Jak se píše ‚bůhví‘, ‚kdoví‘ nebo ‚mimo jiné‘?

Český pravopis umí občas potrápit i zkušené písaře. Mezi časté chytáky patří výrazy, u kterých si nejsme jisti, zda je psát dohromady jako jedno slovo, nebo zvlášť jako slova dvě. Typickými příklady jsou právě spojení jako bůhví, kdoví a mimo jiné. Pojďme si v tom jednou provždy udělat jasno.

Bůhví a kdoví: Záludné spřežky

Výrazy bůhví a kdoví patří do kategorie takzvaných příslovečných spřežek. Spřežka je v podstatě srostlice několika slov (nejčastěji předložky a jména nebo příslovce), která se časem začala používat a vnímat jako jedno jediné slovo s novým, uceleným významem.

V případě bůhví a kdoví vyjadřujeme neurčitost, pochybnost nebo prostě jen neznalost.

Pravidlo je jednoduché: Pokud výrazem vyjadřujete neurčitost, píšete ho dohromady.

Příklady:

• Odešel bůhvíkam. (Nevíme kam.)
• Čekal tam na nás bůhvíjak dlouho. (Nevíme, jak dlouho.)
• Bůhví, jestli dnes vůbec dorazí. (Nevíme, jestli dorazí.)
• Stálo to kdovíkolik peněz. (Nevíme přesně kolik, ale asi hodně.)
• Kdoví, co si o tom myslí. (Nikdo neví, co si myslí.)

Kdy se to píše zvlášť? Rozdíl je ve významu

Samozřejmě existují situace, kdy se píše Bůh ví a kdo ví zvlášť. V takovém případě se ale nejedná o spřežku vyjadřující neurčitost, nýbrž o klasické spojení podmětu a přísudku.

1. Bůh ví Píšeme zvlášť, pokud skutečně mluvíme o Bohu (jako o podmětu), který něco ví (přísudek).

• Věřící člověk je přesvědčen, že Bůh ví o každém jeho kroku.
• Na otázku, proč se to stalo, odpověděl kněz: „Jen Bůh ví.“

2. Kdo ví Píšeme zvlášť, pokud se jedná o tázací větu nebo vztažnou větu, kde „kdo“ je zájmeno (podmět) a „ví“ je sloveso (přísudek).

• Kdo ví** správnou odpověď, ať se přihlásí.* (Otázka: Kdo to ví?)
• Odměnu dostane ten, kdo ví, jak tento problém vyřešit.

Pomůcka: Pokud můžete výraz nahradit slovem „nevím“ nebo „není jisté“, pravděpodobně půjde o spřežku psanou dohromady (bůhví, kdoví).

Mimo jiné: Vždy zvlášť

Tady je situace mnohem jednodušší, i když se v ní často chybuje. Spojení mimo jiné není spřežka. Jedná se o ustálené slovní spojení, které si zachovává charakter dvou samostatných slov.

Pravidlo: Spojení mimo jiné se píše vždy zvlášť.

Tento výraz používáme, když chceme uvést jeden příklad z mnoha dalších, které nezmiňujeme. Znamená totéž co „kromě jiného“ nebo „také“.

Příklady:

• Na dovolené jsme navštívili mimo jiné i Paříž.
• Jeho úspěch je dán mimo jiné jeho obrovskou pílí.
• V e-mailu zmiňoval mimo jiné i nutnost navýšení rozpočtu.

Psaní mimojiné dohromady je vždy chybné.

A co zkratka?

Spojení mimo jiné má také svou oficiální zkratku, kterou můžete použít zejména v méně formálních nebo odborných textech pro úsporu místa.

• m. j.

Například: Na poradě jsme řešili m. j. i personální otázky.

Krátký souhrn na závěr (tahák)

• Bůhví / Kdoví (dohromady)
  • Jedná se o příslovečnou spřežku.
  • Vyjadřuje neurčitost, pochybnost (lze nahradit slovy „nevím“, „není jisté“).
  • Příklad: Přijde bůhvíkdy.
• Bůh ví / Kdo ví (zvlášť)
  • Jedná se o podmět a přísudek.
  • Jde o doslovný význam (Bůh něco ví; někdo něco ví).
  • Příklad: Kdo ví, jak se to dělá?
• Mimo jiné (vždy zvlášť)
  • Není to spřežka, ale ustálené spojení.
  • Znamená „kromě jiného“, „také“.
  • Příklad: Koupil mimo jiné i novou knihu.
• m. j.
  • Je to správná zkratka pro mimo jiné.

Doufáme, že vám tento článek pomohl a že si příště u těchto výrazů budete jistější. Klíčem je pochopit, zda dané spojení funguje jako nová, významově sjednocená jednotka (spřežka), nebo si stále zachovává původní gramatickou strukturu.