Autor a kontext vzniku díla
Jiří Karásek ze Lvovic (vlastním jménem Josef Karásek, 1871–1951) byl vůdčí osobností české dekadence. Působil jako básník, prozaik, dramatik, kritik a sběratel umění. Společně s Arnoštem Procházkou založil a redigoval časopis Moderní revue, který se stal hlavní platformou dekadentních a symbolistických umělců na přelomu 19. a 20. století. Svůj šlechtický přídomek „ze Lvovic“ si zvolil uměle, aby podtrhl svůj aristokratický postoj a odstup od přízemní měšťanské společnosti.
Aurelián, poprvé vydaný v roce 1894, vznikl v atmosféře tzv. fin de siècle (konec století). Tato doba byla charakteristická pocity únavy, přesycenosti, krize hodnot a skepse vůči pokroku. Umělci se odvraceli od reality, kterou vnímali jako ošklivou a banální, a hledali únik ve světě snů, umění, mystiky a niterných prožitků. Karáskovo dílo je přímou reakcí na tuto duchovní krizi a zároveň manifestem dekadentního životního pocitu.
Literární druh a žánr
- Literární druh: Epika (próza)
- Literární žánr: Lyrická próza, dekadentní román s výraznými psychologickými prvky. Dílo postrádá tradiční románovou stavbu a dynamický děj; důraz je kladen na atmosféru, pocity a vnitřní svět hlavního hrdiny. Často bývá označován za román-báseň v próze.
Děj a kompozice
Děj díla je záměrně potlačený a fragmentární. Sledujeme sérii výjevů a duševních stavů hlavního hrdiny, Aureliána. Ten žije izolovaně ve svém přepychovém, avšak ponurém paláci, obklopen uměleckými předměty, vzácnými knihami a květinami. Jeho dny plynou v pasivním snění, melancholii a estetickém prožívání.
Jediným narušením jeho samoty je platonická, idealizovaná láska k mladé a křehké Heleně. Aurelián ji pozoruje z dálky, stylizuje si ji do podoby nedotknutelné světice a netouží po skutečném naplnění vztahu, které by mohlo zničit jeho dokonalou představu. Další postavou, která vstupuje do jeho světa, je cynický a světem protřelý baron von R., který představuje kontrast k Aureliánově čistotě a pasivitě.
Děj nemá klasickou zápletku, krizi ani rozuzlení. Končí otevřeně, Aurelián zůstává uzavřen ve svém světě, neschopen a neochoten čelit realitě.
Kompozice je chronologická, ale silně fragmentární. Skládá se z jednotlivých obrazů, nálad a reflexí. Text není členěn na kapitoly v tradičním smyslu, spíše na volně navazující lyrické pasáže, které mapují hrdinovy duševní stavy. Kompozice tak podtrhuje pocit stagnace a cykličnosti Aureliánova života.
Postavy a jejich charakteristika
- Aurelián: Hlavní hrdina a typický představitel dekadentního člověka. Je to mladý, pasivní aristokrat, který zdědil majetek, ale i rodové prokletí – únavu, melancholii a přecitlivělost.
- Charakterové rysy:
- Hypersenzitivita: Extrémně citlivě vnímá okolní svět, vůně, barvy a zvuky.
- Pasivita a únava: Není schopen aktivního života, trpí spleenem (nudou, trudnomyslností) a pocitem zbytečnosti.
- Eskapismus (únik): Uniká z reality do světa snů, umění a vlastních představ. Realita je pro něj příliš hrubá a vulgární.
- Estétství: Jeho jediným životním cílem je obklopovat se krásou, i když je to krása umělá, bizarní a morbidní.
- Izolace: Žije dobrovolně v osamění svého paláce, stranou společnosti.
- Charakterové rysy:
- Helena: Objekt Aureliánovy lásky. Není plně rozvinutou postavou, ale spíše projekcí jeho ideálů. Je symbolem čistoty, nevinnosti a nedosažitelné krásy. Aurelián ji záměrně udržuje v rovině snu, protože se bojí, že by ji kontakt s realitou poskvrnil.
- Baron von R.: Vedlejší postava, která slouží jako protipól Aureliána. Je to cynik, který si život užívá bez iluzí. Jeho postava vnáší do snového světa prvek reality a dekadentní zkaženosti, čímž ještě více podtrhuje Aureliánovu křehkost a odlišnost.
Témata a motivy
Hlavní témata:
- Dekadence a úpadek: Téma rozkladu staré aristokracie, pocit konce jedné éry.
- Střet snu a reality: Konflikt mezi idealizovaným vnitřním světem a drsnou vnější skutečností.
- Nenaplněná láska: Láska jako čistě duchovní a estetický prožitek, který nesmí být naplněn.
- Spleen a únava z života: Pocit nudy, přesycenosti a existenciální prázdnoty.
- Umění pro umění (lartpourlartismus): Umění je jediným smyslem života, nadřazené morálce i společnosti.
Časté motivy:
- Smrt a zánik: Vše je prostoupeno atmosférou umírání, tlení a melancholie.
- Nemoc: Fyzická i duševní chorobnost jako znak výjimečnosti.
- Krása v ošklivosti: Estetizace rozkladu, morbidních a bizarních prvků.
- Umělost: Přednost se dává umělým květinám, parfémům a interiérům před přirozeným světem.
- Sny, vize, halucinace: Hranice mezi realitou a snem se stírá.
- Náboženské a mystické symboly: Křesťanská ikonografie (světci, madony) je využívána pro svůj estetický účinek, často v rouhačském kontextu.
- Drahé kameny, vzácné látky, parfémy: Symboly luxusu, umělosti a smyslového opojení.
Jazyk a styl
Jazyk je nejvýraznějším prvkem díla a je typickým příkladem dekadentního stylu.
- Lyrická próza: Text je velmi poetický, rytmizovaný, s důrazem na zvukomalbu a eufonii.
- Bohatá slovní zásoba: Karásek používá archaismy (slova zastaralá), neologismy (novotvary) a cizí slova (především z francouzštiny), aby vytvořil dojem vznešenosti a výjimečnosti.
- Obraznost a symbolika: Jazyk je plný metafor, přirovnání, personifikací a symbolů. Klíčovým prostředkem je synestézie – míšení smyslových vjemů (např. „fialové ticho“, „slyšet barvu“).
- Složitá větná stavba: Autor upřednostňuje dlouhá, komplikovaná souvětí (hypotaxe), která zpomalují tempo vyprávění a nutí čtenáře k soustředěnému vnímání textu.
- Důraz na detail: Detailní, až extatické popisy interiérů, uměleckých děl, květin a duševních stavů. Cílem není posouvat děj, ale vytvořit co nejintenzivnější atmosféru.
Zasazení díla do literárního a historického kontextu
- Česká literatura: Aurelián je manifestem české dekadence, uměleckého směru, který se formoval v 90. letech 19. století kolem časopisu Moderní revue. Dalšími představiteli byli básníci Karel Hlaváček (sbírky Pozdě k ránu, Mstivá kantiléna), Arnošt Procházka nebo prozaik Arthur Breisky. Dekadence stála v opozici jak vůči realismu, tak vůči optimistickému programu lumírovců a ruchovců.
- Světová literatura: Česká dekadence byla silně ovlivněna francouzským symbolismem a dekadencí. Klíčovými inspiračními zdroji byli tzv. „prokletí básníci“ jako Charles Baudelaire (Květy zla), Paul Verlaine a Stéphane Mallarmé. Přímým vzorem pro Aureliána byl román **Jorise-Karla Huysmanse *Naruby (À rebours), který je považován za „bibli dekadence“. Jeho hrdina, vévoda des Esseintes, se podobně jako Aurelián uzavírá před světem do uměle vytvořeného ráje.
- Historický kontext: Konec 19. století byl dobou velkých společenských změn, industrializace, ale i duchovní nejistoty. Pocity úzkosti, ztráty tradičních hodnot a skepse vůči budoucnosti se promítly do umění jako odklon od objektivní reality a příklon k subjektivismu, individualismu a spiritualitě.
Význam a poselství díla
Aurelián není dílo s jednoznačným morálním poselstvím. Jeho význam spočívá především v tom, že:
- Je dokonalou ukázkou dekadentního stylu a životního pocitu. Zprostředkovává čtenáři atmosféru únavy, melancholie a touhy po kráse v její nejčistší i nejbizarnější podobě.
- Představuje hlubokou psychologickou sondu do nitra moderního, odcizeného člověka, který se nedokáže vyrovnat s tlakem okolního světa.
- Oslavuje umění a fantazii jako jedinou skutečnou hodnotu v banálním a pomíjivém světě. Poselstvím je samotný estetický zážitek, který četba přináší.
Dílo je manifestem absolutní svobody umělce a jeho práva tvořit bez ohledu na společenské konvence a požadavky.
Možné otázky k maturitě
- Charakterizujte hlavní postavu románu Aurelián a vysvětlete, v čem spočívají její typicky dekadentní rysy.
- Analyzujte jazykové a stylistické prostředky, které Jiří Karásek ze Lvovic v díle používá k vytvoření specifické atmosféry. Uveďte příklady.
- Zařaďte román Aurelián do kontextu české a světové literatury přelomu 19. a 20. století.
- Porovnejte postavu Aureliána s jiným literárním hrdinou, který se vyrovnává s pocitem odcizení nebo konfliktem se společností (např. Werther, Oblomov, Mersault).
- Vysvětlete pojem dekadence a na díle Aurelián ukažte její hlavní témata a motivy.
Aurelián Jiřího Karáska ze Lvovic zůstává i po více než sto letech od svého vzniku dílem, které provokuje, fascinuje a nabízí jedinečný vhled do myšlenkového světa generace fin de siècle. Jeho jazyková bohatost a atmosférická síla z něj činí jeden z klenotů české moderní literatury.