Život a cesta k divadlu
Josef Kajetán Tyl se narodil 4. února 1808 v Kutné Hoře a zemřel 11. července 1856 v Plzni. Byl prozaikem, dramatikem, překladatelem, hercem, dramaturgem a novinářem. Jeho literární práce byla úzce spjata s rozvojem českého divadla a veřejného života.
Gymnázium navštěvoval v Praze v letech 1822–1827 a dokončil je v Hradci Králové v letech 1827–1828. Zásadní vliv na něj měl učitel a dramatik Václav Kliment Klicpera. Roku 1828 začal v Praze studovat filozofii, ale v roce 1829 odešel ke kočovné společnosti Karla Hilmera. Mezi jeho spolupracovníky byla už tehdy Magdalena Forchheimová, pozdější manželka.
První kočování ho přivedlo do měst jihozápadních Čech. V lednu 1830 je doloženo jeho vystoupení ve Stavovském divadle; další cestování s německými soubory následovalo v letech 1830–1831. Roku 1831 nastoupil jako pomocný vojenský účetní. Penzionován byl roku 1842. Herectví ve Stavovském divadle se věnoval také pod jmény Horník a Skalný.
Rodné jméno a pseudonymy
Rodné jméno znělo Josef František Till. Kajetán je biřmovací jméno. Podoba Týl se objevuje od roku 1825, Tyl od roku 1838. U starších tisků a katalogových záznamů proto mohou rozdílné podoby jména označovat téhož autora. Mezi jeho pseudonymy patří Horník, Skalný či Antonín Čermák.
Jméno Horník používal později také Tylův syn František. Shodný pseudonym proto sám o sobě není bezpečným důkazem autorství. Databáze má rozlišovat osobu, její různé podpisy a bibliografický záznam konkrétního textu.
Divadlo jako veřejná služba
Tyl založil a vedl Kajetánské divadlo, ochotnickou scénu působící v letech 1834–1837. Roku 1846 získal placené dramaturgické místo u českých her Stavovského divadla. K jeho povinnostem patřilo dodat každoročně dvě původní hry a šest překladů. Takové pracovní podmínky pomáhají vysvětlit šíři i tempo jeho tvorby.
V jeho dramaturgii se prolínaly hry ze současnosti, historická dramata a pohádkové báchorky. České divadlo mělo pro Tyla také výchovnou a společenskou funkci: nabízelo publiku český jazyk, společnou zkušenost a otázky, které se týkaly jeho života. Hudba nebyla pouze příležitostnou ozdobou. Písně, sbory a taneční situace spojoval s dramatickým jednáním.
Překlady se mohou výrazně lišit od původních předloh. Tyl přemisťoval děj do domácího prostředí a upravoval jména i situace. V bibliografii je proto nutné uvést původního autora a rozlišit překlad, adaptaci a původní text. Označit všechny takové práce pouze jako „Tylovy knihy“ by bylo nepřesné.
Manželka, její sestra a společná domácnost
28. ledna 1839 se Tyl oženil s Magdalenou Forchheimovou. Nebyla pouze ženou slavného autora: byla herečkou a zpěvačkou s vlastní dlouhou kariérou. Ve Škroupově Dráteníkovi ztvárnila Lidušku; při premiéře Fidlovačky hrála vdovu Mastílkovou. Na jevišti používala také jméno Skalná a později Tylová.
Tylovou dlouhodobou partnerkou se stala Magdalenina mladší sestra Anna Forchheimová, známá jako Anna Rajská. Jejich intimní sblížení je kladeno do roku 1842, do doby jejího angažmá v Novém divadle. Vztah trval až do Tylovy smrti. Všichni tři žili ve společné domácnosti a Magdalena pečovala o děti své sestry a manžela.
Anna se věnovala herectví a překládání. Po Tylově smrti se 27. dubna 1861 v Jindřichově Hradci provdala za herce a publicistu Josefa Ladislava Turnovského.
Anna Rajská a začátek vztahu
Anna Rajská se narodila 8. dubna 1822 v Praze. Při Tylově svatbě v lednu 1839 jí bylo šestnáct let. Její vztah s Tylem se datuje do roku 1842, kdy jí bylo 19–20 let. Přesný den jejich sblížení není znám.
Tyl podporoval její vzdělávání a zájem o divadlo už v dětství. Jako třináctiletou ji přivedl do Kajetánského divadla, kde hrála dětské role.
Děti
Tylovi a Anně je připisováno osm dětí; v pramenech se však objevují i počty sedm a devět. Poslední dítě se narodilo po Tylově smrti.
Dcery Marie (1848–1868) a Eliška (1850–1909) účinkovaly u kočovných souborů. Syn František (1853–1902), známý jako Horník, byl hercem Národního divadla. Úplný rodokmen zatím není součástí hesla.
Mácha a Havlíček: dva různé literární spory
Tylův spor s Máchou vycházel z odlišných představ o úloze literatury ve společnosti. Povídka Rozervanec polemizuje s romantickým individualismem a bývá spojována s tímto střetem.
Havlíčkova kritika Posledního Čecha vyšla v České včele 1. a 4. července 1845. Její význam přesahuje osobní útok na známého autora. Havlíček odmítal nekritické chválení čehokoli jen proto, že to bylo napsáno česky, a požadoval důslednou stavbu děje, původnost a přesvědčivé charaktery.
Havlíček chválil čistotu a příjemnost Tylovy řeči, obratnost vypravování a dialog. Vytýkal mu přemíru efektů, slabě motivované situace, konvenční zápletky a nedostatečnou znalost aristokratického prostředí. Vlastenecký význam díla podle něj nemohl nahradit uměleckou kvalitu.
Novinář, redaktor a politik
Od roku 1833 Tyl vedl Jindy a nyní; následovaly Květy české a Květy. Redigoval i Vlastimil a Pražského posla. V roce 1849 se pokusil vydávat Sedlské noviny. Redaktorská práce znamenala výběr cizích příspěvků i průběžné dodávání vlastních textů. Časopisy tvořily prostor, kde se autor setkával se čtenáři dříve, než se jednotlivé práce objevily knižně.
V revolučních letech 1848–1849 vstoupil do politického života: působil ve Svornosti, Slovanské lípě a stal se poslancem říšského sněmu. Politické působení a dramatické texty vznikaly ve stejném historickém prostředí. Je však třeba odlišovat skutečné veřejné funkce autora od politických postojů jeho literárních postav.
Fidlovačka a píseň Kde domov můj
Fidlovačka patří k Tylovým raným divadelním pracím. Pro tuto hru napsal text písně Kde domov můj, k níž František Škroup složil hudbu.
První sloka písně Kde domov můj se později stala českou státní hymnou.
Strakonický dudák: sláva, domov a návrat
Strakonický dudák byl uveden ve Stavovském divadle 21. listopadu 1847. Chudý muzikant Švanda se vydává vydělat peníze, aby si mohl vzít Dorotku. Jeho matka, víla Rosava, mu pomáhá očarovanými dudami. Úspěch přináší také pokušení a ohrožuje vztahy, kvůli kterým se původně na cestu vydal.
Báchorka spojuje lidský a nadpřirozený svět. Švandův příběh staví touhu po úspěchu proti věrnosti lidem, kteří mu pomáhají. Výraznými tématy jsou domov, láska a odpovědnost.
Havlíček, který ostře kritizoval Posledního Čecha, ocenil Strakonického dudáka.
Poslední léta a paměť autora
Roku 1851 byl zrušen český soubor Stavovského divadla a Tyl ztratil dramaturgické místo. Následující léta strávil u kočovných společností a v hmotném strádání. Na poslední zastávku v Plzni dorazil těžce nemocný.
Zemřel ve věku 48 let. Zanechal po sobě divadelní hry, prózy, překlady a rozsáhlou novinářskou práci. Jeho hry zachycují dobové představy o rodině, solidaritě, sociálním postavení a vlastenectví.