Jan Werich (1905–1980) byl jednou z nejvýraznějších a nejoblíbenějších osobností české kultury 20. století. Herec, dramatik, spisovatel, glosátor a především myslitel s mimořádným smyslem pro humor, který dokázal být lehký, hravý a přitom nesmírně hluboký. Werichův humor nikdy nebyl samoúčelný. Sloužil jako nástroj k pochopení světa, lidí i lidských slabostí.
Neodmyslitelně je spjat s Osvobozeným divadlem a spoluprací s Jiřím Voskovcem a Jaroslavem Ježkem. Jejich tvorba byla odvážná, inteligentní a často politicky ostrá, ale vždy lidská. Werich věřil, že smích je jednou z nejsilnějších forem obrany proti hlouposti, strachu a manipulaci. Právě proto jeho humor přežil totalitu, válku i změny režimů, protože mířil na obecné lidské vlastnosti, ne na okamžité okolnosti.
Citát „Mějte dobrou náladu. Dobrá nálada vaše problémy sice nevyřeší, ale naštve tolik lidí kolem, že stojí za to si ji užít“ dokonale vystihuje Werichův pohled na život. Není to naivní optimismus, ale vědomá volba nadhledu. Werich si byl velmi dobře vědom toho, že svět není spravedlivý ani jednoduchý. Přesto odmítal zatrpklost jako životní postoj. Dobrá nálada pro něj nebyla útěkem, ale tichým vzdorem.
Ve svých textech, pohádkách i televizních vystoupeních často zdůrazňoval odpovědnost jednotlivce za vlastní myšlení. Varoval před fanatismem, ideologiemi a lidmi, kteří si jsou příliš jisti svou pravdou. Jeho moudrost spočívala v pochybování o sobě, o světě, o „jediných správných řešeních“. A právě tím byl nebezpečný pro každou moc, která chtěla jednoduché odpovědi.
Jan Werich byl člověkem slova, ale ještě víc člověkem postoje. I když ho život postavil do složitých a často bolestných situací, nikdy neztratil schopnost vidět svět s ironií a soucitem zároveň. Jeho odkaz dnes nepůsobí nostalgicky, ale překvapivě aktuálně. Připomíná nám, že humor není opakem vážnosti – ale jedním z jejích nejčistších projevů.