Canterburské povídky (v originále The Canterbury Tales) jsou bezesporu jedním z nejvýznamnějších děl nejen anglické, ale i světové literatury.
Autor: Geoffrey Chaucer
Geoffrey Chaucer (asi 1343–1400) je často nazýván „otcem anglické poezie“. Tento titul si nevysloužil náhodou. V době, kdy se v Anglii psalo především latinsky (jazyk církve a vzdělanců) nebo francouzsky (jazyk dvora a šlechty), se Chaucer odvážil psát ve střední angličtině – jazyce prostého lidu. Tímto krokem nejenže povýšil angličtinu na plnohodnotný literární jazyk, ale také položil základy moderní anglické literatury.
Chaucer nebyl jen básníkem. Jeho život byl pestrý a plný zkušeností z různých společenských vrstev. Působil jako dvořan, diplomat, úředník a poslanec. Díky svým cestám po Evropě (zejména do Itálie a Francie) se seznámil s díly autorů jako Dante, Petrarca a Boccaccio, kteří ho silně ovlivnili. Právě tato široká znalost společnosti, od královského dvora po obyčejné řemeslníky, mu umožnila vytvořit tak realistický a rozmanitý svět Canterburských povídek.
Doba a kontext
Středověká Anglie
Dílo vznikalo na konci 14. století, v době plné společenských, politických a náboženských otřesů. Anglie byla formována několika klíčovými událostmi:
- Stoletá válka (1337–1453): Dlouhotrvající konflikt s Francií posiloval anglické národní cítění.
- Černá smrt (1348–1349): Morová epidemie, která zahubila třetinu až polovinu populace, vedla k nedostatku pracovních sil, což paradoxně posílilo postavení rolníků a řemeslníků a narušilo tradiční feudální systém.
- Rolnické povstání (1381): Velká vzpoura proti vysokým daním a nevolnictví ukázala rostoucí napětí mezi společenskými třídami.
- Krize v církvi: Papežské schizma a rostoucí kritika bohatství a korupce v církvi (např. hnutí lollardů vedené Johnem Wycliffem) podkopávaly autoritu kléru.
Chaucer ve svém díle všechny tyto jevy reflektuje. Ukazuje společnost v pohybu, kde tradiční rozdělení na tři stavy (duchovenstvo, šlechta, pracující) již neplatí tak striktně a kde se do popředí dere nová, sebevědomá vrstva měšťanů a obchodníků.
Literární směr
Canterburské povídky nelze jednoznačně zařadit do jednoho literárního směru. Jsou esencí pozdně středověké literatury a kombinují v sobě prvky mnoha žánrů:
- Dvorský román: Vznešené příběhy o rytířské cti a lásce (např. Povídka rytířova).
- Fabliau: Krátké, humorné až vulgární příběhy z měšťanského prostředí, často s erotickou tematikou (Povídka mlynářova).
- Legenda o světci: Zbožné vyprávění o životě a zázracích svatých (Povídka abatyše).
- Exemplum: Moralistický příběh ilustrující nějaké mravní ponaučení (Povídka odpustkářova).
- Alegorie a kázání: Texty s hlubším, skrytým významem.
Inspiraci pro rámcovou kompozici nalezl Chaucer pravděpodobně v Boccacciově Dekameronu, ale jeho provedení je originální. Zatímco Boccacciovi vypravěči jsou si sociálně rovni, Chaucerovi poutníci tvoří pestrou mozaiku celé tehdejší společnosti.
Charakteristika díla
Žánr a kompozice
Canterburské povídky jsou epická báseň psaná formou rámcové povídky.
Rámcová kompozice: Základní dějový rámec je popsán v Obecném prologu. Skupina asi 30 poutníků různého věku, povolání a společenského postavení se setkává v hostinci „U Kabátce“ v Southwarku (dnes součást Londýna). Všichni mají společný cíl: pouť k hrobu svatého Tomáše Becketa v Canterbury. Hostinský Harry Bailly jim navrhne, aby si cestu zkrátili vyprávěním příběhů. Každý poutník má vyprávět dvě povídky na cestě tam a dvě na cestě zpět. Autor nejlepšího příběhu získá po návratu večeři na účet ostatních.
Tato struktura umožňuje Chaucerovi spojit nesourodé příběhy do jednoho celku. Dílo je však nedokončené. Z plánovaných zhruba 120 povídek jich Chaucer stihl napsat jen 24 (z toho dvě jsou nedokončené). I tak se jedná o dílo monumentálního rozsahu.
Jazyk a styl
Jak již bylo zmíněno, dílo je psáno ve střední angličtině. Veršovou formou je převážně hrdinské dvojverší (dvojice rýmovaných veršů v jambickém pentametru), které se díky Chaucerovi stalo v anglické poezii velmi populární.
Styl díla je neuvěřitelně rozmanitý. Chaucer mistrně přizpůsobuje jazyk a tón jednotlivým vypravěčům:
- Rytíř vypráví vznešeně a formálně.
- Mlynář používá hrubý a lidový jazyk.
- Odpustkář mluví jako kazatel, používá rétorické figury.
- Právník se vyjadřuje precizně a suše.
Celým dílem prostupuje ironie, satira a jemný humor. Chaucer často popisuje postavy tak, že jejich slova jsou v rozporu s jejich činy, a nechává na čtenáři, aby si utvořil vlastní úsudek.
Tematika a motivy
Canterburské povídky nabízejí širokou paletu témat:
- Společenská satira: Chaucer kritizuje všechny vrstvy společnosti, ale nejostřeji se zaměřuje na korupci v církvi. Postavy jako požitkářský Mnich, pokrytecká Abatyše a především chamtivý Odpustkář, který prodává falešné relikvie, jsou mistrovskými karikaturami duchovního úpadku. Jedinou kladnou církevní postavou je chudý, ale ctnostný Farář.
- Láska a manželství: Téma je zkoumáno z mnoha úhlů – od idealizované dvorské lásky přes cynický pohled na manželství (Povídka paničky z Bathu) až po čistou živočišnou touhu.
- Třídní rozdíly a napětí: Interakce mezi šlechtici, měšťany a venkovany odhaluje společenskou dynamiku doby.
- Lidská povaha: Povídky zkoumají univerzální lidské vlastnosti, jako je chamtivost, pýcha, závist, ale i štědrost, pokora a věrnost.
- Napětí mezi realitou a zdáním: Mnoho postav se snaží vypadat jinak, než jaké ve skutečnosti jsou. Obecný prolog je geniální studií tohoto pokrytectví.
Postavy
Síla díla spočívá především v jeho postavách. Nejsou to jen ploché typy, ale živoucí, psychologicky propracované individuality s vlastními touhami, slabostmi a přesvědčením.
- Rytíř: Ideál rytířství, cti a statečnosti. Jeho postava reprezentuje odcházející svět feudálních hodnot.
- Panička z Bathu (Alisoun): Jedna z nejmodernějších a nejzapamatovatelnějších postav. Sebevědomá, pětkrát vdaná žena, která otevřeně mluví o sexualitě a hájí právo žen na nadvládu v manželství. Její prolog je delší než samotná povídka a je fascinující obhajobou ženské zkušenosti.
- Odpustkář: Naprosto cynický podvodník, který se v prologu ke své povídce otevřeně chlubí tím, jak z lidí mámí peníze prodejem bezcenných relikvií. Jeho heslem je „Radix malorum est Cupiditas“ (Kořenem všeho zla je chamtivost), přičemž on sám je ztělesněním této neřesti.
- Mlynář: Hrubý, opilý a hlučný chlapík, který svým vulgárním příběhem naruší vznešený tón nastolený Rytířem.
- Student z Oxfordu: Chudý, hubený a oddaný studiu. Vlastní jen pár knih a reprezentuje ideál nezištné lásky k vědění.
- Farář: Spolu se svým bratrem Oráčem představuje morální ideál. Je to skutečný pastýř svého lidu, skromný, pracovitý a oddaný Bohu.
- Chaucer-poutník: Samotný autor se do děje vkládá jako jedna z postav. Stylizuje se do role naivního, trochu prostoduchého pozorovatele, který pouze zaznamenává, co vidí a slyší. Tato fiktivní naivita mu umožňuje pronášet břitce ironické komentáře.
Význam a odkaz
Význam Canterburských povídek je obrovský:
- Kanonizace angličtiny: Chaucer dokázal, že angličtina je jazyk schopný vyjádřit nejvyšší myšlenky i nejhrubší vtipy.
- Panoramatický obraz společnosti: Dílo je jedinečným sociologickým a historickým dokumentem, který nám poskytuje detailní vhled do života, myšlení a hodnot Anglie 14. století.
- Psychologický realismus: Chaucerovy postavy jsou nadčasové. Jejich motivace, touhy a slabosti jsou srozumitelné i dnešnímu čtenáři.
- Vliv na pozdější literaturu: Chaucer ovlivnil celé generace anglických spisovatelů, včetně Williama Shakespeara. Jeho práce s charakterem a příběhem položila základy anglického románu.
Shrnutí
- Autor: Geoffrey Chaucer, „otec anglické poezie“.
- Doba: Konec 14. století, pozdní středověk v Anglii.
- Žánr: Rámcová povídka, epická báseň.
- Kompozice: Skupina poutníků si vypráví příběhy na cestě do Canterbury; dílo je nedokončené.
- Jazyk: Psáno ve střední angličtině, což povýšilo tento jazyk na literární úroveň.
- Postavy: Pestrá směsice zástupců různých společenských vrstev, kteří jsou vykresleni realisticky a s psychologickou hloubkou.
- Hlavní témata: Společenská satira (zejména kritika církve), láska a manželství, třídní rozdíly, lidská povaha.
- Význam: Dílo poskytuje živý obraz středověké společnosti a díky své jazykové i vypravěčské kvalitě se stalo jedním z pilířů světové literatury.