Slovníkové heslo

citoslovce

podstatné jméno dělení: ci-to-slov-ce

Neohebný slovní druh vyjadřující city, vůli, zvuky nebo spontánní reakce.

Hledat jiné slovo

Prakticky

Praktický přehled

Hlavní znaky
  • Citoslovce může stát i mimo větnou stavbu: Citoslovce často tvoří samostatnou výpověď nebo volně připojenou část věty.
Použití / funkce
  • Citoslovce může stát i mimo větnou stavbu: Může napodobovat zvuk, zachycovat spontánní citovou reakci nebo sloužit jako pobídka, přičemž jeho gramatické vazby bývají omezené.
Příklady
  1. „Au!“ je citoslovce vyjadřující bolest.
  2. Citoslovce může napodobovat zvuk, například „bum“.
  3. V textu bývají citoslovce často oddělena interpunkcí.

Gramatika

Tvary slova citoslovce

Jednotné číslo

1. pád (Kdo? Co?) citoslovce
2. pád (Koho? Čeho?) citoslovce
3. pád (Komu? Čemu?) citoslovci
4. pád (Koho? Co?) citoslovce
5. pád (Oslovujeme, voláme) citoslovce
6. pád (O kom? O čem?) citoslovci
7. pád (Kým? Čím?) citoslovcem

Množné číslo

1. pád (Kdo? Co?) citoslovce
2. pád (Koho? Čeho?) citoslovcí
3. pád (Komu? Čemu?) citoslovcím
4. pád (Koho? Co?) citoslovce
5. pád (Oslovujeme, voláme) citoslovce
6. pád (O kom? O čem?) citoslovcích
7. pád (Kým? Čím?) citoslovci

Slovní vztahy

Významové vztahy

Související pojmy

částice, slovní druh

Nadřazené pojmy

morfologie

← Zpět do slovníku