandalf

Gandalf byl pro Sarumana největším zrcadlem. Oba patřili mezi Istari, oba měli pomáhat proti Sauronovi a oba působili jako staří poutníci. Jenže Gandalf zůstal služebníkem poslání, zatímco Saruman začal toužit po nadvládě. Saruman Gandalfa podceňoval, záviděl mu důvěru druhých a nakonec se ho snažil zlomit.

Jejich rozdíl není jen v síle, ale hlavně v přístupu k moci. Gandalf vede druhé k odvaze a samostatnosti. Saruman chce druhé řídit. Gandalf působí nenápadně a často skrze malé lidi. Saruman touží po věži, armádě a příkazech.

Sauron

Saruman se Saurona bál, obdivoval ho a zároveň jej chtěl přelstít. Navenek s ním navázal spojení a chvílemi působil jako jeho spojenec. Ve skutečnosti však nechtěl být pouhým služebníkem Mordoru. Chtěl získat Jeden prsten pro sebe a stát se mocností, s níž by musel počítat i samotný Sauron.

Právě tato dvojí zrada je pro Sarumana typická. Zradil Svobodné národy, ale nebyl věrný ani Temnému pánovi. Sloužil hlavně sobě. To jej činí nebezpečným, ale také osamělým. Nemá skutečné přátele, pouze nástroje, spojence z nutnosti a nepřátele.

Gríma Červivec

Gríma byl Sarumanovým agentem v Rohanu. Pomáhal oslabovat Théodena a připravoval království na pád. Saruman jej využíval, ale nikdy si ho skutečně nevážil. Gríma byl pro něj jen užitečný, dokud sloužil jeho záměrům.

Jejich vztah ukazuje Sarumanovu krutost v malém měřítku. Nejde jen o velké války a plány, ale i o osobní ponižování. Saruman neuměl získávat oddanost láskou nebo úctou. Spoléhal na strach, závislost a manipulaci. Nakonec se mu to vymstilo.

Théoden a Rohan

Rohan byl pro Sarumana překážkou i kořistí. Chtěl jej oslabit, ovládnout a zničit jako samostatnou sílu. Neútočil na něj pouze zvenčí, ale skrze Grímu i zevnitř. Théodenovo uzdravení Gandalfem proto nebylo jen osobní proměnou starého krále, ale i zhroucením Sarumanovy tiché politiky.

Porážka Sarumanových vojsk u Helmova žlebu a pád Železného pasu znamenaly konec jeho velmocenských plánů. Rohan přežil právě proto, že se dokázal probudit z ochromení, které Saruman tak dlouho budoval.

Význam postavy

Saruman je jednou z nejdůležitějších postav Tolkienova světa, protože ukazuje pád moudrosti do pýchy. Není to bytost, která by byla stvořena jako zlá. Jeho zrada vzniká postupně: z obdivu k síle, z touhy po kontrole, ze závisti vůči Gandalfovi a z přesvědčení, že účel ospravedlňuje prostředky.

Jeho příběh je také varováním před mocí techniky a organizace bez morálního řádu. Železný pas není jen pevnost zla. Je to svět, kde se všechno mění v surovinu: stromy v palivo, tvorové ve vojáky, slova v propagandu a vědění v nástroj ovládání.

Sarumanův konec je záměrně ponižující. Z nejvyššího čaroděje se stane malý mstivý vládce v Kraji. Tím Tolkien ukazuje, že zlo se nemusí projevovat jen ve velkolepé podobě temných věží a armád. Může přežívat i jako malichernost, závist, pomsta a touha zkazit radost druhým.

Zajímavosti

• Sarumanovo původní jméno bylo Curumo, v sindarštině byl znám jako Curunír.
• Byl prvním a původně nejvyšším z Istari, tedy čarodějů vyslaných do Středozemě.
• Na rozdíl od Gandalfa si zvolil pevné sídlo a stal se pánem Železného pasu.
• Jeho nejsilnější schopností byl hlas, kterým dokázal přesvědčovat, mást a svádět posluchače.
• Studoval Prsteny moci a toužil získat Jeden prsten pro sebe.
• Jeho proměna v Sarumana Mnohobarevného symbolizuje rozpad původní bílé čistoty a jednoty.
• V knize po válce ještě ovládne Kraj pod jménem Šarkan.
• Ve filmové trilogii Petera Jacksona jej ztvárnil Christopher Lee.
• Saruman není jen Sauronův sluha. Je to samostatně ctižádostivý zrádce, který chtěl Saurona využít i přelstít.
• Jeho osud patří k nejsilnějším příkladům Tolkienova motivu, že touha po moci ničí i ty, kteří kdysi začali s dobrým posláním.