Bohemista

český jazyk, literatura a sloh na jednom místě

Slovníkové heslo

líčení

podstatné jméno dělení: lí-če-ní

Subjektivně zabarvený slohový útvar zachycující prostředí, situaci nebo jev prostřednictvím dojmů, nálad a smyslových vjemů. Důležitá je obraznost a osobní pohled autora.

Hledat jiné slovo

Prakticky

Praktický přehled

Hlavní znaky
  • Líčení jako subjektivizovaný popis: Líčení nestaví především na úplném výčtu vlastností, ale na dojmu.
  • Jazyk líčení: Líčení zachycuje skutečnost subjektivně a usiluje o vyvolání nálady nebo smyslové představy.
Použití / funkce
  • Líčení jako subjektivizovaný popis: Autor vybírá smyslové detaily, obrazná pojmenování a hodnotící prostředky tak, aby čtenář vnímal atmosféru místa nebo situace.
  • Jazyk líčení: Typické jsou hodnotící výrazy, obrazná pojmenování, práce s barvou, zvukem, světlem či pohybem a promyšlené řazení detailů. Popisná přesnost zde ustupuje působivosti a autorskému pohledu.
Příklady
  1. Líčení podzimní krajiny může pracovat s barvami, zvuky i vůněmi.
  2. Na rozdíl od odborného popisu je líčení výrazně subjektivní.

Gramatika

Tvary slova líčení

Jednotné číslo

1. pád (Kdo? Co?) líčení
2. pád (Koho? Čeho?) líčení
3. pád (Komu? Čemu?) líčení
4. pád (Koho? Co?) líčení
5. pád (Oslovujeme, voláme) líčení
6. pád (O kom? O čem?) líčení
7. pád (Kým? Čím?) líčením

Množné číslo

1. pád (Kdo? Co?) líčení
2. pád (Koho? Čeho?) líčení
3. pád (Komu? Čemu?) líčením
4. pád (Koho? Co?) líčení
5. pád (Oslovujeme, voláme) líčení
6. pád (O kom? O čem?) líčeních
7. pád (Kým? Čím?) líčeními

Slovní vztahy

Významové vztahy

Související pojmy

popis, vypravování, stylistika

← Zpět do slovníku