1. Přísudek slovesný (verbonominální)

Přísudek slovesný je nejčastějším typem přísudku. Jeho základem je vždy sloveso v určitém tvaru (vyčasované). Může mít dvě podoby.

Slovesný jednoduchý

Je tvořen jedním slovesem v určitém tvaru. Tento tvar může být jednoduchý (např. píšu, čteš) nebo složený (např. psal jsem, budeš číst).

Příklady:

• Na stole leží kniha.
• Zítra půjdeme do kina.
• Dlouho jsem o tom přemýšlel.
• Nezapomeň na ten úkol!

Slovesný složený

Skládá se ze dvou částí:

1. Způsobové (modální) nebo fázové sloveso v určitém tvaru.
2. Infinitiv významového slovesa, které je nositelem hlavního významu.

Způsobová slovesa vyjadřují možnost, nutnost nebo vůli. Patří sem slovesa jako muset, moci, smět, chtít, mít (ve významu povinnosti).

Příklady:

• Musím se učit na zkoušku.
• Chtěl bys jít s námi?
• Dnes nemůžu přijít.

Fázová slovesa vyjadřují fázi děje: jeho začátek, průběh nebo konec. Patří sem slovesa jako začít, začínat, přestat, přestávat, zůstat.

Příklady:

• Začal pršet.
• Přestal kouřit před rokem.
• Zůstal stát uprostřed místnosti.

2. Přísudek jmenný se sponou (nominální)

Tento typ přísudku nevyjadřuje činnost, ale přisuzuje podmětu nějakou vlastnost, stav nebo zařazení. Skládá se ze dvou částí:

1. Sponové sloveso (spona): Nejčastěji sloveso být v určitém tvaru. Jeho úkolem je spojit podmět s jeho charakteristikou. Méně často se používají slovesa stát se, stávat se.
2. Jmenná část: Nositel hlavního významu. Může být vyjádřena:
   • Podstatným jménem: Můj otec je lékař. Karel se stal vítězem.
   • Přídavným jménem: Obloha byla modrá. Ten dům je nový.
   • Zájmenem: Tento pes je náš.
   • Číslovkou: V závodě byl druhý.
   • Příslovcem: Bylo mi smutno. Venku je hezky.

Důležité: Sponové sloveso být samo o sobě nemá plný význam. Pouze spojuje. Pokud sloveso být ve větě znamená „existovat“ nebo „nacházet se“, jedná se o přísudek slovesný jednoduchý.

• Na horách je sníh. (existuje tam sníh, přísudek slovesný)
• Sníh je bílý. (vlastnost sněhu, přísudek jmenný se sponou)

3. Přísudek slovesně jmenný (verbonominální)

Tento přísudek je jakousi kombinací předchozích typů. Skládá se také ze dvou částí, ale jeho slovesná část má na rozdíl od spony svůj vlastní, plný význam.

1. Významové sloveso: Sloveso, které není sponové (být, stát se). Často jde o slovesa pohybu, stavu nebo smyslového vnímání (např. vrátit se, zůstat, zdát se, připadat, jmenovat, považovat za, udělat).
2. Jmenná část: Podstatné nebo přídavné jméno, které doplňuje a upřesňuje význam slovesa.

Tento přísudek vyjadřuje děj, který ústí v nějaký stav nebo vlastnost podmětu.

Příklady:

• Otec se vrátil unavený. (Jaký se vrátil?)
• Jmenovali ho ředitelem. (Kým ho jmenovali?)
• Považovali ho za odborníka. (Za koho ho považovali?)
• Nechal dveře otevřené. (Jaké je nechal?)
• Zdál se mi smutný. (Jaký se mi zdál?)

Jak rozlišit přísudek jmenný se sponou a slovesně jmenný?

Klíčem je sloveso.

• Pokud je ve větě sloveso být nebo stát se a za ním jméno, jde o přísudek jmenný se sponou.
  • Stal se králem.
• Pokud je ve větě jiné, plnovýznamové sloveso a za ním jméno, které ho doplňuje, jde o přísudek slovesně jmenný.
  • Korunovali ho králem.

Článek Slovesný, jmenný a slovesně jmenný přísudek se nejdříve objevil na Bohemista.