Deixe

Deixe, někdy také deixis, je jazykový jev, při němž význam výrazu závisí na komunikační situaci. Deiktické výrazy odkazují k osobě mluvčího, adresátovi, místu, času nebo k části promluvy.

Typickými deiktickými výrazy jsou slova jako já, ty, tady, tam, teď, zítra, tento nebo onen. Jejich přesný význam nelze určit pouze ze slovníku, protože se mění podle toho, kdo mluví, kde mluví a kdy mluví.

Význam pojmu

Pojem deixe označuje ukazování jazykem. Nejde však jen o fyzické ukazování prstem. Jazyk může „ukazovat“ na osoby, místa, časové okamžiky, předměty v okolí, části textu nebo vztahy mezi účastníky komunikace.

Například věta Přijdu sem zítra obsahuje několik výrazů, jejichž význam závisí na situaci. Slovo sem označuje místo spojené s mluvčím nebo komunikační situací. Slovo zítra označuje den následující po dni, kdy byla věta pronesena.

Deiktické centrum

Základem deixe je deiktické centrum. Tím se rozumí výchozí bod, z něhož se určují osoby, místo a čas. Obvykle jím bývá mluvčí, okamžik promluvy a místo, kde se komunikace odehrává.

osobní centrum: kdo mluví a ke komu mluví;
prostorové centrum: odkud se mluví;
časové centrum: kdy se mluví;
textové centrum: kde se výraz nachází v textu nebo promluvě.

Výraz já vždy označuje mluvčího, ale konkrétní osoba se mění podle toho, kdo právě mluví. Stejně tak výraz tady označuje jiné místo podle toho, kde se mluvčí nachází.

Osobní deixe

Osobní deixe se týká účastníků komunikace. Vyjadřuje, kdo mluví, ke komu se mluví a o kom se mluví.

já – mluvčí;
ty – adresát;
my – mluvčí spolu s další osobou nebo osobami;
vy – více adresátů nebo zdvořilostní oslovení jedné osoby;
on, ona, oni – osoby nebo entity, o nichž se mluví.

Osobní deixe se uplatňuje hlavně v zájmenech a ve slovesných tvarech. Například ve větě Přijdu později je osoba mluvčího vyjádřena už slovesným tvarem přijdu.

Prostorová deixe

Prostorová deixe vyjadřuje vztah k místu komunikace. Ukazuje, zda se něco nachází blízko mluvčího, dále od mluvčího nebo v jiném prostoru.

tady, zde – místo blízké mluvčímu;
tam – místo vzdálenější nebo odlišné od místa mluvčího;
sem – směr k místu mluvčího;
odtud – směr od místa mluvčího;
tento, tenhle – předmět nebo osoba v blízkosti mluvčího nebo aktuální pozornosti.

Například věta Polož to sem je srozumitelná jen tehdy, pokud adresát ví, jaké místo mluvčí výrazem sem označuje.

Časová deixe

Časová deixe se vztahuje k okamžiku promluvy. Výrazy jako teď, dnes, včera nebo zítra získávají konkrétní význam podle toho, kdy jsou proneseny.

teď – v okamžiku promluvy;
dnes – v den promluvy;
včera – den před dnem promluvy;
zítra – den po dni promluvy;
příští týden – týden následující po aktuálním časovém bodu.

Časovou deixi vyjadřují také slovesné časy. Tvar píšu vztahuje děj k přítomnosti, zatímco psal jsem k minulosti a budu psát k budoucnosti.

Textová deixe

Textová deixe, někdy také diskurzní deixe, odkazuje k částem textu nebo promluvy. Mluvčí nebo autor pomocí ní ukazuje na to, co už bylo řečeno, co následuje nebo co je v textu právě důležité.

výše uvedené – odkaz k předchozí části textu;
níže uvedené – odkaz k následující části textu;
tato kapitola – odkaz k aktuální části textu;
v následujícím odstavci – odkaz dopředu v textu;
jak již bylo řečeno – odkaz zpět k předchozímu sdělení.

Textová deixe je častá v odborných, administrativních a výkladových textech, protože pomáhá čtenáři orientovat se ve výstavbě sdělení.

Sociální deixe

Sociální deixe vyjadřuje společenský vztah mezi účastníky komunikace. V češtině se projevuje zejména rozdílem mezi tykáním a vykáním, volbou oslovení, titulů a zdvořilostních forem.

ty – neformální nebo důvěrné oslovení;
vy – zdvořilé nebo formální oslovení;
pane profesore, paní doktorko – oslovení vyjadřující společenskou roli;
vážený pane, vážená paní – formální komunikační prostředky.

Sociální deixe ukazuje, že jazyk nevyjadřuje pouze věcný obsah, ale také vztahy mezi lidmi, míru formálnosti a společenskou vzdálenost.

Deixe a kontext

Deiktické výrazy jsou silně závislé na kontextu. Bez znalosti situace může být jejich význam nejasný nebo neúplný.

Já tam přijdu zítra.

U této věty je třeba vědět, kdo je já, kam odkazuje tam a ke kterému dni se vztahuje zítra. Bez těchto údajů nelze větu přesně interpretovat.

Deixe a anafora

Deixi je vhodné odlišovat od anafory. Deixe odkazuje především k mimojazykové situaci nebo k pozici v promluvě. Anafora obvykle odkazuje zpět k výrazu, který se už v textu objevil.

deixe: Podej mi tohle. – význam závisí na situaci a gestu;
anafora: Petr přišel pozdě. Byl unavený. – zájmeno byl se vztahuje k Petrovi.

V praxi se oba jevy mohou dotýkat, protože zájmena a ukazovací výrazy mohou fungovat deikticky i anaforicky. Rozhodující je, zda výraz odkazuje k situaci, nebo k prvku uvnitř textu.

Příklady deiktických výrazů

Já jsem ti to říkal. – osobní deixe;
Přijď sem. – prostorová deixe;
Uděláme to zítra. – časová deixe;
Tento problém vyřešíme později. – ukazovací výraz s deiktickou funkcí;
Jak bylo uvedeno výše, výraz závisí na kontextu. – textová deixe;
Mohl byste mi poradit? – sociální deixe vyjádřená vykáním.

Příklady užití

Deixe je odkazování k osobám, místu, času nebo textu vzhledem ke komunikační situaci.
Slova tady, teď a já patří mezi deiktické výrazy.
Význam deiktického výrazu nelze určit bez kontextu.
Osobní deixe vyjadřuje vztah k účastníkům komunikace.
Textová deixe pomáhá čtenáři orientovat se v odborném výkladu.

Související pojmy

deiktický výraz – jazykový prostředek odkazující k situaci promluvy;
deiktické centrum – výchozí bod odkazování, obvykle mluvčí, místo a čas promluvy;
anafora – odkaz k předchozímu výrazu v textu;
reference – vztah jazykového výrazu k označované skutečnosti;
kontext – okolnosti, v nichž je výpověď vytvářena a interpretována;
pragmatika – jazykovědná disciplína zkoumající užívání jazyka v komunikaci;
diskurz – souvislý komunikační celek nebo způsob jazykového jednání.