Bohemista

český jazyk, literatura a sloh na jednom místě

Slovníkové heslo

uvozovky

podstatné jméno dělení: uvo-zov-ky

Párové interpunkční znaménko používané zejména k vyznačení přímé řeči, citátů, názvů nebo výrazů užitých ve zvláštním významu. V češtině se v základní úrovni běžně používají uvozovky „…“.

Hledat jiné slovo

Prakticky

Praktický přehled

Hlavní znaky
  • Uvozovky a vyznačování citovaného či příznakového textu: V češtině se jako základní dvojice používají dolní a horní uvozovky „…“.
  • České uvozovky a jejich hierarchie: V českém textu se jako základní používají dvojité uvozovky „…“.
Použití / funkce
  • Uvozovky a vyznačování citovaného či příznakového textu: U vnořených citací se volí další úroveň uvozovek a znaménka se píší bez mezer přímo k uzavíranému textu.
  • České uvozovky a jejich hierarchie: Při vložení další citace dovnitř se uplatňuje nižší úroveň, typicky ‚…‘. Umístění tečky, čárky a dalších znamének se řídí tím, zda interpunkce patří k citovanému celku, nebo k větě, která citaci rámuje.
Příklady
  1. Přímou řeč lze v textu vyznačit českými uvozovkami.
  2. Typograficky správné české uvozovky mají odlišný znak na začátku a na konci.

Gramatika

Tvary slova uvozovky

Množné číslo

1. pád (Kdo? Co?) uvozovky
2. pád (Koho? Čeho?) uvozovek
3. pád (Komu? Čemu?) uvozovkám
4. pád (Koho? Co?) uvozovky
5. pád (Oslovujeme, voláme) uvozovky
6. pád (O kom? O čem?) uvozovkách
7. pád (Kým? Čím?) uvozovkami

Slovní vztahy

Významové vztahy

Související pojmy

interpunkce, ortografie, apostrof

← Zpět do slovníku