Úzus

Úzus je v jazykovědě označení pro obvyklý způsob užívání jazykových prostředků v řečové praxi. Vztahuje se k tomu, jak mluvčí určitého jazyka skutečně používají slova, tvary, větné konstrukce nebo ustálená spojení.

Úzus není totožný s kodifikací. Zatímco kodifikace zachycuje a stanovuje spisovné jazykové prostředky v příručkách, slovnících a mluvnicích, úzus vychází z reálného užívání jazyka. Může zahrnovat prostředky spisovné, nespisovné, hovorové, odborné i oblastní.

Jazykový úzus je významný pro popis vývoje jazyka. Pokud se určitý výraz, tvar nebo způsob vyjadřování v komunikaci dlouhodobě a dostatečně rozšíří, může ovlivnit jazykovou normu a později se promítnout i do kodifikace.

V odborném popisu jazyka se proto sleduje nejen to, co je předepsáno jako spisovné, ale také to, jak je jazyk skutečně užíván v různých komunikačních situacích.