Alberto Moravia — italský prozaik a publicista: průvodce moderní morálkou

Životní příběh

Dětství a léta formování

Alberto Moravia, vlastním jménem Alberto Pincherle, se narodil roku 1907 v Římě do zámožné a vzdělané rodiny. Jeho otec byl architekt židovského původu, matka pocházela z katolické rodiny z Benátska. Dětství však poznamenala těžká nemoc – tuberkulóza kostí, kterou trpěl od útlého věku. Kvůli vleklému léčení strávil dospívání převážně v sanatoriích a nemocnicích, kde se učil samostatně a četl klasická díla světové literatury. Právě tehdy se v něm probudil hluboký zájem o psychologii člověka, o vztah těla a duše, o vnitřní neklid moderní civilizace.

Po vyléčení se Moravia zapsal na studium politických věd, které však nikdy nedokončil. Chtěl se stát spisovatelem a své vzdělání rozvíjel spíše samostudiem. V mládí cestoval po Evropě, hovořil několika jazyky a byl dobře obeznámen s francouzským a anglickým moderním románem.

Itálie za Mussoliniho a válka

Moravia začal publikovat na konci dvacátých let, kdy se Itálie nacházela v éře fašistického režimu. Jeho první román Lhostejní (1929) okamžitě vzbudil senzaci. Zachytil zde morální prázdnotu měšťácké společnosti, což se ostře stavělo proti oficiální ideologii režimu. Kniha se rychle šířila, ale Moravia se dostal pod dohled cenzury. Během třicátých let žil střídavě v Itálii a v zahraničí, mimo jiné v Paříži a Londýně.

Za druhé světové války byl jako autor s protifašistickými názory pronásledován. Spolu s manželkou, spisovatelkou Elzou Morante, se uchýlil do ústraní v horské vesnici Ciociaria. Tato zkušenost zásadně ovlivnila jeho pozdější romány, zejména v obrazu utrpení obyčejných lidí během války.

Poválečné období a mezinárodní uznání

Po roce 1945 se Moravia stal jedním z nejvýraznějších hlasů italského neorealismu. Spolupracoval s filmovými tvůrci, psal pro noviny a cestoval po světě. Od padesátých let zastupoval Itálii na mezinárodních literárních fórech a jeho knihy se začaly překládat do desítek jazyků. Působil také jako dopisovatel listu Corriere della Sera, pro který psal reportáže z Indie, Afriky či Latinské Ameriky.

V sedmdesátých a osmdesátých letech žil střídavě v Římě a v zahraničí, znovu se oženil a zůstal aktivní až do své smrti v roce 1990. Jako autor i veřejný intelektuál patřil mezi klíčové osobnosti poválečné italské kultury.

Literární dílo

Moraviova tvorba je rozsáhlá a vyznačuje se hlubokým zájmem o psychologii, morálku a vztahy mezi pohlavími. Jeho postavy často trpí pocity odcizení a neschopností opravdové komunikace. Autor dokázal propojit realistické líčení prostředí s filozofickou hloubkou, díky čemuž jeho prózy oslovují čtenáře po celém světě. Vývojově se jeho dílo pohybuje od raného psychologického realismu přes neorealistickou společenskou kritiku až k existenciálním úvahám o smyslu lidské existence.

Raná tvorba

• Lhostejní (1929, Gli indifferenti) – román o zkažené římské buržoazní rodině, která ztratila mravní hodnoty. Dílo se stalo generačním manifestem italské meziválečné prózy.
• Agostino (1944) – jemná psychologická novela o chlapci, který prožívá první zklamání ze světa dospělých. Vyjadřuje témata osamění, probouzející se sexuality a nepochopení.

Vrcholná díla

• Římanka (1947, La romana) – příběh prosté dívky z římského předměstí, která se během fašistické éry stává svědkem i obětí morálního úpadku společnosti. Román byl později zfilmován.
• Horalka (1957, La ciociara) – tragický obraz ženy a její dcery, které prchají z válkou zničeného města do hor. Autorka Elza Morante se částečně podílela na inspiraci příběhu. Slavná filmová adaptace s Sophií Loren získala Oscara.
• Nuda (1960, La noia) – psychologický román o malíři, který ztratil schopnost cítit opravdové emoce. Dílo se stalo symbolem moderní existenciální prázdnoty.

Pozdní tvorba

• Já a on (1971, Io e lui) – satirická alegorie o vztahu muže k vlastní sexualitě a egocentrismu. Projevuje se zde autorův ironický pohled na moderní individualismus.
• Život je krátký (1980, La vita è breve) – pozdní dílo shrnující Moraviův pesimistický pohled na svět, v němž technika a konzum ničí autentické lidské vztahy.

Umělecký styl a přínos

Moravia byl mistr přesného, věcného stylu, který však dokázal zachytit hluboké psychologické nuance. Jeho jazyk je střízlivý, ale obsahově bohatý. Upřednostňuje dialogy a vnitřní monology, které odhalují rozpolcenost člověka moderní doby. V jeho prózách se propojuje realismus s existencialistickým pohledem na svět – postavy nejsou ani hrdinové, ani zcela oběti, spíše lidé zmítaní absencí víry, smyslu a lásky.

Z formálního hlediska se Moravia soustředil na detailní popis psychických stavů a mezilidských vztahů. V dílech vystihoval napětí mezi tělem a duší, mezi povinností a touhou, mezi pokrytectvím a pravdivostí. Jeho ženské postavy bývají velmi silné a často představují nositelky morálního citu v bezcitném světě.

Na světovou literaturu měl Moravia zásadní vliv. Spolu s Elzou Morante a Pierem Paolem Pasolinim vytvořil moderní obraz italské společnosti poloviny dvacátého století. Byl čten nejen jako kronikář morální krize, ale i jako autor, který odhalil univerzální problematiku odcizení člověka v technické civilizaci.

Zajímavosti a odkaz

• Moraviovy romány byly přeloženy do více než čtyřiceti jazyků a prodaly se v milionech výtisků.
• Filmové adaptace jeho děl, zejména Horalka a Římanka, patří ke klasice italské kinematografie. Sophi Loren získala Oscara za roli Cesiry v Horalce.
• Byl manželem významné italské autorky Elzy Morante, s níž sdílel tvůrčí, ale také bouřlivý vztah.
• V 70. letech byl několikrát navrhován na Nobelovu cenu za literaturu, ale nikdy ji nezískal.
• V českém překladu vycházely jeho knihy již od padesátých let zásluhou překladatelů jako Jiří Pelán či Věra Linhartová.
• Moravia byl znám svým civilním vystupováním a otevřenými postoji vůči společenským tabu – sexu, náboženství i politice.