Jazyk je živý organismus, který se neustále vyvíjí. Každý den se setkáváme se slovy, která naši prarodiče neznali, a naopak některá slova, která byla běžná v minulosti, dnes upadají v zapomnění. Kde se ale všechna ta nová slova berou? A existuje nějaká instituce, která jim dává oficiální „razítko“ a pouští je do oběhu?
Co jsou neologismy a proč vznikají
Nově vzniklým nebo přejatým slovům říkáme neologismy (z řeckého neos – nový, logos – slovo), česky také novotvary. Jejich vznik je přirozenou reakcí jazyka na změny ve společnosti. Hlavní důvody jejich vzniku jsou:
- Nové technologie a objevy: Vznik internetu přinesl slova jako e-mail, blog, kliknout, youtuber nebo podcast.
- Společenské změny: Pandemie covidu-19 obohatila naši slovní zásobu o termíny jako lockdown, home office nebo videohovor.
- Kulturní trendy: Z angličtiny jsme přejali slova jako selfie, foodie nebo hejtovat.
- Potřeba pojmenovat nový koncept: Slovo workoholik výstižně popisuje člověka závislého na práci.
- Snaha o expresivitu a hravost: Zejména v neformální komunikaci vznikají slova jako smutníček nebo vyhajpovaný.
Hlavní způsoby tvoření nových slov
Čeština má několik osvědčených mechanismů, jak tvořit nová slova. Mezi ty nejčastější patří:
- Odvozování (derivace): K existujícímu slovnímu základu přidáváme předpony a přípony. Například od slovesa googlit snadno odvodíme vygooglit, od podstatného jména počítač zase počítačový.
- Skládání (kompozice): Dvě nebo více slov se spojí v jedno. Takto vznikla slova jako černobílý, ropovod nebo novější webinář (web + seminář).
- Přejímání z cizích jazyků: Historicky jsme přejímali z němčiny (knedlík), latiny či francouzštiny. Dnes je dominantním zdrojem angličtina (manažer, byznys, startup, cool). Přejatá slova se často počešťují – skloňujeme je (bez manažera), odvozujeme od nich (coolový) nebo je píšeme foneticky (víkend).
- Zkracování: Z praktických důvodů zkracujeme dlouhé názvy. Tak vznikly zkratková slova jako Čedok (Česká dopravní kancelář) nebo mezinárodní akronymy jako laser.
- Změna významu: Někdy existující slovo získá nový význam. Klasickým příkladem je myš, která dnes označuje nejen hlodavce, ale i počítačové zařízení, nebo vir, který už není jen biologický.
Role mluvčích a komunit v šíření
Nové slovo se málokdy zrodí v hlavě jednoho člověka a okamžitě se rozšíří po celé zemi. Většinou vzniká v rámci určité komunity – ať už profesní (IT specialisté), zájmové (hráči videoher) nebo věkové (mládež).
Pokud se slovo v dané komunitě osvědčí, je výstižné a užitečné, začne pronikat i mimo ni. Mluvčí fungují jako první filtr. Slova, která jsou nepraktická, příliš složitá nebo se prostě „nechytí“, rychle zaniknou. Ta úspěšná naopak postupně přebírají další a další lidé.
Jak se nová slova dostávají do povědomí
Klíčovou roli v šíření neologismů dnes hrají média a internet. Nové slovo, které použije známý novinář, influencer na sociálních sítích nebo postava v populárním seriálu, má mnohem větší šanci na úspěch. Sociální sítě fungují jako obrovský akcelerátor – slova jako lajkovat, hejtovat nebo sdílet se díky nim stala součástí běžné mluvy během několika málo let.
Opakování je matkou nejen moudrosti, ale i přijetí nového slova. Čím častěji slovo slyšíme nebo čteme, tím přirozeněji nám zní a tím spíše ho sami začneme používat.
Existuje oficiální „schvalovací“ autorita?
Mnoho lidí se domnívá, že existuje nějaký úřad nebo komise, která rozhoduje o tom, které slovo je „správně česky“ a které ne. To je ale velký omyl. Žádná oficiální „schvalovací“ autorita pro nová slova neexistuje.
Jazyk není něco, co se dá nařídit zákonem. Jeho podoba je výsledkem dohody milionů jeho uživatelů. Pokud se většina mluvčích shodne (byť nevědomky) na používání určitého slova, stává se toto slovo součástí jazyka, ať se to komukoli líbí, nebo ne.
Úloha Ústavu pro jazyk český
Jakou roli v tom tedy hraje Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR (ÚJČ)? Jeho úkolem není jazyk nařizovat, ale popisovat a kodifikovat. Jazykovědci z ÚJČ sledují, jak se čeština vyvíjí, a zaznamenávají změny.
V rámci projektu Neomat sbírají nová slova objevující se v médiích a na internetu. Sledují jejich frekvenci a způsob užití. Pokud se ukáže, že je neologismus stabilní, rozšířený a srozumitelný, může být po čase zařazen do slovníků (např. Akademického slovníku současné češtiny) a jazykových příruček.
ÚJČ tedy nefunguje jako „jazyková policie“, která by slova schvalovala či zakazovala. Spíše plní roli kronikáře, který pečlivě dokumentuje život jazyka.
Kdy se nové slovo stane součástí jazyka
Cesta neologismu od prvního použití až po zařazení do slovníku je dlouhá. Nové slovo se stává plnohodnotnou součástí slovní zásoby, když splní tři základní kritéria:
- Rozšířenost: Používá ho velká část mluvčích napříč různými sociálními skupinami.
- Srozumitelnost: Většina lidí mu rozumí bez nutnosti vysvětlení.
- Ustálenost: Nejde jen o módní výstřelek, ale o slovo, které se v jazyce používá stabilně po delší dobu.
Závěrem lze říci, že jediným skutečným pánem jazyka je jeho uživatel. Každý z nás svým každodenním mluvením a psaním hlasuje o tom, která slova přežijí a která zaniknou. Proces vzniku a schvalování nových slov je tedy hluboce demokratický a odráží kreativitu a potřeby celé společnosti. A právě proto je jazyk tak fascinující a neustále se měnící systém.