Kognitivní lingvistika není jednotnou, monolitickou teorií, ale spíše širokým hnutím či souborem přístupů, které sdílejí několik základních předpokladů. Tím nejdůležitějším je, že jazyk nelze zkoumat izolovaně od ostatních kognitivních schopností, jako je vnímání, paměť, pozornost, kategorizace a uvažování. Jazyková struktura od slovní zásoby až po gramatiku je podle kognitivních lingvistů motivována a formována tím, jak vnímáme svět a jak o něm přemýšlíme.
Historický kontext a základní východiska
Kognitivní lingvistika se začala formovat v 70. a 80. letech 20. století jako alternativa k tehdy dominantní generativní gramatice Noama Chomského. Zatímco Chomsky a jeho následovníci považovali jazykovou schopnost za vrozený, autonomní modul v mozku s vlastními univerzálními pravidly (tzv. Univerzální gramatika), průkopníci kognitivní lingvistiky jako George Lakoff, Ronald Langacker, Leonard Talmy nebo Charles Fillmore tvrdili opak. Podle nich je jazyk neoddělitelně spjat s obecnými kognitivními procesy a jeho podstata je spíše experienciální a funkční než formální.
Základní teze kognitivní lingvistiky lze shrnout do dvou bodů:
- Jazyk není autonomní kognitivní schopnost.
- Gramatika je konceptualizací.
To znamená, že jazykové jednotky a pravidla nejsou abstraktní symboly, ale odrážejí způsob, jakým si v mysli strukturujeme svět.
Základní principy kognitivní lingvistiky
Kognitivně-lingvistický přístup stojí na několika pilířích, které jej odlišují od jiných lingvistických směrů.
Jazyk jako odraz lidské kognice
Základním kamenem je myšlenka, že jazyk je oknem do lidské mysli. Struktura jazyka není náhodná ani čistě formální; je motivována tím, jak organizujeme své znalosti, jak vnímáme vztahy mezi objekty a jak konceptualizujeme události. Například gramatické kategorie jako čas, číslo nebo pád nejsou jen formálními značkami, ale odrážejí fundamentální lidské způsoby chápání času, kvantity a rolí účastníků v ději.
Embodied cognition (vtělená kognice) a experienciální základ jazyka
Tento princip tvrdí, že naše myšlení, a tedy i náš jazyk, je hluboce zakořeněno v naší tělesné zkušenosti. Abstraktní koncepty si nevytváříme ve vakuu, ale odvozujeme je z konkrétních, fyzických prožitků. Naše vertikální orientace v gravitačním poli (nahoře/dole) se promítá do abstraktních metafor:
- VÍCE JE NAHOŘE: ceny rostou, zvýšit hlasitost
- ŠŤASTNÝ JE NAHOŘE: mít dobrou náladu, být na vrcholu blaha
- MOCNÝ JE NAHOŘE: vyšší postavení, ovládat někoho
Podobně naše zkušenost s pohybem v prostoru, manipulací s objekty nebo vnímáním teploty slouží jako základ pro porozumění abstraktním doménám, jako jsou čas, emoce nebo sociální vztahy.
Prototypová teorie a kategorizace
Kognitivní lingvistika odmítá klasický pohled na kategorie jako na jasně ohraničené „škatulky“ definované souborem nutných a postačujících podmínek. Místo toho přejímá prototypovou teorii, kterou rozpracovala psycholožka Eleanor Rosch.
Podle této teorie mají kategorie své centrální, nejtypičtější členy (prototypy) a členy okrajové, méně typické. Například prototypem kategorie PTÁK je pro většinu lidí vrabec nebo kos – malý, létající, zpívající tvor. Pštros nebo tučňák jsou sice také ptáci, ale nacházejí se na periferii této kategorie, protože nesplňují některé typické rysy. Tento princip „fuzzy“ hranic a různé míry příslušnosti ke kategorii se projevuje v celém jazyce, od významu slov až po gramatické konstrukce.
Klíčové koncepty a nástroje analýzy
Pro analýzu jazyka z kognitivní perspektivy bylo vyvinuto několik klíčových nástrojů a konceptů.
Konceptuální metafora a metonymie
V díle George Lakoffa a Marka Johnsona Metafory, kterými žijeme (1980) byla představena revoluční myšlenka, že metafora není jen básnickým prostředkem, ale základním mechanismem myšlení. Konceptuální metafora je systematické mapování jedné konceptuální domény (zdrojové) na druhou (cílovou).
- ARGUMENT JE VÁLKA: bránit svou pozici, útočit na slabá místa, vyhrát spor
- ČAS JSOU PENÍZE: šetřit čas, investovat čas, plýtvat časem
- TEORIE JSOU BUDOVY: pevné základy teorie, argumentace se hroutí
Metonymie naopak funguje v rámci jedné konceptuální domény, kde jedna entita zastupuje druhou.
- ČÁST ZA CELEK: Potřebujeme další ruce na stavbě. (ruce zastupují pracovníky)
- MÍSTO ZA INSTITUCI: Bílý dům to popřel. (Bílý dům zastupuje americkou administrativu)
- AUTOR ZA DÍLO: Čtu Shakespeara. (Shakespeare zastupuje svá díla)
Rámce (frames) a ideální kognitivní modely (ICMs)
Pojem rámec (frame), zavedený Charlesem Fillmorem, označuje strukturovaný balík znalostí, který se aktivuje při použití určitého slova. Například slovo koupit evokuje celý komerční rámec, který zahrnuje PRODAVAČE, KUPUJÍCÍHO, ZBOŽÍ a PENÍZE. Bez aktivace tohoto rámce by slovo nemělo smysl.
Ideální kognitivní modely (ICMs), koncept rozpracovaný Lakoffem, jsou naše zjednodušené, často kulturně podmíněné mentální modely světa. Například ICM starého mládence zahrnuje představu svobodného muže v určitém věku, který by se mohl oženit, ale neučinil tak. Tento model nám umožňuje pochopit, proč papež není typickým starým mládencem, i když formálně splňuje definici.
Konstrukční gramatika (Construction Grammar)
Konstrukční gramatika, spojená se jmény jako Charles Fillmore, Paul Kay nebo Adele Goldberg, představuje radikální odklon od tradičního dělení jazyka na lexikon (slovník) a syntax (pravidla). Základní jednotkou jazyka zde není slovo ani morféma, ale konstrukce – párování formy a významu.
Konstrukce mohou být:
- Jednoduché: jako morfémy (např. plurálové
-ys významem „více než jeden“). - Slovní: jako slovo pes (forma /pes/ spojená s konceptem psa).
- Frázové a idiomatické: kopnout do vrtule (význam nelze odvodit z částí).
- Abstraktní syntaktické vzorce: např. ditranzitivní konstrukce
SUBJEKT – SLOVESO – NEPŘÍMÝ OBJEKT – PŘÍMÝ OBJEKT(např. Pavel dal Anně knihu), která sama o sobě nese význam „X způsobuje, že Y obdrží Z“.
Celá gramatika je tak chápána jako strukturovaný inventář těchto konstrukcí, od nejkonkrétnějších po nejobecnější.
Metodologie a praktická aplikace
Kognitivně-lingvistický přístup se uplatňuje v mnoha oblastech jazykové analýzy.
Analýza lexikálních a gramatických jevů
Tento přístup je ideální pro zkoumání polysémie (mnohoznačnosti slov), kde se ukazuje, jak jsou různé významy jednoho slova systematicky propojeny metaforickými a metonymickými extenzemi z jednoho centrálního, často konkrétního významu. Například slovo hlava může označovat část těla (prototyp), ale také hlavu rodiny (metafora moci), hlavu hřebíku (metafora tvaru) nebo chytrou hlavu (metonymie část za vlastnost).
V gramatice umožňuje analyzovat volbu gramatických konstrukcí jako smysluplné rozhodnutí mluvčího, nikoli jen jako aplikaci abstraktního pravidla.
Analýza diskurzu a textu
Kognitivní lingvistika poskytuje mocné nástroje pro analýzu politického, mediálního nebo reklamního diskurzu. Odhalováním konceptuálních metafor, které mluvčí používají, můžeme pochopit, jak se snaží rámovat určitou problematiku a ovlivnit vnímání publika. Například rámování daní jako zátěže vyvolává negativní konotace, zatímco jejich rámování jako investice do společnosti působí pozitivně.
Přínosy a kritika kognitivně-lingvistického přístupu
Přínosy:
- Psychologická realističnost: Snaží se popsat jazyk tak, jak skutečně funguje v lidské mysli.
- Vysvětlovací síla: Dokáže elegantně vysvětlit jevy, se kterými si formální gramatiky nevědí rady (idiomy, metafora, polysémie, neostrost kategorií).
- Zaměření na význam: Vrací význam (sémantiku a pragmatiku) do centra lingvistického zkoumání.
- Propojení s jinými disciplínami: Úzce spolupracuje s psychologií, neurovědami, antropologií a umělou inteligencí.
Kritika:
- Menší míra formální přesnosti: Kritici z řad formálních lingvistů namítají, že některé koncepty (jako ICM nebo rámce) jsou příliš vágní a obtížně falzifikovatelné.
- Deskriptivnost: Někdy je přístup spíše deskriptivní než prediktivní – dobře popisuje, co se v jazyce děje, ale hůře předpovídá, co je a co není možné.
- Otázka univerzálnosti: Stále probíhá debata o tom, do jaké míry jsou konceptuální metafory a další kognitivní mechanismy univerzální, a do jaké míry jsou kulturně specifické.