Jan AdamLiterární kritik, editor, prozaik, novinář a nakladatel

Kdo je Jan Adam?

Jan Adam (* 1946) je český literární kritik, editor, prozaik a novinář, jehož profesní dráha je úzce spojena s českým nakladatelským a kulturním prostředím druhé poloviny 20. století. Narodil se 18. září 1946 v Praze. V mládí prošel hornickým učilištěm na Kladensku a následně střední průmyslovou školou hornickou. Po maturitě vystudoval češtinu a dějepis na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Už během vysokoškolských studií se začal soustavně věnovat literární publicistice.

Od druhé poloviny šedesátých let publikoval recenze a kritiky v periodikách, mezi něž patřily například Student, Mladá fronta, Zemědělské noviny, Orientace, Literární měsíčník a Tvorba. V posledních letech studia pracoval v kulturní rubrice Zemědělských novin. Základní oblastí jeho odborného zájmu se stala současná česká literatura, její kritická reflexe a editorské zpřístupňování významných autorů.

V roce 1971 nastoupil jako redaktor do nakladatelství Československý spisovatel, kde působil až do roku 1990. Vedle redakční práce psal doslovy a předmluvy, sestavoval výbory a podílel se na ediční přípravě knih. Jeho editorská činnost se dotýkala jak soudobé prózy, tak české básnické tradice. Uspořádal mimo jiné antologie a výbory a podílel se na vydávání děl autorů, jako byli F. X. Šalda, Otokar Březina či další představitelé české literatury. Výraznou ukázkou jeho editorské práce je antologie současné české science fiction Teď už budeme lidé z roku 1985, kterou uspořádal a opatřil doslovem a ediční poznámkou.

Jako literární kritik se zabýval rovněž nastupujícími autory sedmdesátých let. Spolu s dalšími autory se podílel na knize Sondy. K problematice mladé literatury sedmdesátých let (1981). Samostatnou odbornou práci věnoval spisovateli Zdeňku Pluhařovi; monografie Zdeněk Pluhař vyšla roku 1978 a soustředila se především na rozbor tematické a ideové výstavby jeho próz.

Adam vstoupil také do beletrie. Jeho prozaickým debutem byla novela Údiv z roku 1977, která čerpala ze zkušenosti hornického učiliště na Kladensku na počátku šedesátých let. Text se soustřeďuje na dospívání mladých učňů, jejich přechod ze školního prostředí do pracovního života a na generační i sociální konflikty. V Adamově vlastní próze se tak propojila osobní zkušenost s prostředím, které důvěrně znal, s jeho dlouhodobým zájmem o společenské a generační otázky současné literatury.

Po roce 1989 se jeho profesní působení proměnilo. Krátce pracoval v nakladatelství Čin, poté se stal šéfredaktorem nakladatelství Premiéra a v první polovině devadesátých let založil vlastní nakladatelství Adam. Vedle nakladatelské a editorské činnosti spolupracoval také s rozhlasem, televizí a filmem. Později působil rovněž pedagogicky.

Jan Adam patří k osobnostem, jejichž význam nespočívá pouze v jedné autorské knize. Podstatná je především šíře jeho práce kritika, redaktora a editora, který se po několik desetiletí podílel na podobě českého literárního provozu a na uvádění knih ke čtenářům. Jeho bibliografie zahrnuje vlastní prózu, literárněkritické a monografické práce, antologie, ediční projekty, doslovy i pozdější publicistické a vzpomínkové texty.