Metafora (z řec. metaphorá = přenesení, přenos) je básnický, řečnický a stylistický prostředek založený na přenesení významu z jednoho jevu na jiný na základě podobnosti nebo vnitřní souvislosti. Jedna skutečnost je pojmenována výrazem, který doslova označuje skutečnost jinou. Mezi oběma jevy však existuje určitá podobnost, například ve tvaru, barvě, funkci, vlastnosti, účinku, dojmu nebo citovém působení.
Metafora patří k nejvýznamnějším prostředkům obrazného vyjadřování. Umožňuje pojmenovat skutečnost nově, nečekaně a působivě. Neříká pouze, jaká věc je, ale ukazuje ji prostřednictvím jiné představy. Tím rozšiřuje význam slov, zhušťuje sdělení a vytváří obraznost textu.
Typickým příkladem metafory je spojení moře trávy. Tráva zde není skutečným mořem, ale její rozlehlost, vlnění nebo pohyb ve větru připomínají mořskou hladinu. Podobně výraz srdce města označuje centrum města, protože srdce je chápáno jako střed a životní centrum organismu.
Je třeba odlišovat metaforu od přirovnání. Přirovnání podobnost výslovně vyjadřuje pomocí slov jako, jak, podobný nebo jako by. Metafora podobnost nepojmenovává přímo, ale rovnou přenáší označení z jedné oblasti do druhé.
Přirovnání:
Je statečný jako lev.
Metafora:
Je to lev.
Charakteristika a funkce
Metafora je založena na obrazném přenesení významu. Vzniká tehdy, když se výraz z jedné významové oblasti použije k označení jevu z oblasti jiné. Doslovný význam ustupuje do pozadí a důležitý je význam přenesený.
Typickými jazykovými prostředky metafory jsou podstatná jména, přídavná jména, slovesa i celá slovní spojení. Metaforická mohou být například spojení koruna stromu, zub času, vlna nevole, plamen lásky, mrazivé ticho, hořká pravda, tok řeči nebo bouře citů.
Mezi hlavní funkce metafory patří:
Obrazná funkce – metafora vytváří názorný a smyslově působivý obraz. Pomáhá čtenáři nebo posluchači lépe si představit popisovanou skutečnost.
Estetická funkce – dodává textu krásu, originalitu, působivost a básnický charakter.
Expresivní funkce – vyjadřuje citové zaujetí mluvčího, jeho postoj, hodnocení nebo náladu.
Významová funkce – umožňuje vyjádřit složitý význam stručně a soustředěně. Metafora často sděluje více, než by vyjádřilo doslovné pojmenování.
Poznávací funkce – pomáhá chápat jednu skutečnost prostřednictvím jiné. Například výraz tok času umožňuje představit si čas jako plynoucí proud.
Hodnotící funkce – metafora může vyjadřovat kladné nebo záporné hodnocení. Výraz perla večera vyjadřuje obdiv, zatímco bažina problémů naznačuje obtížnost a bezvýchodnost.
Typy metafory
Podle způsobu užití a míry obraznosti lze rozlišit několik základních typů metafory:
Metafora básnická – je typická pro poezii a umělecký styl. Bývá originální, nečekaná a výrazně obrazná.
Příklad:
Na nebi rozkvetly hvězdy.
Význam: Hvězdy jsou přirovnány ke květům, které se objevují na obloze.
Metafora běžná neboli jazyková – je natolik ustálená, že ji mluvčí často už nevnímají jako obrazné vyjádření. Je součástí každodenní řeči.
Příklad:
noha stolu
Význam: Část stolu je pojmenována podle podobnosti s lidskou nohou, protože slouží jako opora.
Metafora ustálená – objevuje se v pevných slovních spojeních a frazémech. Její obrazný původ bývá stále patrný, ale spojení je v jazyce běžně užívané.
Příklad:
házet flintu do žita
Význam: Vzdávat se, ztrácet odvahu pokračovat.
Metafora živá – působí nově, originálně a neotřele. Čtenář si při ní obvykle uvědomuje napětí mezi doslovným a přeneseným významem.
Příklad:
Ticho se rozlilo po místnosti.
Význam: Ticho je představeno jako tekutina, která zaplňuje prostor.
Metafora mrtvá – původní obraznost je už oslabená nebo téměř nevnímaná. Výraz se stal běžným pojmenováním.
Příklad:
ručičky hodin
Význam: Část hodin je pojmenována podle podobnosti s lidskou rukou, ale dnes jde o běžné označení.
Metafora personifikační – přenáší lidské vlastnosti, jednání nebo projevy na neživé věci, zvířata, přírodní jevy nebo abstraktní pojmy. Tento typ metafory se překrývá s personifikací.
Příklad:
Vítr zpíval v korunách stromů.
Význam: Vítr je představen jako bytost schopná zpívat.
Metafora synestetická – spojuje vjemy z různých smyslových oblastí, například zrakové, sluchové, hmatové nebo chuťové.
Příklad:
teplý hlas
Význam: Sluchový vjem je popsán výrazem z oblasti hmatu nebo teploty.
Metafora v běžné komunikaci
Metafora není pouze prostředkem básnického jazyka. Velmi často se objevuje i v každodenní řeči, publicistice, reklamě, politice, odborném vyjadřování a běžné komunikaci. Mnohé metafory používáme automaticky, aniž si uvědomujeme jejich obrazný původ.
Příklady:
ztrácet čas
= nakládat s časem neúčelně
hluboká myšlenka
= závažná nebo významná myšlenka
vlna kritiky
= náhlé a rozsáhlé množství kritických reakcí
tvrdé rozhodnutí
= obtížné nebo neústupné rozhodnutí
cesta k úspěchu
= postup, vývoj nebo směřování k úspěchu
kořeny problému
= základní příčiny problému
V běžném jazyce metafora často usnadňuje porozumění abstraktním jevům. Čas si představujeme jako prostor nebo věc, proto říkáme máme málo času, šetříme čas, čas běží nebo čas se vleče. Myšlení si představujeme jako pohyb, proto říkáme došli jsme k závěru, odbočili jsme od tématu nebo vrátíme se k otázce.
Metafora v odborném a publicistickém stylu
V odborném a publicistickém stylu se metafora používá k objasnění, zjednodušení nebo zvýraznění složitých jevů. V odborném textu může mít názornou funkci, pokud pomáhá čtenáři pochopit abstraktní nebo obtížně představitelný pojem. V publicistice se často využívá k oživení textu, k hodnocení událostí a k upoutání pozornosti.
Příklad:
Ekonomika se dostala do slepé uličky.
Význam: Ekonomický vývoj je popsán jako pohyb cestou, která nikam nevede.
Příklad:
Politická scéna se otřásá v základech.
Význam: Politické prostředí je představeno jako stavba, jejíž stabilita je narušena.
Příklad:
Tato teorie tvoří základ moderní lingvistiky.
Význam: Teorie je pojata jako stavební prvek, na němž spočívá další poznání.
V odborném stylu je však třeba s metaforami zacházet opatrně. Příliš obrazné nebo nejasné metafory mohou oslabit přesnost výkladu. V publicistice naopak metafora často slouží k dramatizaci, zkratce a působivému hodnocení.
Metafora v literatuře
V literatuře patří metafora k základním prostředkům básnického jazyka. Umožňuje vytvářet nové významy, neobvyklé obrazy a hlubší vrstvy textu. V poezii bývá metafora často hlavním nositelem obraznosti. V próze může oživovat popis, charakterizovat postavy, vyjadřovat náladu nebo vytvářet symbolický význam. V dramatu se může objevit v monologu, dialogu i básnicky stylizované řeči postav.
Metafora může být jednoduchá, tvořená jedním slovem nebo slovním spojením, ale také rozvinutá, kdy se jeden obraz rozvíjí v celé větě, odstavci nebo básni.
Příklad jednoduché metafory:
perly rosy
Význam: Kapky rosy jsou pojmenovány jako perly podle lesku, tvaru a krásy.
Příklad rozvinuté metafory:
Život je cesta, na níž člověk bloudí, zastavuje se, ztrácí směr a znovu jej nachází.
Význam: Lidský život je vyložen prostřednictvím obrazu cesty.
Metafora v literatuře často nepředává pouze informaci, ale vyvolává dojem, náladu a citovou odezvu. Její význam nemusí být jednoznačný. Právě mnohoznačnost patří k jejím důležitým vlastnostem.
Rozlišení od příbuzných jevů
Přirovnání je založeno na výslovném srovnání dvou jevů. Většinou obsahuje slova jako, jak, podobný, jako by nebo než. Metafora tato slova nepoužívá a přenáší pojmenování přímo.
Příklad přirovnání:
Její oči zářily jako hvězdy.
Příklad metafory:
Její oči byly hvězdy.
Metonymie je také přenesení významu, ale není založena na podobnosti, nýbrž na věcné, prostorové, časové nebo příčinné souvislosti. Metafora vychází z podobnosti, metonymie ze vztahu soumeznosti.
Příklad metonymie:
Čtu Nerudu.
Význam: Čtu dílo Jana Nerudy, nikoli samotnou osobu.
Příklad metafory:
Nerudova slova jsou ostré šípy.
Význam: Slova jsou přenesena do obrazu šípů podle jejich účinku.
Personifikace je přisuzování lidských vlastností neživým věcem, zvířatům nebo abstraktním pojmům. Lze ji chápat jako zvláštní druh metafory.
Příklad personifikace:
Město se probouzelo.
Symbol je konkrétní obraz nebo předmět, který zastupuje širší, hlubší nebo obecnější význam. Metafora může symbol vytvářet, ale symbol bývá významově ustálenější a obecnější.
Příklad symbolu:
holubice jako symbol míru
Alegorie je rozvinutý obrazný způsob vyjádření, v němž jednotlivé prvky mají skrytý nebo druhý význam. Lze ji chápat jako souvislou soustavu metafor.
Příklad:
Obraz poutníka na cestě může alegoricky vyjadřovat lidský život.