Mluvnické kategorie sloves

Slovesa se časují, to znamená, že mění svůj tvar podle různých mluvnických kategorií. Díky tomu dokážou vyjádřit velké množství informací. Mezi základní kategorie patří:

• Osoba a číslo: Určují, kdo je původcem děje. Rozlišujeme tři osoby v jednotném a množném čísle.
  •  
  1. osoba: já píšu (jednotné číslo), my píšeme (množné číslo)
  •  
  2. osoba: ty píšeš (jednotné číslo), vy píšete (množné číslo)
  •  
  3. osoba: on/ona/ono píše (jednotné číslo), oni/ony/ona píšou (množné číslo)
• Způsob: Vyjadřuje vztah děje ke skutečnosti.
  • Oznamovací (indikativ): Konstatuje, že děj reálně probíhá, proběhl nebo proběhne. (Petr čte knihu. Včera pršelo. Zítra pojedu k babičce.)
  • Rozkazovací (imperativ): Vyjadřuje rozkaz, přání nebo pokyn. (Čti! Napište to! Pomoz mi.)
  • Podmiňovací (kondicionál): Vyjadřuje děj, který by mohl nastat za určité podmínky. Tvoří se pomocí tvarů slovesa být (bych, bys, by…) a příčestí minulého. (Kdybych měl čas, četl bych si.)
• Čas: Zařazuje děj na časovou osu.
  • Přítomný: Děj probíhá v okamžiku promluvy. (Teď se dívám z okna.)
  • Minulý: Děj proběhl před okamžikem promluvy. Tvoří se pomocí příčestí minulého a pomocného slovesa být v přítomném čase (v 1. a 2. osobě). (Díval jsem se. Dívala ses. Díval se.)
  • Budoucí: Děj proběhne po okamžiku promluvy. Tvoří se dvěma způsoby:
    1. U nedokonavých sloves pomocí tvarů slovesa být v budoucím čase a infinitivu. (Budu se dívat.)
    2. U dokonavých sloves jednoduchým tvarem, který je formálně stejný jako tvar přítomného času. (Podívám se.)
• Slovesný rod: Vyjadřuje vztah mezi podmětem a dějem.
  • Činný (aktivum): Podmět je původcem děje. (Učitel chválí žáka.)
  • Trpný (pasivum): Podmět není původcem děje, ale je jím zasažen. (Žák je chválen učitelem. nebo Tato kniha se dobře čte.)
• Slovesný vid: Specifická kategorie pro slovanské jazyky, která rozlišuje, zda je děj vnímán jako ukončený, nebo probíhající.
  • Nedokonavý (imperfektivní): Vyjadřuje děj neohraničený, probíhající nebo opakovaný. (psal, četl, skákal)
  • Dokonavý (perfektivní): Vyjadřuje děj ohraničený, jednorázový a ukončený. (napsal, přečetl, skočil) Slovesa často tvoří vidové dvojice, např. kupovat (nedokonavé) a koupit (dokonavé).

Slovesné tvary

Slovesné tvary dělíme na dvě hlavní skupiny:

1. Určité (finitní): Tyto tvary vyjadřují osobu, číslo, způsob a čas. Mohou samostatně tvořit přísudek ve větě. Patří sem například tvary píšu, psal jsi, budeme číst, piš.
2. Neurčité (infinitní): Nevyjadřují mluvnické kategorie osoby a čísla. Nemohou být samy o sobě přísudkem.
   • Infinitiv: Základní tvar slovesa, zakončený na -t (dříve -ti). (psát, číst, dělat)
   • Příčestí minulé (činné): Tvar zakončený na -l, -la, -lo… Používá se k tvorbě minulého času. (psal, četla, dělalo)
   • Příčestí trpné: Tvar zakončený na -n nebo -t. Používá se k tvorbě trpného rodu. (chválen, koupen, vytištěn)
   • Přechodníky: Dnes již archaické tvary (přechodník přítomný a minulý), které se vyskytují především v historické a umělecké literatuře. (písa, napsav)

Slovesné třídy a vzory

Podobně jako podstatná a přídavná jména, i slovesa se časují podle určitých vzorů. V češtině se slovesa dělí do pěti tříd podle zakončení ve 3. osobě jednotného čísla přítomného času.

• 1. třída: zakončení na -e (vzory: nese, bere, maže, peče, umře)
• 2. třída: zakončení na -ne (vzory: tiskne, mine, začne)
• 3. třída: zakončení na -je (vzory: kryje, kupuje)
• 4. třída: zakončení na -í (vzory: prosí, trpí, sází)
• 5. třída: zakončení na -á (vzor: dělá)

Článek Slovesa se nejdříve objevil na Bohemista.