Očekávání byla obrovská. Po letech budování filmového vesmíru, který měl konkurovat Marvelu, se konečně schylovalo k události, na kterou fanoušci DC Comics čekali. Spojení Batmana, Wonder Woman, Supermana a dalších ikonických postav v jednom velkolepém filmu. Justice League měla být korunovací snah studia Warner Bros. a režiséra Zacka Snydera. Místo toho se stala symbolem tvůrčího chaosu, studiových zásahů a promarněného potenciálu. Výsledkem je film, který je tak rozpolcený a nekonzistentní, že ho nedokázala zachránit ani síla největších hrdinů planety.
Zrození z tragédie a kompromisu
Abychom pochopili, proč Justice League z roku 2017 selhala, musíme se podívat za kameru. Původní režisér Zack Snyder, architekt celého DC Extended Universe (DCEU), musel během postprodukce odstoupit kvůli rodinné tragédii. Studio Warner Bros., nervózní z temného a rozporuplného přijetí filmu Batman v Superman: Úsvit spravedlnosti, využilo situace a najalo Josse Whedona (režiséra prvních dvou dílů marvelovských Avengers), aby film dokončil.
Jeho úkol byl jasný: udělat film kratší, světlejší, vtipnější a přístupnější masovému publiku. Whedon provedl rozsáhlé přetáčky, přepsal značnou část scénáře a změnil celkový tón. Výsledkem však nebyla harmonická syntéza dvou vizí, ale spíše filmové monstrum sešité z nesourodých kusů.
Dva filmy v jednom těle
Tato schizofrenie je patrná v každé minutě filmu. Scény s epickým, mytologickým nádechem a typicky snyderovskou vizuální estetikou jsou střídány odlehčenými momenty s nucenými vtipy a barevnou paletou, která působí nepřirozeně. Tón přeskakuje z osudového dramatu do sitcomové komedie bez jakékoliv plynulosti.
Příběh sám o sobě je zoufale jednoduchý. Po smrti Supermana se na Zemi objeví kosmický dobyvatel Steppenwolf, který hledá tři prastaré artefakty zvané Mateřské boxy. Bruce Wayne (Ben Affleck), poháněn nově nalezenou vírou v lidstvo, musí dát dohromady tým superhrdinů, aby tuto hrozbu zastavil. Zápletka slouží jen jako kostra pro spojení hrdinů a několik akčních scén. Chybí jí jakákoliv hloubka nebo emocionální rezonance.
Hrdinové bez duše
Největší obětí tvůrčího střetu se staly samotné postavy.
- Batman (Ben Affleck) je oproti Batman v Superman výrazně jiný. Jeho brutální cynismus je pryč, nahradila ho snaha o optimismus a týmovou práci. Tato proměna je však uspěchaná a působí nezaslouženě. Ztratil svou temnou auru a stal se spíše unaveným manažerem projektu.
- Wonder Woman (Gal Gadot) je stále světlem filmu, ale její role je zredukována na jakousi „matku týmu“, která všechny drží pohromadě a vysvětluje historii. Její postava postrádá vlastní výraznější příběhovou linku.
- Flash (Ezra Miller) byl přepsán do role hlavního komika. Jeho neustálé vtipkování a sociální neobratnost jsou zpočátku zábavné, ale rychle se stanou otravnými. Jeho tragické pozadí je zmíněno jen okrajově a jeho potenciál zůstává nevyužit.
- Aquaman (Jason Momoa) je prezentován jako drsný rebel a samotář. Jeho „cool“ hlášky a rock’n’rollové vystupování jsou spíše pózou než skutečným charakterem. Film slouží jen jako krátká upoutávka na jeho sólový snímek.
- Cyborg (Ray Fisher) dopadl ze všech nejhůře. V původní vizi měl být srdcem celého filmu, postavou bojující se ztrátou lidskosti. Ve finálním sestřihu je jeho příběh osekán na minimum. Většinu času jen smutně kouká, pronáší technické expozice a jeho vnitřní konflikt je zcela potlačen. Je to tragicky promarněná postava.
Digitální padouch a vousatá fraška
Záporák Steppenwolf je kapitolou samou pro sebe. Jde o jednoho z nejméně zapamatovatelných padouchů v historii komiksových filmů. Je to jen šedivá, generická hromada CGI bez jakékoliv osobnosti, s motivací „chci zničit svět, protože jsem zlý“. Jeho design je nezajímavý a nepůsobí ani na vteřinu jako skutečná hrozba.
A pak je tu nechvalně proslulý knír Henryho Cavilla. Během přetáček měl herec nasmlouvanou roli v jiném filmu, kde musel mít knír. Studio se rozhodlo ho digitálně odstranit v postprodukci. Výsledek je katastrofální. Supermanova horní ret vypadá nepřirozeně, gumově a v každé scéně odvádí pozornost. Tato „kauza knír“ se stala dokonalým symbolem celého filmu: uspěchané, drahé a ve výsledku směšné řešení problému, který neměl nikdy nastat.
Technická stránka věci
Vizuálně je film stejně nekonzistentní jako jeho tón. Některé záběry nesou Snyderův majestátní rukopis, zatímco jiné, zejména finální bitva s podivně rudým nebem, působí lacině a televizně. Hudební doprovod Dannyho Elfmana se snaží navodit nostalgii použitím klasických motivů z filmů Tima Burtona a Richarda Donnera, ale v kontextu tohoto temněji založeného světa působí nepatřičně a jen podtrhuje zmatenou identitu snímku.
Závěr: Památník promarněné šance
Justice League z roku 2017 není vyloženě špatný film v tom smyslu, že by byl nesledovatelný. Je to spíše film, který je prázdný. Je to produkt vytvořený v zasedacích místnostech, nikoliv v srdci tvůrce. Je to kompromis, který neuspokojil téměř nikoho. Snažil se být vtipný jako Avengers, ale postrádal jejich chemii. Snažil se být epický jako Pán prstenů, ale chyběla mu hloubka a osudovost.
Je to film, který existuje v podivném limbu. Není ani Snyderovým filmem, ani Whedonovým. Je to jen stín toho, čím mohl být. Ironií osudu se nejzajímavější příběh spojený s Justice League neodehrál na plátně, ale v zákulisí a v následné fanouškovské kampani za uvedení původní verze. Tento film je tak především varováním, co se stane, když studio ztratí víru ve své tvůrce a pokusí se zachránit situaci způsobem, který ji nakonec jen zhorší. Ani všichni hrdinové světa nedokázali zachránit film před jeho vlastními démony.
Hodnocení: 45 %