Historický prézens (praesens historicum)

Historický prézens, latinsky praesens historicum, je užití přítomného času při vypravování o dějích minulých. Mluvčí nebo autor tedy popisuje minulou událost tvarem přítomného času, aby ji zpřítomnil, oživil a přiblížil posluchači nebo čtenáři.

Například místo věty Roku 1620 české stavovské vojsko prohrálo bitvu na Bílé hoře lze říci: Roku 1620 české stavovské vojsko prohrává bitvu na Bílé hoře. Událost se fakticky odehrála v minulosti, ale přítomný čas vytváří dojem bezprostřednosti.

Význam pojmu

Pojem historický prézens označuje zvláštní časové užití prézentu, tedy přítomného času. Nevyjadřuje skutečnou přítomnost, nýbrž minulý děj podaný tak, jako by se odehrával právě před očima čtenáře nebo posluchače.

Historický prézens je prostředek vypravování. Užívá se tehdy, když autor nechce minulou událost podat pouze jako vzdálený fakt, ale jako děj, který se rozvíjí živě, názorně a dramaticky.

Příklad historického prézentu

Minulý čas:

Karel Čapek se narodil roku 1890 v Malých Svatoňovicích. Studoval filozofii a později působil jako novinář a spisovatel.

Historický prézens:

Karel Čapek se rodí roku 1890 v Malých Svatoňovicích. Studuje filozofii a později působí jako novinář a spisovatel.

Obě podoby označují minulost. Rozdíl je ve stylu. Minulý čas působí věcněji a neutrálněji, historický prézens působí živěji a vypravěčsky.

Funkce historického prézentu

Historický prézens má především stylistickou a vypravěčskou funkci. Pomáhá přenést minulý děj do přítomnosti vyprávění a zvýšit jeho působivost.

zpřítomnění děje – minulá událost působí, jako by se odehrávala právě nyní;
oživení vyprávění – text je dynamičtější a méně statický;
zvýšení napětí – čtenář má pocit, že děj sleduje přímo v průběhu;
názornost – události jsou podány konkrétněji a obrazněji;
dramatizace – historická nebo vyprávěná situace získává větší naléhavost.

Historický prézens ve vypravování

Historický prézens se často objevuje ve vypravování, zejména tam, kde chce autor zdůraznit průběh děje. Je typický pro literární texty, populárně-naučné výklady, historické přehledy, dokumentární komentáře i mluvené vyprávění.

Hrdina vstupuje do města a zjišťuje, že brány jsou zavřené.
Roku 1918 vzniká samostatné Československo.
V posledních dnech života Čapek odmítá nenávistné útoky a dál hájí humanistické hodnoty.
V tom okamžiku přichází posel a oznamuje králi nečekanou zprávu.

V těchto větách přítomný čas neznamená, že se děj odehrává nyní. Jde o stylistické přenesení minulého děje do přítomnosti vyprávění.

Historický prézens v odborném a školním textu

V odborném nebo školním textu je historický prézens možný, ale je třeba jej užívat promyšleně. Hodí se především do výkladů, které mají být názorné, přehledné a čtivé. V čistě faktografickém textu může být vhodnější minulý čas.

Například ve školním výkladu literatury lze napsat:

V dramatu R.U.R. přichází Čapek s představou umělých dělníků, kteří se nakonec vzbouří proti lidem.

Taková věta nemluví o současném ději, ale o obsahu a působení díla. Přítomný čas zde může vyjadřovat i nadčasovou platnost literárního textu.

Historický prézens a minulý čas

Historický prézens se od běžného minulého času liší především stylistickým účinkem. Minulý čas podává událost jako uzavřenou a časově vzdálenou. Historický prézens ji představuje jako děj aktuálně probíhající v rámci vyprávění.

Minulý čas: Napoleon vstoupil do Moskvy.
Historický prézens: Napoleon vstupuje do Moskvy.

V obou případech jde o minulou událost. Historický prézens však vytváří větší dějovou živost a přítomnost.

Historický prézens a prézens obecný

Historický prézens je třeba odlišovat od prézentu obecného. Prézens obecný vyjadřuje děje nebo skutečnosti platné obecně, opakovaně nebo nadčasově.

Historický prézens: Roku 1348 Karel IV. zakládá Univerzitu Karlovu.
Prézens obecný: Voda vře při teplotě 100 °C.

V první větě se přítomný čas vztahuje k jedinečné minulé události. Ve druhé větě vyjadřuje obecně platnou skutečnost.

Historický prézens v literatuře

V literatuře může historický prézens sloužit k zesílení dramatičnosti. Vypravěč jím může přiblížit okamžik, který je pro děj zvlášť důležitý. Čtenář pak nemá pocit, že se pouze dozvídá o minulosti, ale že je svědkem právě probíhající scény.

Postava otevírá dveře, vstupuje do temné místnosti a náhle slyší kroky.
Dav se shromažďuje na náměstí, řečník vystupuje na schody a začíná mluvit.

Tento způsob vyprávění je častý v dramatických scénách, historických rekonstrukcích, reportážních pasážích nebo v populárně-naučných textech.

Historický prézens v publicistice a dokumentu

Historický prézens se často používá také v publicistice, dokumentárních pořadech a popularizačních textech. Pomáhá podat známé události poutavěji a přehledněji.

V roce 1969 člověk poprvé vstupuje na Měsíc.
Na konci 19. století se česká společnost rychle modernizuje.
Po válce se Evropa znovu rozděluje na mocenské bloky.

Takové užití je stylově živější než prostý minulý čas, ale stále musí být věcně přesné a jasné.

Možná úskalí

Historický prézens je účinný prostředek, ale jeho nadužívání může text oslabit. Pokud se v textu bez jasného důvodu střídá minulý a přítomný čas, může vzniknout nejasnost v časových vztazích.

není vhodné bezdůvodně míchat minulý čas a historický prézens;
v odborném textu je třeba dbát na časovou jednoznačnost;
historický prézens by měl mít stylistickou funkci, ne nahrazovat minulý čas mechanicky;
u složitějších dějinných souvislostí může být minulý čas přehlednější.

V dobře vystavěném textu se historický prézens používá tam, kde skutečně pomáhá vyprávění oživit nebo zvýraznit významný okamžik.

Příklady užití pojmu

Věta Roku 1918 vzniká Československo obsahuje historický prézens.
Historický prézens zpřítomňuje minulý děj.
Autor užívá historický prézens, aby vyprávění působilo živěji.
V odborném textu je třeba historický prézens užívat střídmě a funkčně.
Historický prézens se často objevuje v historických výkladech a dokumentárních komentářích.

Související pojmy

prézens – přítomný čas;
praesens historicum – latinské označení pro historický prézens;
minulý čas – slovesný čas vyjadřující děj před okamžikem promluvy;
vypravování – slohový postup založený na dějovosti;
stylizace – záměrný způsob jazykového ztvárnění textu;
prézens obecný – přítomný čas vyjadřující obecnou nebo nadčasovou platnost;
narace – vyprávění, dějové podání událostí.