1. Počeštěná (adaptovaná) podoba

Slova, která v češtině zdomácněla, se plně přizpůsobila českému pravopisnému systému. Píšeme je tedy tak, jak je slyšíme, a skloňujeme je podle českých vzorů. Patří sem slova, která používáme tak často, že si jejich cizí původ ani neuvědomujeme.

• Příklady: škola (z lat. schola), prezident (z lat. praesidens), džus (z angl. juice), fotbal (z angl. football), balkon (z fr. balcon).

2. Původní (originální) podoba

Některá slova, zejména novější nebo odborné termíny, si zachovávají svůj původní pravopis. Často se jedná o výrazy z oblasti technologií, ekonomiky nebo kultury, které jsou mezinárodně srozumitelné.

• Příklady: software, design, leasing, image, curriculum vitae, know-how.

3. Pravopisné dublety (varianty)

U mnoha slov existují dvě správné varianty: původní i počeštěná. Volba mezi nimi často závisí na stylu textu. V odborném nebo formálním projevu se někdy dává přednost původní variantě, zatímco v běžné komunikaci se častěji setkáme s počeštěnou podobou.

• Příklady: kurz/kurs, pulz/puls, diskuze/diskuse, filozofie/filosofie.

Trendem poslední doby je upřednostňování fonetické podoby (tedy varianty se z), která lépe odpovídá výslovnosti. Varianty se s jsou vnímány jako knižnější nebo mírně zastaralé, ale stále jsou pravopisně správné.

Specifické jevy a výjimky

Kromě obecných pravidel existuje několik specifických oblastí, které si zaslouží zvláštní pozornost.

Psaní s/z

Jak již bylo zmíněno, u mnoha slov jsou přípustné obě varianty. Pravopis se s (např. kurs, diskuse, universita) je historický a vychází z původního jazyka (nejčastěji latiny). Pravopis se z (kurz, diskuze, univerzita) je fonetický a v současnosti převažuje. U některých slov se však ustálila pouze jedna podoba, například analýza, prezident nebo gymnázium.

Psaní i/y po c, s, z

Zatímco v domácích slovech píšeme po těchto souhláskách vždy měkké i, u přejatých slov se řídíme původním pravopisem. Proto píšeme y ve slovech jako cyklus, symbol, fyzika nebo azylový dům.

Skupiny di, ti, ni vs. dy, ty, ny

V přejatých slovech se setkáváme s oběma typy skupin. Rozdíl je ve výslovnosti.

• Skupiny di, ti, ni se čtou měkce [ďi, ťi, ňi]: tradice, studenti, ironie.
• Skupiny dy, ty, ny se čtou tvrdě [dy, ty, ny]: dynamo, typ, nylon, lokomotiva.

Přípony -ismus/-izmus

Podobně jako u psaní s/z jsou i zde často možné obě varianty. Koncovka -ismus je tradičnější a častější v odborné literatuře (realismus, humanismus). Varianta -izmus je fonetická a plně akceptovaná (realizmus, humanizmus).

Nejčastější chyby a jejich prevence

Při psaní přejatých slov se pisatelé často dopouštějí několika typických chyb. Zde jsou ty nejběžnější a rady, jak se jim vyhnout.

• Nesprávné počešťování: Snaha psát foneticky i slova, která si zachovávají původní pravopis (např. psaní dizajn místo správného design).
• Chyby ve zdvojených písmenech: Čeština má tendenci zdvojené souhlásky zjednodušovat (adresa, tenis). U některých slov však zdvojení zůstává (pizza, graffiti, hobby). Pozor také na odvozená slova: píšeme komise (jedno s), a proto i komisař (jedno s). Naopak píšeme agrese (jedno s), ale agresivní (dvě s), protože je odvozeno od latinského aggressivus.
• Nejistota v délce samohlásek: Některá slova se v češtině adaptovala prodloužením samohlásky. Píšeme tedy téma, balkon, kultura, tón.

Jak se chybám vyvarovat?

Nejlepším pomocníkem je spolehlivý zdroj. Pokud si nejste jisti, neváhejte nahlédnout do:

1. Internetové jazykové příručky (prirucka.ujc.cas.cz): Tento online nástroj Ústavu pro jazyk český je nejaktuálnějším a nejpodrobnějším zdrojem.
2. Pravidel českého pravopisu (PČP): Klasická knižní příručka.
3. Slovníku spisovné češtiny (SSČ): Poskytuje informace nejen o pravopisu, ale i o významu a použití slov.

Článek Psaní slov přejatých: Jak se neztratit v džungli pravidel se nejdříve objevil na Bohemista.