Bohumil AdámekBásník, dramatik a znalec lidových tradic Vysočiny
Kdo byl Bohumil Adámek?
Bohumil Adámek (1848–1915) byl český básník, dramatik, překladatel a kulturní pracovník spojený především s Hlinskem a krajinou dnešní Vysočiny. Narodil se 8. listopadu 1848 v Hlinsku do rodiny podnikatele Jana Adámka. Jeho starším bratrem byl politik, spisovatel a národopisec Karel Adámek, synovcem pak kulturní historik a spisovatel Karel Václav Adámek. Rodinné prostředí tak patřilo k výrazným centrům veřejného a kulturního života na Hlinecku.
Po základním vzdělání studoval od roku 1859 na Akademickém gymnáziu v Praze. K jeho učitelům patřil také spisovatel Václav Vlček, který podporoval Adámkovy literární pokusy. Po maturitě v roce 1867 pokračoval na pražské univerzitě, kde navštěvoval přednášky z historie, filologie, filozofie a estetiky a zároveň se věnoval cizím jazykům. Studia dále prohluboval ve Vídni a v Mnichově, především v oblasti estetiky, kulturních dějin a dějin výtvarného umění. Podnikal také studijní cesty po Evropě, mimo jiné do Německa, Francie, Švýcarska, Rakouska a Uher.
Po návratu se natrvalo usadil v rodném Hlinsku. Rodinné zázemí mu umožnilo vést život nezávislého literáta a soukromého badatele. Současně se účastnil místního veřejného a spolkového života. Působil v městské samosprávě, angažoval se ve zpěváckém spolku Svantovít a po dlouhou dobu stál v čele hlineckého ochotnického spolku Pokrok. Přestože žil mimo hlavní pražské kulturní centrum, udržoval styky s českými spisovateli a jeho dramatická tvorba dosáhla celostátního významu.
O divadlo se zajímal už od studentských let. Jeho rané dramatické pokusy často čerpaly z českých i evropských dějin a směřovaly k tragickému žánru. Velkou část této tvorby však zničil požár Hlinska v roce 1874, při němž shořela také jeho knihovna a rukopisy. Z raných projektů se proto dochovaly jen části nebo poznámky.
Největší úspěch mu přinesla historická tragédie Salomena. Adámek ji zaslal do anonymní soutěže o původní českou hru určenou pro Národní divadlo. Mezi desítkami přihlášených textů byla vyhodnocena jako nejúspěšnější a doporučena k uvedení. Dne 19. listopadu 1883 se Salomena stala první činohrou uvedenou při slavnostním zahájení provozu obnoveného Národního divadla po požáru. Drama je zasazeno do období stavovského odporu proti Ferdinandu I. a spojuje milostný a osobní konflikt s historickým pozadím českých zemí 16. století.
Další významnou hrou byl Heralt, tragédie situovaná do rudolfínských Čech. I tato hra uspěla v soutěži a byla doporučena pro Národní divadlo. Adámkova dramata vyrůstala z romantického pojetí historické tragédie, zároveň však prozrazovala rozsáhlou znalost dějin, evropského dramatu a divadelní výstavby. Jeho texty byly ceněny pro kultivovaný verš, historickou dekorativnost a schopnost vystavět působivé jevištní situace, pozdější kritika jim však někdy vytýkala přílišnou konstruovanost a závislost na romantických dějových schématech.
Vedle dramatu se Adámek věnoval poezii. Jeho nejvýznamnější básnickou knihou je sbírka Horské ovzduší z roku 1902. V ní se obracel k rodnému kraji, k přírodě Českomoravské vrchoviny, místním zvykům, pověstem a folklorním motivům. Neidealizoval však venkov bezvýhradně: vedle krajinných a národopisných obrazů zachycoval také sociální těžkosti obyvatel. Právě spojení literatury, regionální zkušenosti a zájmu o lidové tradice vysvětluje, proč je Adámek připomínán nejen jako dramatik a básník, ale také jako sběratel a znalec místního folkloru.
Publikoval rovněž časopisecky a účastnil se českého literárního života prostřednictvím spolků. Od konce osmdesátých let 19. století byl spojen se Spolkem českých spisovatelů-beletristů Máj a podílel se také na jeho nakladatelském družstvu. Patřil k autorům své generace, kteří spojovali vzdělání v historii a estetice s praktickým zájmem o divadlo, veřejný život a regionální kulturu.
Bohumil Adámek zemřel 28. října 1915 v Hlinsku, kde je také pohřben. Jeho literární odkaz dnes stojí především na historických dramatech Salomena a Heralt a na básnické sbírce Horské ovzduší. Zvláštní místo v dějinách českého divadla mu zajišťuje především Salomena, spojená se slavnostním obnovením činoherního provozu Národního divadla v listopadu 1883.