Čeština je jazyk plný drobných nuancí, které mohou cizincům, ale i rodilým mluvčím, občas zamotat hlavu. Jedním z takových případů je rozdíl mezi číslovkami dva a oba.
Číslovka „dva“
Dva (v ženském a středním rodě dvě) je základní číslovka. Používáme ji, když chceme jednoduše vyjádřit počet. Odpovídá na otázku „kolik?“. Neříká nic víc než to, že jde o dva kusy z nějakého možného většího celku.
Příklady:
- Na stole leží dvě jablka. (Možná jich v košíku bylo deset, ale na stole jsou jen dvě.)
- Mám dva bratry. (Prosté konstatování počtu sourozenců.)
- Potřebuji dva dobrovolníky. (Z celé skupiny vyberu dva.)
Číslovka „oba“
Oba (v ženském a středním rodě obě) je číslovka souborová. Zdůrazňuje, že mluvíme o celé dvojici, tedy o jednom i druhém prvku zároveň. Vyjadřuje úplnost dané dvojice.
Příklady:
- Snědl jsem obě jablka. (Na stole byla dvě a já jsem je snědl všechna.)Oba moji bratři studují v Praze. (Mám dva bratry a tato skutečnost se týká obou.)Oba dobrovolníci přišli včas. (Ti dva, kteří se přihlásili, dorazili v plném počtu.)
Hlavní rozdíl v kostce
Zjednodušeně řečeno:
- Dva/dvě používáme pro určení počtu.
- Oba/obě používáme pro zdůraznění, že se jedná o kompletní, celou dvojici.
Často se tyto dvě číslovky objeví ve větách blízko sebe. První věta stanoví počet, druhá se odkazuje na celou skupinu.
Příklad: Mám dva syny. Oba hrají fotbal.