Částice, latinsky partikule, patří mezi neohebné slovní druhy. To znamená, že nemění svůj tvar, neskloňují se ani nečasují. Jejich hlavní funkcí není tvořit větné členy, ale uvozovat věty, naznačovat jejich druh nebo vyjadřovat postoj mluvčího k obsahu sdělení. Zkrátka dodávají větám a výpovědím specifický významový odstín.
Funkce částic
Částice jsou malá, ale důležitá slova, která nám pomáhají upřesnit, co chceme říct. Můžeme je rozdělit podle jejich funkce do několika skupin:
- Tázací: Uvozují zjišťovací otázky. Patří sem slova jako zda, jestli, copak, že.
- Příklad: Copak jsi to neslyšel?
- Přací: Vyjadřují přání nebo rozkaz. Jsou to například částice ať, kéž, nechť.
- Příklad: Kéž by už bylo jaro!
- Vytýkací (zdůrazňovací): Zdůrazňují nebo vytýkají určitý větný člen. Mezi ně patří právě, teprve, až, jen, hlavně.
- Příklad: Přišel až na poslední chvíli.
- Hodnotící a modální: Vyjadřují jistotu, nejistotu nebo pravděpodobnost. Jsou to slova jako jistě, určitě, snad, asi, pravděpodobně.
- Příklad: Snad se brzy uvidíme.
- Záporné: Slouží k vyjádření záporu. Základními zápornými částicemi jsou ne a nikoli.
- Příklad: Ne, to není správně.
Pozor na záměnu
Některá slova mohou vystupovat jako částice, ale v jiné větě mohou být jiným slovním druhem, například příslovcem nebo spojkou. Vždy záleží na kontextu a funkci slova ve větě. Například slovo asi může být příslovce (Stál asi metr daleko.) nebo částice (Asi bude pršet.).