V českém jazyce existuje slovní druh, který je malý, ale nesmírně silný. Jsou to citoslovce. Tato krátká a výrazná slova nám umožňují bezprostředně vyjádřit naše pocity, nálady a vůli, nebo napodobit zvuky z okolního světa. I když často stojí na okraji věty, dodávají naší komunikaci barvu a život.
Emoce v jednom slově
Hlavní úlohou citoslovcí je vyjádření emocí. Představte si, jak chudý by byl jazyk bez nich.
- Radost a nadšení: Hurá!, Jupí!, Sláva!
- Bolest a smutek: Au!, Ach, Běda
- Překvapení a údiv: Jé!, Páni!, Ó!
- Znechucení a odpor: Fuj, Brr
- Pobídka nebo varování: Huš!, Pozor!, Psst!
Díky těmto slovům dokážeme okamžitě sdělit, jak se cítíme, aniž bychom potřebovali dlouhé věty. Stačí jedno Au! a každý ví, že nás něco bolí.
Když slova znějí
Druhou důležitou funkcí citoslovcí je napodobování zvuků, odborně se jim říká onomatopoická. Pomáhají nám popsat svět tak, jak ho slyšíme.
- Zvuky zvířat: Mňau, Haf, Bú, Krá
- Zvuky věcí a dějů: Bum, Cink, Prásk, Žbluňk, Tik tak
Tato slova jsou základem mnoha dětských říkadel a oživují jakékoli vyprávění. Věta „Hodiny dělaly tik tak“ je mnohem živější než „Hodiny odbíjely čas“.
Citoslovce ve větě
Citoslovce mohou stát ve větě samostatně, oddělená čárkou nebo zakončená vykřičníkem. Například: Páni, to je ale krása! Někdy mohou dokonce zastoupit přísudek a vytvořit tak velmi dynamickou větu: Žába hop do vody.