Jen málokterý film v posledních letech vzbuzoval tak obrovská očekávání jako pokračování epické ságy Denise Villeneuva. První díl Duny v roce 2021 nastavil laťku nebezpečně vysoko. Byl to audiovizuální skvost, který s nesmírnou úctou a precizností přenesl polovinu komplexního románu Franka Herberta na plátno. Otázka visela ve vzduchu: Dokáže druhá část nejen navázat, ale i překonat svého předchůdce a završit příběh Paula Atreida způsobem, který si zaslouží? Odpověď je jednoznačné a ohlušující ano. Duna: Část druhá není jen pokračování. Je to mistrovské dílo moderní kinematografie, které definuje, čím může být velkolepá sci-fi.
Z chlapce mesiášem, z proroctví zbraní
Film plynule navazuje tam, kde první díl skončil. Paul Atreides (Timothée Chalamet) a jeho matka, Lady Jessica (Rebecca Ferguson), našli útočiště u Fremenů, původních obyvatel pouštní planety Arrakis. Zatímco se Paul učí přežít v drsném prostředí a získává si respekt kmene vedeného Stilgarem (Javier Bardem), roste v něm vnitřní konflikt. Na jedné straně je jeho láska k Chani (Zendaya), která v něm vidí člověka, nikoli spasitele. Na druhé straně je tíha proroctví, které ho předurčuje stát se Lisan al Gaibem, mesiášem, jenž povede Fremeny ke svobodě.
Právě v tomto vnitřním boji tkví síla příběhu. Villeneuve se nevyhýbá temným podtónům Herbertovy předlohy. Paulova cesta není hrdinským příběhem v klasickém slova smyslu. Je to tragédie o zrodu vůdce, který se bojí moci, již získává. Vidí vize svaté války, džihádu, který v jeho jménu zachvátí vesmír a pohltí miliardy životů. Jeho proměna z váhavého mladíka v charismatického a děsivého vůdce je ztvárněna s mrazivou dokonalostí. Film se nebojí ukázat, jak se víra a náboženství mohou stát nejmocnější a nejnebezpečnější zbraní.
Audiovizuální hostina pro smysly
Pokud byla první Duna vizuálně ohromující, druhá část posouvá hranice ještě dál. Každý záběr je kompozičně dokonalý obraz, který by mohl viset v galerii. Kameraman Greig Fraser opět čaruje se světlem a měřítkem. Monumentální pouštní scenérie Arrakis působí nekonečně a hmatatelně. Jízda na písečném červu není jen digitálním trikem, je to adrenalinový, téměř spirituální zážitek, který vás přiková do sedačky.
Zvláštní zmínku si zaslouží planeta Harkonnenů, Giedi Prime. Villeneuve a Fraser se rozhodli celou sekvenci gladiátorského souboje natočit v černobílém, infračerveném spektru, což dokonale podtrhuje industriální, fašistickou a bezcitnou povahu harkonnenské společnosti. Je to odvážné a geniální rozhodnutí, které vytváří nezapomenutelný vizuální kontrast k teplým barvám Arrakis.
To vše je podkresleno dunivým, hypnotickým a místy až mimozemským soundtrackem Hanse Zimmera. Jeho hudba není pouhým doprovodem, je to další postava ve filmu. Burácející bubny, éterické vokály a industriální skřípot vytvářejí atmosféru osudovosti a napětí, která prostupuje celým filmem. Zvukový design je kapitolou samou pro sebe: řev písečného červa, svištění ornitoptér, ticho pouště. Vše je navrženo tak, aby diváka zcela pohltilo.
Herecký koncert bez jediného slabého tónu
Timothée Chalamet v roli Paula podává životní výkon. Jeho transformace je naprosto uvěřitelná. Cítíte jeho lásku, jeho strach i jeho rostoucí aroganci a chladnou odhodlanost. Zendaya jako Chani dostává mnohem více prostoru a stává se morálním kompasem příběhu. Její pohled plný skepse a lásky je protiváhou rostoucího fanatismu kolem Paula. Jejich vzájemná chemie je srdcem filmu.
Nové tváře do ansámblu zapadly dokonale. Největší pozornost na sebe strhává Austin Butler jako Feyd-Rautha Harkonnen. Jeho ztvárnění psychopatického, ale zároveň charismatického a smrtícího synovce barona je naprosto elektrizující. Je to čisté zlo v lidské podobě, fyzicky impozantní a naprosto nepředvídatelné. Každá scéna s ním je plná napětí.
Rebecca Ferguson jako Lady Jessica prochází vlastní temnou proměnou a její postava je ještě komplexnější a znepokojivější než v prvním díle. Javier Bardem vnáší do role Stilgara nečekanou dávku humoru a fanatické oddanosti, zatímco Florence Pugh jako princezna Irulan a Christopher Walken jako imperátor Shaddam IV. dodávají politickým intrikám potřebnou vážnost.
Více než jen blockbuster
Duna: Část druhá je film, který vyžaduje divákovu pozornost. Není to jednoduchá akční podívaná, i když akční scény jsou velkolepé a brutální. Je to komplexní drama o moci, víře, kolonialismu a ekologii. Film klade nepříjemné otázky o povaze hrdinství a o tom, jak snadno se osvoboditel může stát tyranem.
Villeneuve dokázal téměř nemožné. Nejenže adaptoval „nezfilmovatelnou“ knihu, ale vytvořil dílo, které je zároveň věrné duchu předlohy a přitom je plně svébytným filmovým zážitkem. Je to pomalý, metodický a inteligentní film, který se nebojí nechat své obrazy a myšlenky dýchat. Je to film, který si zaslouží být viděn na co největším plátně s co nejlepším zvukem.
Duna: Část druhá není jen nejlepším filmem roku. Je to jeden z nejlepších sci-fi filmů všech dob. Je to triumf vize, řemesla a umění vyprávět příběh. Denis Villeneuve potvrdil svůj status jednoho z nejvýznamnějších režisérů současnosti a doručil dílo, o kterém se bude mluvit ještě dlouhá léta. Je to filmový epos v pravém slova smyslu: inteligentní, emocionální, vizuálně dechberoucí a myšlenkově provokativní. Povinnost pro každého milovníka filmu.
Závěrečné zhodnocení: 98 %
Proč: Duna: Část druhá je téměř dokonalým filmovým dílem. Režisér Denis Villeneuve s chirurgickou přesností a uměleckou vizí přetavil komplexní předlohu v pohlcující a inteligentní epos. Audiovizuální stránka je naprosto bezchybná a definuje nové standardy pro žánr. Herecké výkony jsou fenomenální napříč celým obsazením, v čele s Chalametem a Butlerem. Film se navíc nebojí zpracovávat hluboká a nepříjemná témata o moci a fanatismu. Drobné dva body dolů jsou jen za to, že pro diváka neznalého prvního dílu může být orientace v komplexním světě zpočátku náročná. Jinak se jedná o absolutní kinematografický vrchol.