Vztažné zájmeno

Vztažné zájmeno je zájmeno, které uvádí vedlejší větu vztažnou a zároveň odkazuje k některému výrazu v řídící větě nebo k celému jejímu obsahu. Spojuje tedy dvě části věty a vyjadřuje vztah mezi nimi.

Typickými vztažnými zájmeny jsou který, jenž, kdo, co, jaký a čí. Například ve větě Čtu knihu, která mě zaujala je slovo která vztažné zájmeno. Odkazuje k podstatnému jménu knihu a zároveň uvádí vedlejší větu která mě zaujala.

Význam pojmu

Vztažná zájmena patří mezi zájmena, která mají spojovací funkci. Neoznačují osobu, věc nebo vlastnost samostatně, ale vztahují se k jinému výrazu v textu. Tímto výrazem bývá nejčastěji podstatné jméno, zájmeno nebo celá předchozí výpověď.

Student, který přišel pozdě, se omluvil.
Ten, kdo mlčí, nemusí vždy souhlasit.
To, co říkáš, je důležité.
Město, jehož dějiny sahají do středověku, navštěvují turisté.

Ve všech uvedených příkladech vztažné zájmeno uvádí vedlejší větu a zároveň se vztahuje k výrazu z věty hlavní.

Základní vztažná zájmena

Mezi nejběžnější vztažná zájmena v češtině patří:

který – nejčastější vztažné zájmeno: člověk, který pomáhá;
jenž – knižnější nebo stylově vyšší obdoba zájmena který: autor, jenž napsal román;
kdo – vztahuje se zpravidla k osobě: Ten, kdo přijde první, vyhrává;
co – vztahuje se k věci, obsahu nebo celé skutečnosti: To, co říkáš, platí;
jaký – vyjadřuje vlastnost nebo druh: Byl to člověk, jakého jsem dlouho nepoznal;
čí – vyjadřuje příslušnost nebo vlastnictví: Žák, jehož sešit chyběl, dostal poznámku.

Vztažné zájmeno který

Zájmeno který je v současné češtině nejběžnějším vztažným zájmenem. Skloňuje se podle rodu, čísla a pádu a zpravidla se shoduje s výrazem, k němuž se vztahuje, v rodě a čísle. Pád se určuje podle funkce zájmena ve vedlejší větě.

Muž, který stál u dveří, odešel.
Kniha, kterou jsem četl, byla zajímavá.
Město, ve kterém žiji, se rychle mění.
Lidé, kterým důvěřuji, mě nezklamali.

Věta Kniha, kterou jsem četl ukazuje, že zájmeno kterou je v ženském rodě a jednotném čísle podle slova kniha, ale je ve 4. pádě, protože ve vedlejší větě plní funkci předmětu.

Vztažné zájmeno jenž

Zájmeno jenž je významově blízké zájmenu který, ale působí knižněji, odborněji nebo slavnostněji. V běžné mluvené komunikaci se užívá méně často, v odborném, publicistickém a literárním stylu se však může objevit poměrně běžně.

Autor, jenž se proslavil dramaty, psal také fejetony.
Dílo, jež vzniklo ve 20. století, je stále aktuální.
Myšlenka, již autor rozvíjí, je humanistická.
Román, o němž se často diskutuje, vyšel po válce.

Tvary zájmena jenž mohou být pro čtenáře náročnější, protože jsou dnes méně frekventované. Proto je v textech určených širšímu publiku často vhodnější použít zájmeno který.

Vztažné zájmeno kdo

Zájmeno kdo se jako vztažné zájmeno vztahuje zpravidla k osobám. Často se objevuje ve spojení s ukazovacím zájmenem ten.

Ten, kdo se učí pravidelně, má lepší výsledky.
Kdo chce uspět, musí pracovat.
Pomohu tomu, kdo o pomoc požádá.
Nevěř každému, kdo ti něco slíbí.

Ve větě Ten, kdo se učí pravidelně, má lepší výsledky uvádí zájmeno kdo vedlejší větu vztažnou a vztahuje se k výrazu ten.

Vztažné zájmeno co

Zájmeno co se jako vztažné zájmeno užívá zejména ve spojeních typu to, co, případně tehdy, když odkazuje k celému obsahu předchozí výpovědi.

To, co říkáš, je pravda.
Udělám všechno, co bude potřeba.
Nerozuměl tomu, co se stalo.
Zapomněl si úkol, což učitele překvapilo.

V nespisovné nebo hovorové komunikaci se co někdy užívá místo zájmena který, například kluk, co sedí vzadu. Ve spisovném neutrálním textu je však vhodnější podoba kluk, který sedí vzadu.

Vztažné zájmeno jaký

Zájmeno jaký vyjadřuje vlastnost, druh nebo míru podobnosti. Ve vztažné funkci se uplatňuje tam, kde nejde pouze o určení osoby nebo věci, ale také o její povahu nebo kvalitu.

Byl to člověk, jakého bychom si měli vážit.
Takový výsledek, jaký jsme očekávali, se nedostavil.
Potřebujeme řešení, jaké bude dlouhodobě udržitelné.

Zájmeno jaký bývá často spojeno s výrazem takový, který stojí v řídící větě.

Vztažné zájmeno čí

Zájmeno čí vyjadřuje vztah příslušnosti, vlastnictví nebo původu. Ve vztažných větách je jeho funkce podobná významu jehož, jejíž nebo jejichž.

Žák, jehož sešit se ztratil, dostal nový.
Autorka, jejíž kniha získala cenu, vystoupila v rozhlase.
Rodina, jejíž dům byl poškozen, požádala o pomoc.

V běžné češtině se pro vyjádření vlastnického vztahu často užívají tvary jehož, jejíž a jejichž, které jsou vztažnými tvary zájmena jenž.

Shoda a pád vztažného zájmena

U vztažných zájmen je důležité rozlišovat shodu v rodě a čísle od pádu. Rod a číslo se obvykle řídí výrazem, k němuž se zájmeno vztahuje. Pád se však určuje podle toho, jakou funkci má zájmeno ve vedlejší větě.

Viděl jsem film, který získal cenu. – který je podmět vedlejší věty.
Viděl jsem film, který doporučuješ. – který je předmět vedlejší věty.
Viděl jsem film, o kterém mluvíš. – kterém je součást předložkového pádu.
Viděl jsem film, jehož režisér získal cenu. – jehož vyjadřuje příslušnost.

Právě pád vztažného zájmena bývá častým zdrojem chyb, protože se neurčuje podle pádu podstatného jména v řídící větě, ale podle stavby věty vedlejší.

Vztažná věta

Vztažné zájmeno uvádí vedlejší větu vztažnou. Ta blíže určuje výraz z věty hlavní, případně rozvíjí celý její obsah.

Dům, který stojí na rohu, je opravený.
Člověk, jenž neumí naslouchat, se těžko domluví.
To, co se stalo, nás překvapilo.
Přišel pozdě, což nikdo nečekal.

Vztažná věta může být těsně spjata s řídícím výrazem, nebo může mít volnější doplňující charakter. V psaném textu bývá obvykle oddělena čárkou.

Interpunkce u vztažných zájmen

Před vztažnou větou se v češtině zpravidla píše čárka. Čárka odděluje větu hlavní od věty vedlejší.

Žena, která seděla u okna, četla noviny.
Auto, které stálo před domem, zmizelo.
Nevím, kdo to udělal.
Řekl mi, co se stalo.

Čárka se píše i tehdy, když vztažná věta stojí uvnitř věty hlavní. V takovém případě se odděluje z obou stran.

Kniha, kterou jsem si půjčil, byla velmi zajímavá.
Člověk, který se nevzdává, má větší šanci uspět.

Vztažné a tázací zájmeno

Některá zájmena mohou být podle užití buď tázací, nebo vztažná. Rozhoduje jejich funkce ve větě.

Tázací zájmeno: Kdo přišel?
Vztažné zájmeno: Nevím, kdo přišel.
Tázací zájmeno: Kterou knihu čteš?
Vztažné zájmeno: Kniha, kterou čteš, je známá.

Tázací zájmeno slouží k vytvoření otázky. Vztažné zájmeno naproti tomu uvádí vedlejší větu a vztahuje ji k jinému výrazu.

Časté chyby

U vztažných zájmen se často chybuje zejména v pádu, stylové vhodnosti a ve volbě mezi výrazy který, jenž a co.

Nevhodně: Autor, kterýho knihu čteme, žil v Praze.
Spisovně: Autor, jehož knihu čteme, žil v Praze.
Hovorově: Dívka, co sedí vpředu, odpovídá.
Neutrálně spisovně: Dívka, která sedí vpředu, odpovídá.
Nevhodně: To je člověk, kterému názor si vážím.
Správně: To je člověk, jehož názoru si vážím.

V odborném a školním textu je vhodné volit spisovné a jednoznačné podoby, zejména který, jenž, jehož, jejíž a jejichž.

Příklady užití pojmu

Slovo který je ve větě Člověk, který přišel, se omluvil vztažné zájmeno.
Vztažné zájmeno uvádí vedlejší větu vztažnou.
Zájmeno kdo může být tázací i vztažné.
Pád vztažného zájmena se určuje podle jeho funkce ve vedlejší větě.
Zájmeno jenž je stylově knižnější než zájmeno který.

Související pojmy

zájmeno – slovní druh, který zastupuje nebo odkazuje na jména, vlastnosti či okolnosti;
vztažná věta – vedlejší věta uvedená vztažným výrazem;
vedlejší věta – věta závislá na jiné větě;
řídící věta – věta, na níž je vedlejší věta závislá;
tázací zájmeno – zájmeno užívané v otázkách;
antecedent – výraz, k němuž se vztažné zájmeno vztahuje;
interpunkce – soustava pravidel pro psaní znamének v textu.