Drahý luxus minulosti

Vraťme se do éry tlačítkových telefonů. Původní SMS zprávy byly omezeny na 160 znaků a používaly kódování, které české znaky s diakritikou (jako ř, č, š, é) jednoduše neobsahovalo. Jakmile jste do zprávy vložili jediný takový znak, telefon se přepnul do jiného kódování (Unicode). To mělo zásadní dopad: délka jedné SMS se rázem zkrátila na pouhých 70 znaků.

Zpráva, která by se normálně vešla do jedné SMS, se tak mohla rozdělit na dvě nebo i tři. V době, kdy se platilo za každou odeslanou zprávu, bylo psaní s diakritikou zkrátka drahým luxusem. Finanční úspora byla hlavním motivem, proč jsme si na „cestinu bez hacku a carek“ zvykli.

Zvyk a neformálnost dneška

Dnes, v době chytrých telefonů a neomezených tarifů, už tento technický ani finanční problém neexistuje. Proč tedy v tomto zvyku pokračujeme?

• Zvyk a rychlost: Pro generaci, která na mobilech bez diakritiky vyrostla, je to prostě zvyk. Psaní bez nutnosti podržet klávesu pro výběr správného znaku je pro mnohé stále rychlejší a pohodlnější.
• Neformálnost: SMS a chaty jsou považovány za neformální kanály. Podobně jako v mluvené řeči používáme hovorové výrazy, v psané digitální komunikaci je absence diakritiky tolerovanou normou.
• Srozumitelnost: Ve většině případů je zpráva srozumitelná i bez diakritiky. Kontext nám pomůže rozlišit mezi „polévka“ a „polevka“ nebo „žít“ a „zit“.

Článek Čeština v SMS: proč píšeme bez diakritiky se nejdříve objevil na Bohemista.