Bohemista

český jazyk, literatura a sloh na jednom místě

Slovníkové heslo

úvaha

podstatné jméno dělení: úva-ha

Slohový útvar, v němž autor promýšlí určitý problém, klade otázky, zvažuje různé pohledy a formuluje vlastní stanoviska. Důležitá je logická návaznost myšlenek a argumentace.

Hledat jiné slovo

Prakticky

Praktický přehled

Hlavní znaky
  • Úvaha jako reflexivní a argumentační slohový útvar: Úvaha má mít jasné téma, ale nemusí dojít k jediné definitivní odpovědi.
  • Argumentace a kompozice úvahy: Dobrá úvaha formuluje problém, vymezuje vlastní stanovisko a rozvíjí je prostřednictvím argumentů, příkladů a případně námitek.
Použití / funkce
  • Úvaha jako reflexivní a argumentační slohový útvar: Důležité je formulovat otázky, zvažovat různé argumenty, propojovat je logicky a odlišit pouhé tvrzení od zdůvodněného názoru.
  • Argumentace a kompozice úvahy: Jednotlivé odstavce mají navazovat logicky, nikoli pouze řadit osobní dojmy. Závěr může stanovisko shrnout nebo ponechat otázku otevřenou, musí však vycházet z předchozí argumentace.
Příklady
  1. V úvaze může autor zvažovat výhody i nevýhody určitého postoje.
  2. Dobrá úvaha neskládá jen fakta, ale rozvíjí vlastní myšlenky.

Gramatika

Tvary slova úvaha

Jednotné číslo

1. pád (Kdo? Co?) úvaha
2. pád (Koho? Čeho?) úvahy
3. pád (Komu? Čemu?) úvaze
4. pád (Koho? Co?) úvahu
5. pád (Oslovujeme, voláme) úvaho
6. pád (O kom? O čem?) úvaze
7. pád (Kým? Čím?) úvahou

Množné číslo

1. pád (Kdo? Co?) úvahy
2. pád (Koho? Čeho?) úvah
3. pád (Komu? Čemu?) úvahám
4. pád (Koho? Co?) úvahy
5. pád (Oslovujeme, voláme) úvahy
6. pád (O kom? O čem?) úvahách
7. pád (Kým? Čím?) úvahami

Slovní vztahy

Významové vztahy

Související pojmy

výklad, fejeton, stylistika

← Zpět do slovníku