Doplněk patří mezi rozvíjející větné členy, ale na rozdíl od přívlastku nebo příslovečného určení se s ním nesetkáváme tak často. Jeho určení může být někdy záludné, protože stojí na pomezí mezi vlastností a okolností děje.
Co je to doplněk?
Doplněk je větný člen, který dvojitě závisí na dvou jiných členech věty zároveň. Vyjadřuje vlastnost, kterou má podstatné jméno (v roli podmětu nebo předmětu) za určitého děje, který vyjadřuje sloveso.
Klíčem k poznání doplňku je jeho dvojí vazba. Vždy se váže současně na:
- Sloveso (přísudek)
- Podstatné jméno (v roli podmětu nebo předmětu)
Jak doplněk poznáme?
Na doplněk se ptáme otázkami Jaký?, Jako kdo?, Jako co?, Kým? nebo Čím?. Otázku ale musíme vždy spojit se slovesem i podstatným jménem.
Příklad s podmětem: Tatínek se vrátil z práce unavený. Ptáme se: Jaký se tatínek vrátil? -> unavený. Slovo unavený se vztahuje k tatínkovi (jaký byl) a zároveň k ději vrátil se (kdy byl unavený? při návratu).
Příklad s předmětem: Zvolili ho králem. Ptáme se: Kým ho zvolili? -> králem. Slovo králem se vztahuje k němu (kým se stal) a zároveň k ději zvolili (co se stalo při volbě).
Jak doplněk odlišit?
Je důležité nezaměnit doplněk s přívlastkem nebo příslovečným určením.
- Přívlastek: Unavený tatínek se vrátil. (Jaký tatínek? Unavený. Vztahuje se jen k podstatnému jménu.)
- Příslovečné určení: Tatínek se vracel unaveně. (Jak se vracel? Unaveně. Vztahuje se jen ke slovesu.)
- Doplněk: Tatínek se vrátil unavený. (Jaký se vrátil? Unavený. Vztahuje se k tatínkovi i k návratu.)
Čím může být doplněk vyjádřen?
Doplňkem nejčastěji bývá:
- Přídavné jméno: Děti běhaly po louce bosy.
- Podstatné jméno: Jmenovali ho ředitelem.
- Zájmeno: Nechali ho tam samotného.
- Infinitiv slovesa: Viděl jsem ho přicházet.