Dante Alighieri (1265–1321) byl florentský básník, politik a myslitel, který stojí na pomezí středověku a renesance. Jeho život byl hluboce ovlivněn politickými spory v tehdejší Itálii, především konfliktem mezi guelfy (stoupenci papeže) a ghibelliny (stoupenci císaře). Sám Dante patřil k frakci „bílých“ guelfů, kteří hájili nezávislost Florencie na papežské moci.

V roce 1302, po převzetí moci „černými“ guelfy, byl Dante odsouzen k vyhnanství z rodné Florencie. Tento exil se stal určujícím momentem jeho života i tvorby. Božská komedie vznikala právě v tomto období a je protkána hořkostí, kritikou politických poměrů a touhou po spravedlnosti. Dante do Pekla umisťuje mnoho svých politických odpůrců, čímž dílu dodává silný osobní a politický rozměr. Dílo je tak nejen teologickou vizí, ale i odrazem bouřlivé doby a autorova osobního osudu.

Literární druh a žánr

• Literární druh: Lyricko-epická báseň. Dílo má epický charakter, protože vypráví rozsáhlý příběh o pouti záhrobím. Zároveň je silně lyrické, neboť je plné autorových subjektivních pocitů, reflexí, úvah a prožitků.
• Literární žánr: Duchovní epos nebo alegorický epos.

Název „Komedie“ (přívlastek „Božská“ přidal až později Boccaccio) neodkazuje na humor. V dobové poetice označoval dílo, které začíná tragicky a končí šťastně (v tomto případě spásou duše), a které je navíc napsáno v lidovém jazyce (italštině), nikoli ve vznešené latině, jež byla vyhrazena pro „tragédii“.

Kompozice a struktura díla

Struktura Božské komedie je mimořádně promyšlená a založená na křesťanské numerologii, především na symbolice čísel 3 (Svatá Trojice) a 10 (symbol dokonalosti).

• Tři části (kantiky): Dílo se dělí na tři hlavní části: Peklo (Inferno), Očistec (Purgatorio) a Ráj (Paradiso).
• Sto zpěvů (kant): Celkem má epos 100 zpěvů. První zpěv slouží jako úvod k celému dílu, následuje 33 zpěvů pro Peklo, 33 pro Očistec a 33 pro Ráj (1 + 33 + 33 + 33 = 100).
• Tercína (terza rima): Báseň je psána ve specifické básnické formě zvané tercína. Jedná se o tříveršové sloky se schématem rýmů aba bcb cdc…. Tento řetězový rým vytváří dojem neustálého pohybu vpřed a symbolicky propojuje jednotlivé části vyprávění.

Obsah a dějová linie (Peklo, Očistec, Ráj)

Děj se odehrává během Velikonočního týdne roku 1300. Básník Dante se ocitá v polovině svého života („v půli životní pouti“) ztracen v temném hvozdu, který symbolizuje hřích a duchovní zmatek. Zde začíná jeho alegorická cesta třemi záhrobními říšemi.

Peklo (Inferno)

Dantovým průvodcem Peklem je římský básník Vergilius, symbol lidského rozumu a antické moudrosti. Peklo je zobrazeno jako obrovský trychtýř sahající až do středu Země. Je rozděleno na devět kruhů, kde jsou hříšníci trestáni podle závažnosti svých provinění. Čím hlouběji Dante sestupuje, tím těžší hříchy a strašlivější tresty nachází.

Základním principem Pekla je contrapasso – trest je symbolickým protikladem nebo analogií spáchaného hříchu.

• Příklad: Smilníci (2. kruh), kteří se za života nechali unášet vášní, jsou nyní zmítáni divokou vichřicí. Lichváři (7. kruh), kteří se dívali jen na peníze, musí věčně zírat na zem.

Na samém dně Pekla, v ledovém jezeře Kokyt, je uvězněn Lucifer (Dis), padlý anděl. Je zobrazen jako ohavná trojhlavá bytost, která ve svých tlamách drtí tři největší zrádce lidských dějin: Jidáše (zrádce Krista), Bruta a Cassia (zrádce Caesara).

Očistec (Purgatorio)

Po průchodu Peklem vystupují Dante a Vergilius na horu Očistce, která se nachází na ostrově na jižní polokouli. Očistec je místem naděje a pokání. Duše zde očišťují své duše od hříchů, aby mohly vstoupit do Ráje.

Struktura Očistce je zrcadlovým obrazem Pekla. Tvoří jej sedm teras, které odpovídají sedmi hlavním hříchům (pýcha, závist, hněv, lenost, lakomství, obžerství, smilstvo), avšak v opačném pořadí – od nejtěžšího (pýcha) po nejlehčí. Duše zde aktivně trpí, aby se napravily.

Na vrcholu hory se nachází Pozemský ráj (Eden). Zde se Dante loučí s Vergiliem, protože rozum sám o sobě nemůže člověka dovést až k Bohu. Na jeho místo přichází nová průvodkyně – Beatrice.

Ráj (Paradiso)

Rájem provází Danta jeho zesnulá láska Beatrice, která symbolizuje božskou lásku, milost a teologii. Ráj je strukturován podle ptolemaiovského modelu vesmíru. Tvoří jej devět nebeských sfér (Měsíc, Merkur, Venuše atd.), které se otáčejí kolem Země. V každé sféře se Dantovi zjevují duše svatých, aby mu vysvětlily složité teologické otázky.

Putování vrcholí v Empyreji, desátém, nehmotném nebi, které je sídlem samotného Boha. Zde Danta přebírá poslední průvodce, svatý Bernard z Clairvaux, symbol mystické kontemplace. S jeho pomocí Dante na okamžik spatří Boha v jeho trojjediné podstatě – jako nepochopitelnou a oslnivou vizi lásky, která „hýbe sluncem i ostatními hvězdami“.

Hlavní postavy a jejich symbolika

• Dante: Poutník, který představuje každého člověka (Everyman). Jeho cesta je alegorií cesty lidské duše od hříchu ke spáse.
• Vergilius: Průvodce Peklem a Očistcem. Symbolizuje lidský rozum, filozofii a antickou moudrost. Jako pohan nemůže vstoupit do křesťanského Ráje, což ukazuje limity rozumu bez božské milosti.
• Beatrice Portinari: Průvodkyně Rájem. Byla skutečnou ženou, kterou Dante platonicky miloval. V díle je idealizována a stává se symbolem božské lásky, zjevené pravdy, teologie a milosti. Ona je tou, která Danta vede k Bohu.
• Svatý Bernard z Clairvaux: Poslední průvodce v Empyreji. Představuje mystickou modlitbu a kontemplaci, nejvyšší formu poznání Boha, která přesahuje i teologii.
• Lucifer: Vládce Pekla. Je ztělesněním absolutního zla, pýchy a zrady. Jeho podoba (tři tváře, zamrzlý v ledu) je groteskní parodií Svaté Trojice a symbolizuje naprostou absenci lásky a pohybu.

Témata, motivy a alegorie

• Hlavní alegorie: Celé dílo je alegorií cesty lidské duše. Temný hvozd je hřích, Peklo je poznání a odsouzení hříchu, Očistec je pokání a očištění a Ráj je dosažení spásy a spojení s Bohem.
• Témata:
  • Hřích a vykoupení: Ústřední téma, které prostupuje celým dílem.
  • Božská spravedlnost: Princip contrapasso ukazuje, že Boží spravedlnost je dokonalá a nevyhnutelná.
  • Láska: Dílo zkoumá různé podoby lásky – od hříšné a vášnivé až po nejvyšší, božskou lásku, která je hybnou silou vesmíru.
  • Politika a korupce: Dante ostře kritizuje politické a církevní poměry své doby a mnoho skutečných postav umisťuje do Pekla.
  • Vztah víry a rozumu: Vergilius (rozum) a Beatrice (víra) se doplňují. Rozum je nezbytný, ale k dosažení nejvyšší pravdy je nutná víra.
• Motivy:
  • Cesta/pouť: Fyzická cesta záhrobím symbolizuje duchovní pouť.
  • Světlo a tma: Kontrast mezi temnotou Pekla a oslnivým světlem Ráje.
  • Čísla: Symbolika čísel 3, 7, 9, 10 a 100.
  • Hvězdy: Každá ze tří kantik končí slovem stelle (hvězdy), což symbolizuje naději a směřování k nebeským výšinám.

Jazyk a umělecké prostředky

Dante učinil revoluční krok, když své dílo nenapsal v latině, ale v toskánském dialektu italštiny. Tímto krokem položil základy moderního italského spisovného jazyka.

Styl a jazyk se mění v závislosti na prostředí:

• Peklo: Jazyk je drsný, hrubý, plný naturalistických a až vulgárních popisů, aby co nejlépe vystihl hrůzu a ošklivost hříchu.
• Očistec: Tón je mírnější, lyričtější a plný naděje.
• Ráj: Jazyk je vznešený, abstraktní a plný světelných metafor. Dante zde často vytváří neologismy (nová slova), aby popsal nepopsatelné nebeské jevy.

Umělecké prostředky:

• Alegorie a symbolika: Základní stavební kameny díla.
• Metafory, přirovnání: Častá jsou rozsáhlá, tzv. homérská přirovnání.
• Kontrasty: Tma vs. světlo, chlad vs. teplo, nenávist vs. láska.
• Personifikace: Hříchy a ctnosti jsou často zosobněny.

Význam a odkaz díla

Božská komedie je považována za vrcholné dílo středověké literatury a zároveň za dílo, které otevírá brány renesanci svým důrazem na jednotlivce a použitím národního jazyka.

• Encyklopedie středověku: Dílo shrnuje tehdejší vědění z oblasti teologie, filozofie, astronomie, historie a politiky.
• Vliv na jazyk: Kodifikovalo italštinu jako literární jazyk.
• Inspirace pro umění: Po staletí inspirovalo nespočet umělců, jako jsou Sandro Botticelli, William Blake, Gustave Doré nebo Salvador Dalí.
• Nadčasovost: Přestože je dílo pevně ukotveno ve své době, jeho ústřední téma – lidská pouť, hledání smyslu, boj s vlastními démony a touha po lásce a vykoupení – zůstává univerzální a oslovuje čtenáře dodnes.

Článek Božská komedie – rozbor díla k maturitě se nejdříve objevil na Bohemista.