Bohemista

český jazyk, literatura a sloh na jednom místě

Slovníkové heslo

personifikace

podstatné jméno dělení: per-so-ni-fi-ka-ce

Druh obrazného pojmenování, při němž se neživým věcem, přírodním jevům, zvířatům nebo abstraktním pojmům přisuzují lidské vlastnosti, jednání či pocity.

Hledat jiné slovo

Prakticky

Praktický přehled

Hlavní znaky
  • Personifikace jako antropomorfizující obrazný prostředek: Personifikace vytváří obraz tím, že neživému nebo abstraktnímu jevu připíše lidskou činnost, vlastnost nebo prožívání.
  • Funkce personifikace v uměleckém textu: Personifikace převádí lidské jednání, vlastnosti nebo prožívání na neživé předměty, přírodní jevy či zvířata.
Použití / funkce
  • Personifikace jako antropomorfizující obrazný prostředek: Často se používá v poezii, próze i publicistických titulcích.
  • Funkce personifikace v uměleckém textu: Při interpretaci je podstatné určit konkrétní lidský rys a jeho účinek: může oživovat popis, budovat atmosféru nebo převádět abstraktní děj do názorného obrazu.
Příklady
  1. Ve spojení „vítr šeptal“ je přírodnímu jevu přisouzena lidská činnost.
  2. Personifikace se často objevuje v poezii i pohádkách.

Gramatika

Tvary slova personifikace

Jednotné číslo

1. pád (Kdo? Co?) personifikace
2. pád (Koho? Čeho?) personifikace
3. pád (Komu? Čemu?) personifikaci
4. pád (Koho? Co?) personifikaci
5. pád (Oslovujeme, voláme) personifikace
6. pád (O kom? O čem?) personifikaci
7. pád (Kým? Čím?) personifikací

Množné číslo

1. pád (Kdo? Co?) personifikace
2. pád (Koho? Čeho?) personifikací
3. pád (Komu? Čemu?) personifikacím
4. pád (Koho? Co?) personifikace
5. pád (Oslovujeme, voláme) personifikace
6. pád (O kom? O čem?) personifikacích
7. pád (Kým? Čím?) personifikacemi

Slovní vztahy

Významové vztahy

Související pojmy

metafora, alegorie, epiteton

← Zpět do slovníku