Bílý tesák – rozbor díla k maturitě

Bílý tesák (v originále White Fang) je jedním z nejslavnějších děl amerického spisovatele Jacka Londona. Tento dobrodružný román, který poprvé vyšel v roce 1906, si získal srdce čtenářů po celém světě díky svému strhujícímu příběhu o divokém vlku, který postupně poznává svět lidí.

O autorovi: Jack London

Jack London (1876–1916), vlastním jménem John Griffith Chaney, byl americký spisovatel, novinář a sociální aktivista. Jeho život byl stejně dobrodružný jako jeho knihy. Vyrůstal v chudých poměrech, vystřídal mnoho zaměstnání – byl námořníkem, továrním dělníkem i zlatokopem. Právě jeho zkušenosti během zlaté horečky na Klondiku na konci 19. století se staly hlavním zdrojem inspirace pro jeho nejznámější díla, včetně Bílého tesáka a Volání divočiny.

London byl představitelem literárního naturalismu. Ve svých dílech často zkoumal témata jako boj o přežití, vliv prostředí na jedince a střet přírody s civilizací. Jeho hrdinové, ať už lidští, nebo zvířecí, jsou často vrženi do extrémních podmínek, kde musí bojovat o holý život.

Literární kontext a doba vzniku díla

Dílo vzniklo na počátku 20. století, v období, kdy v americké literatuře dominovaly dva hlavní směry: realismus a na něj navazující naturalismus.

• Realismus se snažil o co nejvěrnější zobrazení skutečnosti a společnosti.
• Naturalismus, jehož byl London čelným představitelem, šel ještě dál. Zdůrazňoval determinismus – myšlenku, že člověk (nebo zvíře) je předurčen svým původem (dědičností) a prostředím, ve kterém žije. Naturalisté se nevyhýbali drsným a často brutálním scénám, aby ukázali surovost života a boj o přežití.

Bílý tesák je zasazen do prostředí drsné kanadské a aljašské divočiny na konci 19. století, v době zlaté horečky na řece Yukon. Toto prostředí plné nebezpečí, chladu a boje o zdroje je ideální kulisou pro naturalistický příběh.

Druh a žánr díla

• Literární druh: Epika (próza)
• Literární žánr: Dobrodružný román s výraznými prvky naturalismu. Lze jej také označit jako zvířecí román, protože hlavním hrdinou je zvíře, jehož vnitřní svět a vývoj jsou v centru pozornosti.

Tento žánr a druh umožnily Londonovi prozkoumat témata instinktů, domestikace a vlivu vnějšího světa na formování charakteru z pohledu, který je lidskému čtenáři cizí, a přesto fascinující.

Děj a kompozice

Děj románu sleduje životní pouť křížence vlka a psa jménem Bílý tesák, od jeho narození v divočině až po jeho život mezi lidmi.

Příběh je rozdělen do pěti částí a jeho kompozice je chronologická.

1. Část první – Divočina: Příběh začíná sledováním dvou zlatokopů, Billa a Henryho, kteří jsou na své cestě divočinou pronásledováni hladovou vlčí smečkou. Tato část ukazuje krutost a neúprosnost přírody. Vůdkyní smečky je vlčice Kiča, budoucí matka Bílého tesáka.
2. Část druhá – Zrozen v divočině: Vyprávění se přesouvá k vlčí smečce. Sledujeme narození Bílého tesáka a jeho první měsíce života. Učí se základním zákonům divočiny – lovit, bojovat a přežít. Klíčovým momentem je jeho první setkání s lidmi.
3. Část třetí – Bohové divočiny: Bílého tesáka a jeho matku Kiču objeví indiánský kmen. Indián jménem Šedý bobr pozná v Kiče svou ztracenou fenu a ujme se jí i jejího mláděte. Bílý tesák dostává své jméno a poprvé poznává život pod nadvládou člověka, kterého vnímá jako „boha“. Učí se poslušnosti a poznává „zákon kyje“ – trest za neuposlechnutí. Je oddělen od své matky, což je pro něj traumatizující zážitek.
4. Část čtvrtá – Nepřítel svého druhu: Šedý bobr prodá Bílého tesáka krutému a zbabělému organizátorovi psích zápasů, Krásnému Smithovi. Ten v něm systematickou krutostí probudí tu nejhorší agresivitu. Bílý tesák se stává neporaženým bojovníkem, plným nenávisti ke všemu živému. Jeho život se změní v peklo plné bolesti a boje.
5. Část pátá – Pánova smečka: Během jednoho zápasu, kdy je Bílý tesák na pokraji smrti, ho zachrání mladý důlní inženýr Weedon Scott. Odkoupí ho od Krásného Smithe a rozhodne se ho „zkrotit“ nikoli silou, ale trpělivostí, láskou a laskavostí. Bílý tesák postupně odhazuje svou nedůvěru a nenávist a stává se Scottovi bezmezně oddaným společníkem. Nakonec s ním odjíždí do Kalifornie, kde se plně socializuje, založí rodinu a stane se hrdinou, když zachrání Scottova otce před uprchlým zločincem.

Postavy a jejich vývoj

• Bílý tesák: Hlavní postava, jejíž psychologický vývoj je středobodem románu. Na začátku je divokým, instinktivním mládětem. Zkušenosti s lidmi ho formují: u Šedého bobra se učí podřízenosti, u Krásného Smithe se z něj stává ztělesnění nenávisti a krutosti. Teprve Weedon Scott v něm dokáže probudit schopnost lásky a věrnosti. Jeho cesta je cestou od divokosti k civilizaci, od nenávisti k lásce. Je zrcadlovým obrazem psa Bucka z Volání divočiny, který podstoupil opačnou cestu.
• Weedon Scott: Kladná postava, která představuje to nejlepší z lidského světa – trpělivost, empatii a lásku. Je to on, kdo Bílého tesáka zachrání nejen fyzicky, ale i psychicky. Symbolizuje sílu pozitivního prostředí a výchovy.
• Krásný Smith (Beauty Smith): Hlavní záporná postava. Je zbabělý, krutý a chamtivý. Ztělesňuje zkaženost civilizace a negativní vliv, který může mít člověk na zvíře. Jeho postava slouží jako kontrast k Weedonu Scottovi.
• Šedý bobr (Grey Beaver): První pán Bílého tesáka. Indián, který představuje neutrální, pragmatický vztah k přírodě. Není vysloveně krutý, ale ani milující. Vnímá Bílého tesáka jako majetek a nástroj. Jeho vztah je založen na síle a autoritě, nikoli na citu.

Hlavní témata a motivy

• Vliv prostředí na formování jedince (determinismus): Ústřední naturalistické téma. Charakter Bílého tesáka je přímým důsledkem toho, jak se k němu chová okolní svět. Krutost plodí krutost, zatímco láska plodí lásku a věrnost.
• Střet přírody a civilizace: Román zkoumá hranice mezi divočinou a lidským světem. Bílý tesák se musí přizpůsobit zákonům obou světů.
• Domestikace: Celý příběh je studií procesu domestikace – jak se z divokého tvora stává oddaný společník člověka.
• Zákon silnějšího („zákon kyje a tesáku“): V divočině i ve světě krutých lidí platí právo silnějšího. Přežije jen ten, kdo je nejsilnější a nejlépe přizpůsobený.
• Motivy: Divočina, chlad, hlad, boj o přežití, zlatá horečka, přátelství, věrnost, krutost, láska.

Jazyk a styl

• Er-forma: Vyprávění je vedeno ve třetí osobě.
• Spisovný jazyk: London používá bohatý a popisný jazyk.
• Personifikace: Autor často přenáší lidské pocity a myšlenkové pochody na zvířecího hrdinu. Díky tomu se čtenář může vcítit do vnitřního světa Bílého tesáka a pochopit jeho motivace.
• Naturalistické popisy: Jazyk je velmi sugestivní, zejména v popisech drsné přírody a brutálních soubojů. London se nevyhýbá detailnímu líčení násilí a utrpení, aby zdůraznil surovost života.
• Kontrast: Autor často pracuje s kontrasty – divočina vs. civilizace, krutost (Smith) vs. láska (Scott), instinkt vs. naučené chování.