Skloňování řeckých a latinských jmen zakončených na -os, -es, -us, -as

Antická jména pocházející z latiny a staré řečtiny představují v české gramatice specifickou skupinu. Zatímco u moderních cizích jmen se koncovky většinou přidávají za celé jméno, zde platí opačné pravidlo: původní antické zakončení (-us, -os, -es, -as) se při skloňování zpravidla odtrhává a české pádové koncovky se připojují přímo ke kmeni slova.

1. Jména na -us a -os (Julius, Augustus, Homéros)

Toto je nejčastější případ. Koncovky -us (latinské) a -os (řecké) se v nepřímých pádech vždy odtrhávají. Skloňujeme je nejčastěji podle vzoru pán (případně muž, pokud kmen končí na měkkou souhlásku).

• Zakončení -us: Marcus → 2. pád: (bez) Marka → 7. pád: (s) Markem.
• Zakončení -us (po samohlásce): Julius → 2. pád: (bez) Julia → 7. pád: (s) Juliem.
• Zakončení -os: Homéros → 2. pád: (bez) Homéra → 7. pád: (s) Homérem.

Výjimka u moderních jmen: Pokud jméno na -us není antického původu (např. Magnus, Klaus, Huss), koncovka se neodtrhává a skloňuje se celé (bez Magnuse, s Klausem).

2. Jména na -es a -és (Sókratés, Aristotelés)

Řecká jména zakončená na -es nebo -és při skloňování tuto koncovku rovněž ztrácejí. Skloňují se opět podle vzoru pán.

• Sókratés: → 2. pád: (bez) Sókrata → 7. pád: (se) Sókratem.
• Aristotelés: → 2. pád: (bez) Aristotela → 7. pád: (s) Aristotelem.
• Achilleus / Achilles: (Zde existují varianty) → 2. pád: (bez) Achillea / Achilla.

3. Jména na -as a -ás (Pythagorás, Leónidás)

U jmen končících na -as nebo dlouhé -ás se koncovka také odtrhává, ale na rozdíl od předchozích případů se tato jména skloňují podle vzoru předseda.

• Pythagorás: → 2. pád: (bez) Pythagory → 3. pád: (k) Pythagorovi → 7. pád: (s) Pythagorou.
• Leónidás: → 2. pád: (bez) Leónidy → 7. pád: (s) Leónidou.
• Kosmas: → 2. pád: (bez) Kosmy → 7. pád: (s) Kosmou.

Tahák: Přehled odtrhávání koncovek