Opozitnost

Opozitnost je vztah protikladnosti mezi dvěma nebo více jazykovými, významovými, stylistickými či textovými jednotkami. Označuje situaci, kdy se určité prvky vymezují navzájem tím, že stojí proti sobě jako rozdílné, protikladné nebo kontrastní.

Pojem opozitnost souvisí s pojmem opozice. Opozice je konkrétní vztah protikladu, zatímco opozitnost označuje vlastnost nebo princip, na jehož základě jsou jednotky chápány jako protikladné. V jazykovědě se opozitnost uplatňuje zejména ve fonologii, morfologii, lexikologii, sémantice a stylistice.

Opozitnost v jazykovědě

V jazykovědě se opozitnost chápe jako jeden ze základních vztahů mezi jednotkami jazykového systému. Jazykové jednotky často získávají svůj význam nebo funkci právě tím, že se odlišují od jiných jednotek.

Například hlásky, tvary slov, významy nebo gramatické kategorie mohou být uspořádány do protikladných vztahů. Opozitnost tedy pomáhá určit, čím se jedna jednotka liší od druhé a jakou funkci v systému plní.

Fonologická opozitnost

Ve fonologii se opozitnost týká vztahu mezi fonémy, tedy hláskami rozlišujícími význam slov. Dva fonémy jsou v opozici tehdy, jestliže jejich záměna může vést ke změně významu.

• pít – bít: opozice mezi p a b;
• dal – dál: opozice mezi krátkou a dlouhou samohláskou;
• pes – les: opozice mezi p a l.

V těchto případech má opozitnost rozlišovací funkci. Rozdíl mezi jazykovými jednotkami není pouze zvukový, ale také významotvorný.

Morfologická opozitnost

V morfologii se opozitnost projevuje mezi gramatickými kategoriemi a tvary. Jednotlivé tvary se od sebe liší například číslem, pádem, časem, osobou, rodem nebo videm.

• student – studenti: opozice jednotného a množného čísla;
• píšu – psal jsem: opozice přítomného a minulého času;
• psát – napsat: opozice nedokonavého a dokonavého vidu;
• ten – ta – to: opozice rodová.

Morfologická opozitnost je důležitá pro vyjadřování gramatických významů. Tvar slova není izolovaný, ale stojí ve vztahu k jiným možným tvarům téhož slova nebo slovního typu.

Lexikální a sémantická opozitnost

V lexikologii a sémantice se opozitnost projevuje mezi významy slov. Nejznámějším případem jsou antonyma, tedy slova opačného významu.

• den – noc;
• mladý – starý;
• vysoký – nízký;
• pravda – lež;
• začátek – konec.

Ne všechny významové protiklady jsou stejného typu. Některé opozice jsou stupňovatelné, například malý – velký, protože mezi nimi existují přechodné stupně. Jiné jsou doplňkové, například živý – mrtvý, kde je protiklad výraznější a méně stupňovatelný.

Druhy významových opozic

Významové opozice lze rozlišovat podle povahy vztahu mezi protikladnými členy.

• kontrární opozice: protikladné významy připouštějí přechodné stupně, například studený – teplý;
• komplementární opozice: jeden člen vylučuje druhý, například živý – mrtvý;
• konverzní opozice: členy vyjadřují týž vztah z opačných hledisek, například prodat – koupit, učitel – žák;
• směrová opozice: členy vyjadřují opačný směr, například nahoru – dolů, přijít – odejít.

Opozitnost tedy nemusí znamenat pouze jednoduchý protiklad typu „ano – ne“. V jazyce může mít různé podoby podle toho, zda jde o rozdíl významový, gramatický, zvukový nebo vztahový.

Opozitnost ve stylistice a literatuře

Ve stylistice a literární vědě se opozitnost uplatňuje jako prostředek výstavby textu. Autor může vytvářet kontrast mezi postavami, prostředími, hodnotami, motivy nebo způsoby vyjádření.

Opozitnost může být základem antiteze, tedy stylistické figury založené na vyjádření protikladu. Pomáhá zvýraznit rozdíl mezi dvěma skutečnostmi a zesílit významovou nebo estetickou působivost textu.

• světlo – tma;
• život – smrt;
• město – venkov;
• svoboda – nesvoboda;
• mládí – stáří.

V literárním textu nemusí být opozitnost vyjádřena pouze jednotlivými slovy. Může se projevovat i v kompozici díla, charakteristice postav, symbolice, prostoru nebo tematické výstavbě.

Opozitnost a kontrast

Pojmy opozitnost a kontrast jsou blízké, ale nejsou zcela totožné. Opozitnost označuje vztah protikladnosti v jazykovém nebo významovém systému. Kontrast je obecnější výraz pro výrazné odlišení dvou prvků, které mohou, ale nemusí být skutečnými protiklady.

Například slova pravda a lež tvoří významovou opozici. Naproti tomu dvě výrazně odlišné postavy v literárním díle mohou být v kontrastu, i když netvoří přesnou jazykovou opozici.

Příklady užití

• Opozitnost slov den a noc je založena na významovém protikladu.
• Ve fonologii má opozitnost rozlišovací funkci.
• Text pracuje s opozitností světla a tmy.
• Gramatické kategorie často vytvářejí opozitní vztahy.
• Opozitnost postav posiluje dramatické napětí díla.

Související pojmy

• opozice – vztah protikladu mezi jazykovými nebo významovými jednotkami;
• opozitum – člen protikladného vztahu;
• antonymum – slovo opačného významu;
• kontrast – výrazné odlišení dvou prvků;
• antiteze – stylistická figura založená na protikladu;
• sémantika – nauka o významu jazykových jednotek;
• fonologie – nauka o funkci hlásek v jazykovém systému.