Lev Nikolajevič Tolstoj – život a dílo
Lev Nikolajevič Tolstoj (1828–1910) byl ruský spisovatel, filozof a sociální reformátor, považovaný za jednoho z největších autorů všech dob.
- Původ a mládí: Narodil se do staré a bohaté aristokratické rodiny na statku Jasná Poljana. Brzy osiřel a byl vychováván příbuznými. V mládí vedl bouřlivý život, proslulý dluhy z hazardu a nespoutaným chováním. Zkušenosti z Krymské války, které popsal v Sevastopolských povídkách, v něm zanechaly hluboký odpor k násilí.
- Tvorba: Jeho dílo je pilířem ruského kritického realismu. Mezi jeho nejznámější romány patří:
- Vojna a mír (1869): Monumentální historická epopej z doby napoleonských válek, která kombinuje osudy několika aristokratických rodin s filozofickými úvahami o dějinách.
- Anna Karenina (1877): Psychologický a společenský román, který analyzujeme v tomto textu.
- Vzkříšení (1899): Pozdní román s ostrou kritikou společenské nespravedlnosti a církevních institucí.
- Filozofie a pozdní život: V druhé polovině života prošel hlubokou duchovní krizí. Odvrátil se od pravoslavné církve a vytvořil vlastní morální a náboženské učení (tzv. tolstojovství) založené na Kristově kázání na hoře, nenásilí, prostém životě a pomoci druhým. Tento obrat ho přivedl do konfliktu s rodinou i carským režimem. Na sklonku života opustil v touze po prostotě svůj domov a zemřel na zápal plic na malé železniční stanici Astapovo.
Literární kontext a zařazení díla
Anna Karenina je esencí ruského kritického realismu 2. poloviny 19. století. Tento směr se vyznačuje:
- Objektivitou: Snaha o co nejvěrnější a nejkomplexnější zobrazení skutečnosti.
- Společenskou kritikou: Analýza a kritika společenských problémů, morálky a institucí (šlechta, byrokracie, manželství).
- Psychologizací postav: Hluboký vhled do vnitřního světa postav, jejich motivací, myšlenek a pocitů. Tolstoj je mistrem tzv. vnitřního monologu.
- Typizací: Postavy často reprezentují určitý společenský typ nebo myšlenkový proud (např. Karenin jako byrokrat, Levin jako hledající intelektuál).
Dílo vznikalo v době, kdy v Rusku probíhaly významné společenské změny (např. zrušení nevolnictví v roce 1861) a vedly se intenzivní debaty o budoucnosti země. Tolstoj na tyto debaty reaguje, zejména prostřednictvím postavy Konstantina Levina. Mezi jeho současníky patřili další velikáni ruské literatury jako Fjodor Michajlovič Dostojevskij a Ivan Sergejevič Turgeněv.
Dějová linie a kompozice
Román je postaven na principu paralelismu – sleduje dvě hlavní, vzájemně kontrastní dějové linie.
1. Linie Anny, Karenina a Vronského (tragická linie): Příběh začíná příjezdem Anny Kareniny, krásné a respektované manželky vysokého státního úředníka Alexeje Karenina, do Moskvy. Má zde usmířit svého bratra Stěpana Oblonského s jeho ženou Dolly. Na nádraží se poprvé setkává s mladým, charismatickým důstojníkem, hrabětem Alexejem Vronským. Přeskočí mezi nimi okamžitá jiskra. Jejich vztah se rychle rozvíjí v Petrohradě a přeroste v hlubokou vášeň. Anna, dosud žijící v citově chladném, ale stabilním manželství, podléhá svým citům.
Jejich poměr se stane veřejným tajemstvím, což vede k Annině postupnému vyloučení z vysoké společnosti, která sice toleruje skrytou nevěru u mužů, ale neodpouští ji vdané ženě. Karenin, více než o city zraněný obavou o svou čest a kariéru, nabízí Anně formální zachování manželství pod podmínkou diskrétnosti. Anna odmítá a otěhotní s Vronským. Po těžkém porodu, kdy téměř zemře, Karenin v záchvatu velkorysosti odpouští jí i Vronskému. Anna se však po uzdravení rozhodne opustit manžela i svého syna Serjožu a odjíždí s Vronským a jejich dcerou do Itálie.
Jejich štěstí je však krátkodobé. Po návratu do Ruska je Anna společensky zcela izolovaná. Její láska se stává majetnickou a žárlivou, Vronskij se cítí svázaný a unavený jejími neustálými výčitkami. Anna trpí odloučením od syna a nenávistí společnosti. Její psychický stav se zhoršuje, propadá zoufalství a paranoie. V konečném aktu beznaděje spáchá sebevraždu skokem pod vlak – na stejném nádraží, kde Vronského poprvé potkala.
2. Linie Levina a Kitty (idylická linie): Konstantin Levin je bohatý statkář, intelektuál a přítel Oblonského. Je plachý, hloubavý a hledá smysl života v práci na venkově, ve víře a v rodině. Na začátku románu neúspěšně požádá o ruku mladou kněžnu Jekatěrinu „Kitty“ Ščerbackou, která je zamilovaná do Vronského. Po Vronského odmítnutí (dal přednost Anně) a následné nemoci Kitty přehodnotí své city.
Levin se stahuje na svůj statek, kde se věnuje hospodářství a filozofickým úvahám. Po čase se s Kitty znovu setkává a tentokrát je jeho žádost o ruku přijata. Jejich příběh sleduje budování vztahu založeného na vzájemné úctě, lásce a společných hodnotách. Procházejí běžnými manželskými krizemi, ale vždy je překonají. Levin nachází naplnění v rodinném životě, práci na poli po boku mužiků a nakonec i v nalezení prosté víry v Boha. Tato linie představuje Tolstého ideál správného a smysluplného života.
Kompozice:
- Román je rozdělen do 8 částí.
- Kompozice je založena na kontrastu obou dějových linií, které se občas protínají (postavy se setkávají na plesech, ve společnosti).
- Slavná úvodní věta: „Všechny šťastné rodiny jsou si podobné, každá nešťastná rodina je nešťastná po svém.“ – Tato věta předznamenává hlavní téma a strukturu celého díla.
Charakteristika hlavních postav
- Anna Arkaďjevna Karenina: Komplexní a tragická postava. Je krásná, inteligentní, upřímná a vášnivá. Odmítá žít ve lži a přetvářce, a proto se rozhodne pro lásku navzdory společenským konvencím. Její tragédie nespočívá jen v odsouzení společností, ale i v její vlastní neschopnosti najít klid. Její láska k Vronskému se postupně mění v destruktivní závislost.
- Alexej Alexandrovič Karenin: Annin manžel. Vysoce postavený, chladný a formální byrokrat. Více než city ho zajímá veřejné mínění a kariéra. Není však jednoznačně zápornou postavou. V určitých momentech projevuje nečekanou velkorysost a vnitřní utrpení. Ztělesňuje řád, povinnost a pokryteckou morálku společnosti.
- Alexej Kirillovič Vronskij: Pohledný, bohatý a sebevědomý armádní důstojník. Zpočátku je jeho zájem o Annu jen dalším společenským dobrodružstvím, ale postupně se do ní hluboce zamiluje. Pro ni obětuje svou vojenskou kariéru. Nedokáže však Anně poskytnout skutečnou oporu a porozumění, které by potřebovala v sociální izolaci. Po její smrti je zlomený a odchází jako dobrovolník do války.
- Konstantin Dmitrijevič Levin: Často považován za autobiografickou postavu (alter ego) Tolstého. Je to introvertní, přemýšlivý statkář, který pohrdá povrchností městské společnosti. Hledá autenticitu, pravdu a smysl života v práci, přírodě, rodině a víře. Jeho příběh představuje pozitivní alternativu k Annině tragédii.
- Jekatěrina „Kitty“ Alexandrovna Ščerbacká: Mladá, zpočátku naivní dívka, která se vyvine ve zralou a milující manželku a matku. Představuje ideál tradiční ženy, která nachází štěstí v rodinném kruhu a péči o druhé.
- Stěpan „Stiva“ Arkaďjevič Oblonskij: Annin bratr. Okouzlující, veselý a morálně flexibilní bonviván. Jeho nevěra, kterou mu společnost snadno odpouští, stojí na samém začátku románu a slouží jako kontrast k tomu, jak je posuzována Anna. Reprezentuje morální úpadek a pokrytectví aristokracie.
Témata a motivy díla
- Láska a manželství: Román zkoumá různé podoby lásky – vášnivou a destruktivní (Anna a Vronskij), manželskou a harmonickou (Levin a Kitty), formální a chladnou (Anna a Karenin). Kritizuje manželství jako pouhou společenskou instituci bez citového základu.
- Společenská přetvářka a pokrytectví: Ústřední téma. Tolstoj odhaluje falešnou morálku petrohradské smetánky, která odsuzuje Annu ne proto, že je nevěrná, ale proto, že svou lásku odmítá skrývat.
- Vina a trest: Anna je potrestána společností, ale i sama sebou. Její sebevražda je vyvrcholením vnitřního utrpení a pocitu viny. Motto románu zní: „Mně patří pomsta, já odplatím,“ což je citát z Bible, který naznačuje, že soudit člověka nepřísluší společnosti, ale Bohu.
- Hledání smyslu života: Ztělesněno především v postavě Levina, který hledá odpovědi na existenciální otázky ve filozofii, práci, rodině a nakonec v prosté víře.
- Protiklad města a venkova: Město (Petrohrad, Moskva) je symbolem umělosti, povrchnosti a morálního úpadku. Venkov je naopak spojen s autenticitou, přírodou, tvrdou prací a duchovní očistou.
- Motivy:
- Vlak/železnice: Symbol moderní, uspěchané doby, osudovosti a smrti. Anna potkává Vronského na nádraží, kde dojde k nehodě (špatné znamení), a pod koly vlaku také ukončí svůj život.
- Kůň (Fru-Fru): Vronského klisna, kterou zlomyslně zničí při dostihu. Její osud je paralelou k osudu Anny – Vronskij ji svou bezohlednou vášní „zničí“ podobně jako koně.
Jazyk a styl
- Realistický styl: Tolstoj používá detailní, precizní popisy prostředí, postav i událostí.
- Vševědoucí vypravěč: Vypravěč zná myšlenky a pocity všech postav, komentuje děj a často pronáší morální soudy.
- Vnitřní monolog: Klíčový prvek Tolstého stylu. Umožňuje čtenáři nahlédnout přímo do mysli postav (zejména Anny a Levina) a pochopit jejich vnitřní rozpory, pochybnosti a motivace.
- Kontrast a paralela: Celá struktura románu je postavena na srovnávání dvou hlavních příběhů a jejich protagonistů.
- Symbolika: Použití symbolů (vlak, kůň) k prohloubení významu díla.
Hlavní myšlenka a poselství
Hlavní myšlenkou románu je kritika společnosti, která svými rigidními pravidly a pokrytectvím ničí jedince, kteří se odváží jít za hlasem svého srdce. Tolstoj však neoslavuje bezbřehou vášeň jako jedinou cestu ke štěstí. Naopak, skrze příběh Levina a Kitty ukazuje, že skutečné a trvalé naplnění lze nalézt v rodině, práci, odpovědnosti a pokorné víře.
Poselstvím díla je, že život postavený pouze na sobecké vášni vede k destrukci, zatímco život založený na lásce k bližním, službě druhým a hledání duchovních hodnot vede ke klidu a smyslu.
Kritika a interpretace
- Dobová kritika: Román byl přijat rozporuplně. Někteří (např. Dostojevskij) obdivovali jeho psychologickou hloubku a uměleckou sílu. Jiní kritizovali Tolstého za přílišné moralizování a idealizaci venkovského života.
- Feministická interpretace: Anna je vnímána jako oběť patriarchální společnosti, která trestá ženy za stejné prohřešky, které mužům toleruje. Její tragédie je důsledkem nemožnosti realizovat se jinak než skrze muže a manželství.
- Psychologická interpretace: Zaměřuje se na analýzu Annina postupného duševního rozkladu, její žárlivosti, paranoie a citové závislosti, které vedou k nevyhnutelné sebevraždě.
Význam a odkaz díla
Anna Karenina je považována za jeden z nejlepších románů, jaké kdy byly napsány. Její význam spočívá v:
- Dokonalém zobrazení lidské psychiky: Tolstého schopnost popsat vnitřní svět postav je dodnes nepřekonaná.
- Nadčasovosti témat: Otázky lásky, nevěry, společenského tlaku a hledání smyslu života jsou relevantní v každé době.
- Umělecké dokonalosti: Kompoziční vyváženost, mistrovský jazyk a hloubka myšlenek činí z románu trvalou hodnotu světové literatury.
- Inspiraci: Dílo se dočkalo nesčetných filmových, televizních i divadelních adaptací, což svědčí o jeho neutuchající přitažlivosti.