Deník Anny Frankové je jedním z nejznámějších a nejpůsobivějších svědectví o hrůzách druhé světové války a holokaustu. Nejedná se o fikci, ale o autentické zápisky mladé židovské dívky, která se s rodinou a dalšími lidmi skrývala před nacistickou perzekucí.
Autor a historický kontext
Pro plné pochopení díla je nezbytné znát život autorky a dobové okolnosti, které formovaly její osud i obsah deníku.
Život Anny Frankové
Annelies Marie „Anne“ Franková se narodila 12. června 1929 ve Frankfurtu nad Mohanem v Německu do liberální židovské rodiny. Její otec Otto Frank byl podnikatel a matka Edith Franková se starala o domácnost. Měla také starší sestru Margot. Po nástupu Adolfa Hitlera k moci v roce 1933 a sílících antisemitských náladách se rodina rozhodla emigrovat do nizozemského Amsterdamu, kde doufala v bezpečí. Anna zde prožila relativně šťastné dětství, chodila do školy, měla mnoho přátel a byla známá svou živou a extrovertní povahou.
Druhá světová válka a holokaust
V roce 1939 vypukla druhá světová válka a v květnu 1940 nacistické Německo obsadilo i neutrální Nizozemsko. Pro židovské obyvatelstvo to znamenalo postupnou ztrátu všech práv. Byli nuceni nosit žlutou hvězdu, nesměli navštěvovat veřejná místa, používat veřejnou dopravu a jejich majetek byl konfiskován. Systematické pronásledování, známé jako holokaust, mělo za cíl úplné vyhlazení židovské populace. Židé byli shromažďováni a deportováni do koncentračních a vyhlazovacích táborů.
Okolnosti vzniku deníku
Ke svým 13. narozeninám, 12. června 1942, dostala Anna od rodičů malý deník s červenobíle kostkovanými deskami. Začala si do něj psát jen několik týdnů předtím, než se situace pro rodinu stala neudržitelnou. Když její sestra Margot obdržela předvolání k transportu do „pracovního tábora“, rodina se 6. července 1942 ukryla v předem připraveném úkrytu v zadní části budovy, kde sídlila firma Otty Franka.
Anna si deník vzala s sebou a pokračovala v psaní. Zápisky adresovala své fiktivní přítelkyni „Kitty“. Původně psal pro sebe, ale v roce 1944, když v rádiu slyšela výzvu nizozemské exilové vlády k uchování deníků a dopisů jako svědectví o válečném utrpení, rozhodla se svůj deník po válce přepracovat a vydat jako knihu.
Charakteristika díla
Deník Anny Frankové je literárně i formálně unikátní text, který kombinuje osobní zpověď s historickým dokumentem.
Žánr a forma
Dílo je autobiografickým deníkem. Je psáno epistolární formou (formou dopisů), jelikož Anna své zápisky stylizuje jako dopisy adresované imaginární přítelkyni Kitty. Tento přístup jí umožňuje otevřenou a upřímnou zpověď, díky níž se deník stává nejen záznamem událostí, ale především hlubokou psychologickou sondou do duše dospívající dívky.
Kompozice a struktura
Deník je uspořádán chronologicky. Zápisky jsou datovány a pokrývají období od 12. června 1942 do 1. srpna 1944. Struktura díla sleduje plynutí času v úkrytu, zaznamenává každodenní rutinu, konflikty, ale i vzácné okamžiky radosti. Dílo končí náhle, tři dny před zatčením obyvatel úkrytu.
Existují dvě hlavní verze deníku:
- Verze A: Původní, neredigovaný deník.
- Verze B: Annou přepsaná a upravená verze určená k publikaci. Knižní vydání, které připravil Otto Frank, je kombinací obou verzí.
Jazyk a styl
Annin styl je pozoruhodně vyspělý na její věk. Je přímý, upřímný a živý. V průběhu dvou let psaní je patrný výrazný vývoj jejího jazyka a stylu. Zpočátku popisuje hlavně školní zážitky a povrchnější pocity, postupně se však její psaní stává hlubším, introspektivním a filozofickým. Dokáže s lehkostí střídat humorné postřehy z každodenního života s vážnými úvahami o válce, lidské povaze a vlastní budoucnosti. Její jazyk je bohatý na metafory a přesná pozorování, což činí text čtivým a emocionálně silným.
Děj a hlavní události
Děj deníku se odehrává téměř výhradně v omezeném prostoru „zadního domu“.
Život v úkrytu
Anna detailně popisuje život osmi lidí v stísněném prostoru. Jejich dny se řídí přísnými pravidly: přes den musí být absolutní ticho, aby je neslyšeli dělníci ve skladu pod nimi. Večer a o víkendech mohou být hlučnější. Anna líčí napětí z neustálého strachu z prozrazení, nedostatek jídla, hygienické problémy a ponorkovou nemoc. Zároveň však dokáže najít i malé radosti – pohled z okna na kaštan, poslech rádia nebo četba knih.
Vztahy mezi obyvateli úkrytu
Stísněný prostor a neustálý stres vedou k častým konfliktům. Anna otevřeně píše o svých napjatých vztazích, zejména s matkou, kterou vnímá jako citově chladnou, a s Fritzem Pfefferem, se kterým sdílí pokoj. Popisuje také hádky mezi manželi van Pelsovými. Klíčovou linií je její postupně se rozvíjející vztah s Peterem van Pelsem. Zpočátku ho vnímá jako nudného a plachého, ale postupně v něm nachází spřízněnou duši, se kterou může sdílet své pocity osamělosti a první romantické city.
Závěr deníku a osud Anny Frankové
Poslední zápis je datován 1. srpna 1944. Anna v něm uvažuje o své vnitřní rozpolcenosti. Dne 4. srpna 1944 byl úkryt na základě anonymního udání prozrazen. Všech osm obyvatel bylo zatčeno gestapem a deportováno.
Po zatčení byli převezeni do tranzitního tábora Westerbork a odtud do Osvětimi. Zde byli muži a ženy odděleni. Anna, Margot a jejich matka zůstaly spolu. V říjnu 1944 byly Anna a Margot převezeny do koncentračního tábora Bergen-Belsen v Německu. Zde obě sestry na jaře 1945, jen několik týdnů před osvobozením tábora, zemřely na tyfus. Z osmi obyvatel úkrytu přežil válku pouze Annin otec, Otto Frank.
Postavy
Postavy v deníku jsou skutečné osoby, jejichž charaktery Anna vykresluje ze svého subjektivního, ale bystrého pohledu.
Anna Franková – vývoj osobnosti
Anna je ústřední postavou a vypravěčkou. Na začátku deníku se jeví jako energická, společenská, ale i trochu povrchní třináctiletá dívka. Během dvou let v úkrytu prochází obrovskou proměnou. Nucená izolace ji vede k hluboké introspekci. Bojuje s pocity osamělosti, nepochopení ze strany dospělých a hledá svou vlastní identitu. Stává se z ní vnímavá, kritická a přemýšlivá mladá žena, která si klade zásadní otázky o životě, spravedlnosti a lidské povaze. Její touha stát se spisovatelkou a zanechat po sobě stopu je jedním z nejsilnějších motivů deníku.
Ostatní obyvatelé úkrytu
- Otto Frank: Annin otec, kterého nazývá „Pim“. Je pro ni vzorem klidu, moudrosti a trpělivosti. Je jediným člověkem, kterému plně důvěřuje a se kterým má hluboký vztah.
- Edith Franková: Annina matka. Vztah mezi ní a Annou je velmi komplikovaný a napjatý. Anna ji vnímá jako kritickou a nechápavou, což je zdrojem mnoha jejích vnitřních konfliktů.
- Margot Franková: Annina starší sestra. Je tichá, chytrá a poslušná – v mnoha ohledech Annin protiklad. Jejich vztah je zpočátku odtažitý, ale postupně k sobě nacházejí cestu.
- Rodina van Pelsova (v deníku van Daanovi):
- Hermann van Pels: Společník Otty Franka. Anna ho popisuje jako náladového a sobeckého, často se hádá se svou ženou.
- Auguste van Pelsová: V Anniných očích je dramatická, marnivá a často vyvolává konflikty.
- Peter van Pels: Jejich dospívající syn. Zpočátku plachý a uzavřený chlapec se stává Anniným prvním důvěrníkem a láskou.
- Fritz Pfeffer (v deníku Albert Dussel): Zubař, který se k nim připojí později. Sdílí s Annou pokoj, což vede k neustálým sporům kvůli rozdílným povahám a potřebám.
Pomocníci
Nesmírně důležitou roli hrají nizozemští přátelé a zaměstnanci, kteří rodině pomáhali a riskovali vlastní životy: Miep Giesová, Johannes Kleiman, Victor Kugler a Bep Voskuijlová. Zajišťovali jim jídlo, zprávy ze světa a morální podporu. Právě Miep Giesová po zatčení našla Annin deník a uschovala ho pro Otto Franka.
Témata a motivy
Deník je bohatý na nadčasová témata, která rezonují s čtenáři po celém světě.
Dospívání a hledání identity
Jedno z ústředních témat. Anna prožívá všechny běžné problémy dospívání – první lásku, konflikty s rodiči, fyzické i psychické změny, touhu po nezávislosti – avšak v extrémních podmínkách izolace a neustálého ohrožení.
Osamělost a naděje
Navzdory tomu, že je obklopena sedmi dalšími lidmi, se Anna často cítí hluboce osamělá a nepochopená. Deník se pro ni stává jediným prostorem, kde může být sama sebou. Přesto si i v nejtemnějších chvílích uchovává nezdolnou naději a víru v budoucnost. Její slavný citát: „I přes všechno stále věřím, že lidé jsou v jádru dobří,“ je toho nejlepším důkazem.
Lidskost a nelidskost
Dílo staví do ostrého kontrastu lidskost projevenou v úkrytu (přátelství, láska, obětavost pomocníků) a nelidskost vnějšího světa (nacistická ideologie, válka, genocida). Zároveň však ukazuje, že i v mikrosvětě úkrytu se projevují lidské slabosti – sobectví, hádky a malichernost.
Síla slova a psaní
Pro Annu je psaní formou terapie, únikem z reality a prostředkem k sebereflexi. Je to její způsob, jak si uchovat zdravý rozum a dát svému životu v izolaci smysl. Věří, že její slova ji přežijí a stanou se svědectvím pro budoucí generace.
Literární a společenský význam
Význam Deníku Anny Frankové dalece přesahuje jeho literární kvality.
Svědectví o holokaustu
Deník je jedním z nejdůležitějších dokumentů o holokaustu. Na rozdíl od statistik a historických studií dává tragédii konkrétní, lidskou tvář. Umožňuje čtenářům vcítit se do osudu jedné z milionů obětí a pochopit dopad perzekuce na každodenní život jednotlivce.
Univerzální poselství díla
Přestože je deník pevně ukotven v historickém kontextu, jeho poselství je univerzální. Témata dospívání, naděje, lásky a boje za zachování lidské důstojnosti oslovují čtenáře napříč kulturami a generacemi. Annin hlas se stal symbolem odporu proti tyranii a připomínkou síly lidského ducha.
Vliv na literaturu a kulturu
Deník Anny Frankové byl přeložen do více než 70 jazyků a prodalo se ho přes 30 milionů výtisků. Stal se povinnou četbou v mnoha zemích světa. Byl mnohokrát adaptován pro divadlo, film i televizi. Dům v Amsterdamu, kde se rodina skrývala, je dnes muzeem (Dům Anny Frankové), které ročně navštíví přes milion lidí.