Při psaní jakéhokoli textu, ať už jde o školní úkol, e-mail nebo článek, volíme mezi dvěma základními přístupy: subjektivním a objektivním. Tyto dva slohy se liší především v tom, jak autor přistupuje k tématu a jaké informace sděluje čtenáři. Pochopení rozdílu mezi nimi je klíčové pro efektivní komunikaci.
Objektivní sloh: Svět faktů
Objektivní sloh se snaží o co nejvěrnější a nezaujaté podání skutečnosti. Autor potlačuje své osobní pocity, názory a hodnocení. Cílem je informovat, nikoli přesvědčovat nebo dojímat.
Hlavní znaky objektivního slohu:
- Nezaujatost: Text je založen na ověřitelných faktech, datech a statistikách.
- Neosobnost: Často se používá 3. osoba (er-forma) nebo pasivní konstrukce (např. „bylo zjištěno“).
- Věcnost: Jazyk je neutrální, přesný a bez citově zabarvených slov.
- Kde se používá: Zpravodajství, odborné články, encyklopedie, úřední dokumenty, životopisy.
Příklad: „Teplota vody v jezeře dosáhla v poledne 19 °C.“
Subjektivní sloh: Svět pocitů a názorů
Naopak subjektivní sloh je plně prostoupen osobností autora. Odráží jeho individuální pohled na svět, jeho emoce, zkušenosti a názory. Cílem je sdílet osobní prožitek, vyjádřit postoj nebo zapůsobit na čtenáře.
Hlavní znaky subjektivního slohu:
- Osobní pohled: Autor otevřeně vyjadřuje své myšlenky a pocity.
- Osobnost: Typické je použití 1. osoby (ich-forma).
- Expresivita: Jazyk je bohatý na citově zabarvená slova, metafory, přirovnání a hovorové výrazy.
- Kde se používá: Deníky, osobní dopisy, recenze, komentáře, fejetony, umělecké popisy (líčení).
Příklad: „Voda v jezeře byla tak ledová, že jsem myslel, že mi umrznou nohy!“