Bohemista

český jazyk, literatura a sloh na jednom místě

Slovníkové heslo

ironie

podstatné jméno dělení: iro-nie

Způsob vyjádření, při němž skutečný smysl výpovědi vyplývá z kontextu a bývá odlišný nebo opačný než její doslovné znění. Často slouží k hodnocení, kritice nebo humoru.

Hledat jiné slovo

Prakticky

Praktický přehled

Hlavní znaky
  • Ironie a rozpor mezi doslovným a zamýšleným významem: Ironie funguje díky rozdílu mezi doslovným zněním a zamýšleným významem.
  • Textové signály ironie: Ironický význam vzniká z rozporu mezi doslovným zněním výpovědi a skutečným postojem mluvčího nebo situací.
Použití / funkce
  • Ironie a rozpor mezi doslovným a zamýšleným významem: K jejímu rozpoznání je proto zásadní kontext, tón projevu a sdílené znalosti; izolovaná věta může být bez nich nejednoznačná.
  • Textové signály ironie: Určení ironie proto musí vycházet z kontextu, tónu a hodnotového rámce textu; izolovaná věta bez kontextu může být dvojznačná.
Příklady
  1. Poznámka „To se ti opravdu povedlo“ může být v určité situaci míněna ironicky.
  2. K pochopení ironie je obvykle nutné znát kontext výpovědi.

Gramatika

Tvary slova ironie

Jednotné číslo

1. pád (Kdo? Co?) ironie
2. pád (Koho? Čeho?) ironie
3. pád (Komu? Čemu?) ironii
4. pád (Koho? Co?) ironii
5. pád (Oslovujeme, voláme) ironie
6. pád (O kom? O čem?) ironii
7. pád (Kým? Čím?) ironií

Množné číslo

1. pád (Kdo? Co?) ironie
2. pád (Koho? Čeho?) ironií
3. pád (Komu? Čemu?) ironiím
4. pád (Koho? Co?) ironie
5. pád (Oslovujeme, voláme) ironie
6. pád (O kom? O čem?) ironiích
7. pád (Kým? Čím?) ironiemi

Slovní vztahy

Významové vztahy

Související pojmy

satira, parodie, stylistika

← Zpět do slovníku