V roce 2015 se do kin vřítila bouře. Nebyla to obyčejná bouře z písku a prachu, ale filmová smršť, která přepsala pravidla moderního akčního filmu. George Miller, vizionářský režisér a otec postapokalyptické ságy, se po třiceti letech vrátil do svého zdevastovaného světa, aby divákům naservíroval adrenalinovou injekci tak čistou a silnou, že se z ní mnozí vzpamatovávají dodnes. Ten film se jmenuje Šílený Max: Zběsilá cesta (Mad Max: Fury Road) a je to víc než jen film. Je to zážitek.
Příběh? Spíše zběsilý úprk
Zapomeňte na složité zápletky, politické intriky a zdlouhavé expozice. Scénář Zběsilé cesty by se dal shrnout na pivní tácek. Je to v podstatě jedna dlouhá, nepřerušovaná automobilová honička. Z bodu A do bodu B a zase zpátky. A právě v této brutální jednoduchosti se skrývá geniální síla filmu.
V centru dění stojí Max Rockatansky (Tom Hardy), muž pronásledovaný démony své minulosti, který se snaží v pustině pouze přežít. Není to hrdina v pravém slova smyslu, spíše mlčenlivý a zlomený samotář, který je shodou okolností vtažen do cizího boje. Hardyho Max je jiný než ten Gibsonův. Je více zvířecí, méně mluvný, jeho postava je definována spíše činy a instinkty než slovy.
Skutečnou hybnou silou příběhu je však Imperátor Furiosa v podání fenomenální Charlize Theron. Jednoruká elitní řidička a bojovnice se vzbouří proti svému tyranskému vládci, Immortan Joeovi. Ukradne jeho nejcennější majetek, pět jeho manželek, a pokusí se je odvézt na bájné „Zelené místo“, oázu naděje uprostřed zničeného světa. Furiosa je ikonou moderního akčního filmu. Je odhodlaná, zranitelná, ale nezlomná. Není to pouhá ženská verze mužského hrdiny, je to komplexní postava s jasnou motivací a obrovskou vnitřní silou.
Proti nim stojí Immortan Joe (Hugh Keays-Byrne, který si mimochodem zahrál hlavního padoucha i v prvním Šíleném Maxovi z roku 1979). Je to groteskní zrůda v dýchací masce, vůdce kultu, který ovládá Citadelu a s ní i jediný zdroj čisté vody. Pro své fanatické následovníky, takzvané Válečníky (War Boys), je bohem, který jim slibuje vstup do Valhally, pokud pro něj zemřou slavnou smrtí.
Symfonie praktické destrukce
To, co dělá ze Zběsilé cesty naprostý unikát, je způsob, jakým je akce natočena. V době, kdy se Hollywood topil v digitálních efektech a zelených plátnech, se George Miller rozhodl jít opačnou cestou. Většina toho, co vidíte na plátně, je skutečná. Skutečná auta, skuteční kaskadéři, skutečné výbuchy. Ta hmatatelná, fyzická realita dává každému nárazu, každé explozi a každému pádu neuvěřitelnou váhu a intenzitu.
Miller nerežíruje akci, on ji diriguje. Každá scéna je pečlivě choreograficky připravená, přesto působí chaoticky a nepředvídatelně. Kamera Johna Sealea je neustále v pohybu, ale nikdy neztrácí přehled. Střih je rychlý a zběsilý, ale vždy srozumitelný. Divák přesně ví, co se děje, kdo kde je a co je v sázce. Je to mistrovská lekce vizuálního vyprávění.
A pak jsou tu vozidla. Nejsou to jen dopravní prostředky, jsou to plnohodnotné postavy. Každý vůz, od Furiósiny masivní válečné cisterny (War Rig) po bizarní kreace Válečníků, je uměleckým dílem. Jsou to monstra sešitá z kusů starého světa, odrážející šílenství a zvrácenou kreativitu svých majitelů. A samozřejmě nelze zapomenout na Doof Warriora, slepého kytaristu připoutaného k pojízdné zdi z reproduktorů, který svým plamenometným nástrojem udává rytmus celé bitvě. Je to absurdní, přehnané a naprosto geniální.
Svět ohně a krve
Millerův postapokalyptický svět není jen šedivá a depresivní pustina. Naopak, Zběsilá cesta hýří barvami. Poušť sálá jedovatě oranžovou barvou, zatímco noční scény jsou ponořeny do sytě modré. Tato stylizovaná barevná paleta dodává filmu snovou, až mytologickou atmosféru.
Svět je propracovaný do nejmenších detailů. Kult Válečníků, jejich víra v boha V8 a touha být „svědkem“ (Witness me!) při hrdinské smrti, to vše vytváří fascinující a děsivou společnost. Každý kostým, každá rekvizita, každé tetování vypráví svůj vlastní příběh. Film vás nezatěžuje vysvětlováním, prostě vás hodí doprostřed svého světa a nechá vás, abyste jeho pravidla pochopili za pochodu.
Pod povrchem zběsilé akce se navíc skrývají silná témata. Film je silným feministickým manifestem o osvobození zpod útlaku patriarchátu. Je to příběh o ekologické katastrofě a boji o základní zdroje, jako je voda a palivo. A především je to příběh o hledání naděje a vykoupení ve světě, který veškerou naději ztratil. Cesta Nuxe (Nicholas Hoult), mladého Válečníka, který postupně prozře a najde nový smysl života, je jedním z nejsilnějších emocionálních oblouků filmu.
Verdikt
Šílený Max: Zběsilá cesta není film, na který se díváte. Je to film, který prožíváte. Je to dvouhodinový útok na smysly, který vás přiková do sedačky a nenechá vás vydechnout. Hudba Junkie XL (Tom Holkenborg) buší v rytmu motorů a výbuchů a žene děj neúprosně kupředu.
George Miller dokázal něco nevídaného. Vytvořil akční film, který je zároveň uměleckým dílem. Je to surové, brutální, ale zároveň neuvěřitelně krásné a poetické. Je to důkaz, že i v rámci mainstreamového blockbusteru lze vytvořit něco naprosto originálního a nekompromisního. Je to čisté, destilované kino v té nejlepší možné podobě. Jízda, na kterou nikdy nezapomenete.
98 %