Fejeton je krátký publicisticko-literární útvar, který osobitým způsobem komentuje aktuální nebo všední téma. Vychází z běžné životní situace, drobného postřehu či společenského jevu a zpracovává jej s nadhledem, humorem, ironií nebo jemnou kritikou.
Typickým znakem fejetonu je subjektivní pohled autora. Autor neinformuje neutrálně jako ve zprávě, ale vyjadřuje vlastní názor, postoj a způsob vidění světa. Fejeton proto často kombinuje vyprávění, popis, úvahu a komentář.
Jazyk fejetonu bývá živý, nápaditý a čtivý. Často se využívá nadsázka, ironie, slovní hříčka, přirovnání, řečnická otázka nebo kontrast. Styl může být lehce hovorový, ale měl by zůstat kultivovaný a srozumitelný.
Kompozice fejetonu je volnější než u odborného textu, přesto by měla být promyšlená. Úvod má čtenáře zaujmout, hlavní část rozvíjí postřeh nebo problém a závěr obvykle směřuje k pointě. Pointa může být vtipná, překvapivá nebo úvahová.
Fejeton se tradičně objevoval v novinách, původně v dolní části stránky „pod čarou“, proto se mu říkalo také podčárník. V české literatuře je spojen například s Janem Nerudou, Karlem Čapkem nebo Karlem Poláčkem.