Základní informace o díle
Název díla: Všechny řitě světa i ta má
Originální název: South of No North
Autor: Charles Bukowski
Literární druh: epika
Literární žánr: povídková próza, autobiograficky laděná próza
Literární období: americká literatura 2. poloviny 20. století
První vydání originálu: 1973
České vydání: 1991, Pragma
Prostředí: americká města, bary, levné byty, dostihy, ulice, okraj společnosti
Doba děje: převážně 20. století, prostředí moderní americké společnosti
O autorovi
Charles Bukowski byl americký básník a prozaik německého původu. Patří k nejvýraznějším autorům moderní americké literatury, kteří zobrazovali život lidí na okraji společnosti. Jeho tvorba je spojena s prostředím barů, levných pokojů, alkoholu, sázek, sexu, samoty a každodenního přežívání.
Bukowski často čerpal z vlastního života. Pracoval v různých špatně placených zaměstnáních, dlouho žil v chudobě a jeho texty mají silně autobiografický charakter. Vystupuje v nich typický antihrdina: člověk cynický, zklamaný, drsný, ale zároveň citlivý a schopný přesně pozorovat svět kolem sebe.
Jeho styl je jednoduchý, přímý, syrový a často vulgární. Vulgarita u něj ale není jen provokací. Slouží k zachycení reality bez příkras a k odmítnutí falešné vznešenosti.
Charakteristika díla
Všechny řitě světa i ta má je povídkový soubor. Nejde o klasický román s jednou dějovou linií, ale o sérii krátkých próz, které spojuje podobná atmosféra, prostředí a typ vypravěče.
Dílo zachycuje svět outsiderů, alkoholiků, hazardních hráčů, prostitutek, ztroskotanců, dělníků a lidí, kteří žijí mimo běžné společenské normy. Bukowski se nesnaží tyto postavy idealizovat. Ukazuje je v jejich hrubosti, směšnosti, zoufalství i obyčejné lidskosti.
Název knihy je záměrně provokativní. Odpovídá Bukowského poetice: svět je podle něj tělesný, nízký, špinavý, ale zároveň pravdivý. Autor odmítá uhlazenou literaturu a místo ní nabízí texty, které působí jako přímá výpověď člověka z ulice.
Téma a motivy
Hlavním tématem díla je život lidí na společenském okraji a hledání důstojnosti v prostředí, které důstojnost téměř neumožňuje.
Hlavní motivy:
- alkohol a závislost
- samota a odcizení
- sex a tělesnost
- chudoba a přežívání
- hazard a dostihy
- odpor ke konvencím
- zklamání z amerického snu
- vztahy bez iluzí
- absurdita každodenního života
Bukowski často ukazuje, že lidé nejsou krásní, vznešení ani morálně čistí. Přesto v nich nachází zvláštní autenticitu. Jeho svět je drsný, ale ne falešný.
Vypravěč
Vypravěč bývá často blízký samotnému autorovi. V mnoha textech připomíná Bukowského alter ego: cynického, opilého, unaveného, ale pozorného muže, který komentuje svět kolem sebe bez sentimentu.
Vypravěč se nesnaží působit jako morální autorita. Naopak často odhaluje vlastní slabost, trapnost a selhání. Právě tím působí autenticky. Čtenář nemá před sebou hrdinu, ale člověka, který přežívá a dokáže své přežívání pojmenovat.
Obsah díla
Protože jde o povídkový soubor, dílo nemá jednotný děj. Jednotlivé texty zachycují různé epizody ze života lidí na okraji společnosti. Objevují se zde bary, náhodné známosti, hádky, sexuální vztahy, dostihy, alkoholické excesy i okamžiky úplné samoty.
Povídky často nemají tradiční pointu. Spíše zachycují určitý výsek života, náladu nebo situaci. Bukowski nevytváří uzavřené příběhy s jasným morálním ponaučením. Jeho cílem je ukázat svět tak, jak ho vnímá: chaotický, směšný, krutý a někdy překvapivě lidský.
Kompozice
Kompozice je volná a povídková. Jednotlivé texty na sebe přímo nenavazují, ale spojuje je podobný styl, prostředí a tematika.
Dílo působí fragmentárně, což odpovídá způsobu života postav. Jejich existence není uspořádaná ani směřující k jasnému cíli. Stejně tak i samotná kniha připomíná mozaiku epizod, výjevů a náhodných setkání.
Jazyk a styl
Jazyk je jednoduchý, hovorový, expresivní a často vulgární. Bukowski nepoužívá složité metafory ani uhlazený literární styl. Píše přímo, úsporně a bez ozdob.
Typické znaky stylu:
- krátké věty
- hovorovost
- vulgarismy
- cynický humor
- ironie a sebeironie
- syrové popisy tělesnosti
- odmítnutí patosu
- věcnost a přímost
Vulgarita zde není samoúčelná. Pomáhá vytvořit autentický obraz prostředí, v němž se postavy pohybují.
Literární kontext
Dílo patří do americké literatury druhé poloviny 20. století. Bukowski bývá spojován s undergroundovou literaturou a s autory, kteří se zaměřují na lidi mimo hlavní proud společnosti.
Jeho tvorba navazuje na tradici drsné americké prózy, ale zároveň je velmi osobitá. Odmítá intelektuální pózu, literární uhlazenost i idealizaci člověka. V centru jeho zájmu stojí obyčejný, často zlomený jedinec, který se pohybuje v prostředí alkoholu, práce, samoty a neúspěchu.
Hlavní myšlenka díla
Hlavní myšlenkou knihy je, že skutečný život se často odehrává mimo oficiální krásu, úspěch a společenskou slušnost. Bukowski ukazuje svět lidí, kteří nejsou vítězi, ale právě proto mohou být pravdivější než ti, kteří se za vítěze vydávají.
Dílo demaskuje americký sen. Místo kariéry, rodinného štěstí a společenského úspěchu ukazuje únavu, alkohol, špínu, frustraci a neustálé hledání alespoň krátkého okamžiku svobody.
Význam díla
Všechny řitě světa i ta má je důležité především jako ukázka Bukowského povídkové tvorby. Dílo dobře vystihuje jeho typický svět: prostředí outsiderů, syrový jazyk, černý humor a odpor k pokrytectví.
Kniha je provokativní, ale zároveň literárně výrazná. Ukazuje, že i hrubý, nízký a zdánlivě odpudivý svět může být předmětem silné literatury. Bukowski v ní potvrzuje svou pozici autora, který dokázal z okraje společnosti vytvořit svébytný literární prostor.