Například ve větě „Velký pes leží na zelené trávě“ jsou slova velký a zelené přídavná jména. Slovo velký popisuje vlastnost psa a slovo zelené určuje vlastnost trávy.

Dělení přídavných jmen

Podle zakončení a způsobu skloňování dělíme přídavná jména do tří hlavních skupin.

1. Přídavná jména tvrdá

Toto je největší a nejčastější skupina. V 1. pádě jednotného čísla mají koncovky:

• -ý pro rod mužský (např. mladý muž)
• -á pro rod ženský (např. mladá žena)
• -é pro rod střední (např. mladé kuře)

Skloňují se podle vzoru mladý. Jejich skloňování je poměrně pravidelné, ale je třeba si dávat pozor na správné koncovky v různých pádech.

Příklad: vysoký strom, vysoká budova, vysoké napětí

2. Přídavná jména měkká

Tato přídavná jména mají v 1. pádě jednotného čísla pro všechny tři rody stejnou koncovku -í. Skloňují se podle vzoru jarní. Jejich skloňování je jednodušší než u tvrdých přídavných jmen, protože mnoho tvarů je stejných.

Příklad: cizí muž, cizí žena, cizí dítě

Další příklady: letní, zimní, moderní, kvalitní.

3. Přídavná jména přivlastňovací

Jak název napovídá, tato přídavná jména vyjadřují, že někomu něco patří. Odpovídají na otázku čí?. Tvoříme je od podstatných jmen označujících osoby (nebo zvířata).

• Od podstatných jmen rodu mužského tvoříme přídavná jména koncovkou -ův (-ova, -ovo). Skloňují se podle vzoru otcův.
  • Příklad: bratrův svetr, Petrova sestra, sousedovo auto
• Od podstatných jmen rodu ženského tvoříme přídavná jména koncovkou -in (-ina, -ino). Skloňují se podle vzoru matčin.
  • Příklad: sestřin deník, Evina kabelka, babiččino pohlazení

Skloňování přídavných jmen

Skloňování znamená, že přídavná jména mění svůj tvar podle pádu, čísla a rodu podstatného jména, které rozvíjejí. Tomuto jevu se říká shoda.

Podívejme se na příklad skloňování tvrdého přídavného jména nový s podstatným jménem dům (rod mužský neživotný):

1. pád (kdo, co?): nový dům

2. pád (bez koho, čeho?): bez nového domu

3. pád (komu, čemu?): k novému domu

4. pád (vidím koho, co?): vidím nový dům

6. pád (o kom, o čem?): o novém domě

7. pád (s kým, s čím?): s novým domem

Přídavné jméno vždy přebírá pád, číslo a rod od svého řídícího podstatného jména.

Stupňování přídavných jmen

Většina přídavných jmen, která vyjadřují nějakou vlastnost, se dá stupňovat. Tím porovnáváme míru dané vlastnosti. Čeština má tři stupně:

1. stupeň (pozitiv)

• Základní tvar přídavného jména.
• Příklad: rychlý, chytrý, hezký

2. stupeň (komparativ)

• Vyjadřuje vyšší míru vlastnosti (porovnání dvou prvků).
• Tvoří se nejčastěji příponami -ejší, -ší nebo -í.
• Příklady:
  • rychlý -> rychlejší
  • chytrý -> chytřejší
  • hezký -> hezčí (zde dochází ke změně souhlásky)

3. stupeň (superlativ)

• Vyjadřuje nejvyšší míru vlastnosti.
• Tvoří se přidáním předpony nej- ke tvaru 2. stupně.
• Příklady:
  • rychlejší -> nejrychlejší
  • chytřejší -> nejchytřejší
  • hezčí -> nejhezčí

Nepravidelné stupňování

Některá velmi častá přídavná jména se stupňují nepravidelně. Je důležité si je zapamatovat:

• dobrý – lepší – nejlepší
• špatný – horší – nejhorší
• velký – větší – největší
• malý – menší – nejmenší
• dlouhý – delší – nejdelší
• blízký – bližší – nejbližší

Funkce ve větě

Přídavné jméno může ve větě plnit několik funkcí. Nejčastěji se setkáme s těmito dvěma:

1. Přívlastek shodný: Stojí obvykle před podstatným jménem a shoduje se s ním v pádě, čísle a rodě.
   • Červené auto zastavilo na křižovatce.
2. Jmenná část přísudku se sponou: Stojí za sponovým slovesem (např. být, stát se).
   • Ten dům je starý.
   • Počasí bylo krásné.

Článek Přídavná jména se nejdříve objevil na Bohemista.