Metonymie (z řec. metōnymía = přejmenování, záměna jména) je básnický, řečnický a stylistický prostředek založený na přenesení významu mezi dvěma jevy, které spolu věcně, prostorově, časově, příčinně nebo jinak souvisejí. Nejde tedy o přenesení na základě podobnosti, jako u metafory, ale o přenesení na základě skutečné souvislosti.
Metonymie vzniká tehdy, když se místo jednoho pojmenování použije jiné pojmenování, které je s ním v určitém vztahu. Může jít například o vztah autora a díla, místa a instituce, nádoby a obsahu, příčiny a následku, nástroje a činnosti nebo části a celku.
Typickým příkladem metonymie je věta Čtu Nerudu. Mluvčí tím nemyslí, že čte samotného člověka Jana Nerudu, ale že čte jeho dílo. Jméno autora zde zastupuje jeho literární tvorbu. Podobně věta Praha rozhodla o nových opatřeních neznamená, že rozhodlo město jako geografické místo, ale že rozhodly instituce nebo úřady sídlící v Praze.
Metonymie patří mezi základní prostředky obrazného a nepřímého pojmenování. Je velmi častá nejen v literatuře, ale také v běžné řeči, publicistice, politickém jazyce, odborném vyjadřování i reklamě. Mnohé metonymie se staly natolik běžnými, že je už mluvčí nevnímají jako obrazná vyjádření.
Je třeba odlišovat metonymii od metafory. Metafora je založena na podobnosti dvou jevů, zatímco metonymie je založena na jejich souvislosti.
Metafora:
Jeho slova byla ostré šípy.
Význam: Slova jsou přirovnána k šípům podle účinku.
Metonymie:
Čtu Nerudu.
Význam: Čtu dílo Jana Nerudy.
Charakteristika a funkce
Metonymie je založena na přenesení pojmenování v rámci skutečného vztahu mezi jevy. Tento vztah nemusí být vždy výslovně pojmenován, ale musí být pro čtenáře nebo posluchače srozumitelný z kontextu a jazykové zkušenosti.
Typickými jazykovými prostředky metonymie jsou vlastní jména, názvy míst, názvy institucí, pojmenování předmětů, nástrojů, materiálů, částí těla nebo označení autorů a jejich děl. Častá jsou spojení jako číst Čapka, vypít sklenici, poslouchat Mozarta, Hrad oznámil, Brusel rozhodl, mít dobré oko, živí se perem nebo celý sál tleskal.
Mezi hlavní funkce metonymie patří:
Pojmenovací funkce – metonymie umožňuje označit skutečnost stručněji, úsporněji a často přirozeněji než doslovné vyjádření.
Obrazná funkce – vytváří nepřímé, ale srozumitelné pojmenování, které může text oživit.
Zkratkovitá funkce – nahrazuje delší vysvětlení kratším výrazem. Například Praha jednala s Bruselem je kratší než vyjádření představitelé české vlády jednali s představiteli institucí Evropské unie.
Publicistická funkce – v novinářském a politickém jazyce umožňuje rychle označit instituce, státy, vlády nebo jejich představitele.
Hodnotící funkce – metonymie může nést citové nebo hodnotící zabarvení. Například výraz žije jen pro peníze může označovat nejen peníze jako předmět, ale i způsob života založený na majetku a zisku.
Estetická funkce – v literatuře může metonymie dodat textu obraznost, zhuštěnost a významovou hloubku.
Typy metonymie
Podle povahy vztahu mezi pojmenovanými jevy lze rozlišit několik základních typů metonymie:
Autor místo díla – jméno autora označuje jeho literární, hudební, výtvarné nebo jiné dílo.
Příklad:
Čtu Máchu.
Význam: Čtu dílo Karla Hynka Máchy.
Příklad:
Posloucháme Dvořáka.
Význam: Posloucháme hudbu Antonína Dvořáka.
Dílo místo autora – název díla, směru nebo výtvoru může zastupovat jeho tvůrce nebo tvůrčí okruh.
Příklad:
Babička patří k vrcholům české prózy.
Význam: Dílo s názvem Babička je významnou součástí české literatury.
Nádoba místo obsahu – pojmenování nádoby označuje to, co je v ní obsaženo.
Příklad:
Vypil celou sklenici.
Význam: Vypil obsah sklenice, nikoli sklenici jako předmět.
Příklad:
Snědl celý talíř.
Význam: Snědl jídlo na talíři.
Místo místo instituce nebo osob – název místa označuje instituci, úřad, stát, vládu nebo osoby, které zde působí.
Příklad:
Hrad vydal prohlášení.
Význam: Prohlášení vydala prezidentská kancelář nebo prezidentští představitelé.
Příklad:
Brusel rozhodl o nových pravidlech.
Význam: Rozhodly instituce Evropské unie.
Instituce místo osob – název instituce zastupuje její představitele, zaměstnance nebo vedení.
Příklad:
Škola rozhodla o změně rozvrhu.
Význam: Rozhodlo vedení školy.
Příklad:
Ministerstvo oznámilo nové opatření.
Význam: Opatření oznámili představitelé ministerstva.
Nástroj místo činnosti nebo osoby – nástroj, prostředek nebo předmět označuje činnost, povolání nebo člověka, který jej používá.
Příklad:
Živí se perem.
Význam: Živí se psaním.
Příklad:
Má dobré oko.
Význam: Dobře vidí, všímá si detailů nebo umí přesně posoudit vzhled.
Příčina místo následku – pojmenování příčiny označuje její důsledek.
Příklad:
Sál se otřásal smíchem.
Význam: Lidé v sále se hlasitě smáli a tím působili hluk nebo pohyb.
Následek místo příčiny – pojmenování následku může zastupovat příčinu nebo děj, který jej vyvolal.
Příklad:
V jeho tváři byl strach.
Význam: Výraz tváře ukazoval, že se bojí.
Materiál místo výrobku – název látky nebo materiálu označuje předmět, který je z něho vyroben.
Příklad:
Nosí zlato.
Význam: Nosí zlaté šperky.
Příklad:
Na stole leželo stříbro.
Význam: Na stole ležely stříbrné příbory nebo předměty ze stříbra.
Symbol místo skutečnosti – symbolický předmět nebo znak označuje širší instituci, moc, hodnotu nebo společenský jev.
Příklad:
Koruna rozhodla o nástupnictví.
Význam: Rozhodla královská moc nebo panovník.
Příklad:
Meč ustoupil právu.
Význam: Násilí nebo vojenská moc ustoupily zákonu a spravedlnosti.
Metonymie v běžné komunikaci
Metonymie je v každodenním jazyce velmi běžná. Často ji používáme automaticky, aniž si uvědomujeme její obrazný základ. Pomáhá nám vyjadřovat se úsporně a přirozeně.
Příklady:
Dám si ještě jednu sklenici.
= Dám si nápoj ve sklenici.
Celá třída se smála.
= Smáli se žáci ve třídě.
Četl jsem Kafku.
= Četl jsem Kafkovo dílo.
Divadlo dnes nehraje.
= Herci nebo soubor dnes nehrají představení.
Má ostrý jazyk.
= Vyjadřuje se jízlivě, kriticky nebo útočně.
Žije z práce svých rukou.
= Živí se vlastní fyzickou prací.
V běžné řeči metonymie často slouží ke zkrácení výpovědi. Místo věty Vypil obsah hrnku přirozeně říkáme Vypil hrnek. Místo Poslouchal skladby Bedřicha Smetany říkáme Poslouchal Smetanu.
Metonymie v odborném a publicistickém stylu
V odborném a publicistickém stylu se metonymie používá především pro úsporné označení institucí, států, politických představitelů, úřadů nebo společenských skupin. Velmi častá je v novinových titulcích a politickém zpravodajství.
Příklad:
Bílý dům oznámil nové stanovisko.
Význam: Stanovisko oznámila administrativa prezidenta Spojených států.
Příklad:
Praha jedná s Berlínem.
Význam: Čeští političtí představitelé jednají s německými představiteli.
Příklad:
Trh reagoval na zprávu poklesem.
Význam: Investoři, obchodníci nebo ekonomické subjekty reagovali poklesem cen či hodnot.
V publicistice může metonymie působit stručně a výrazně, ale zároveň může zjednodušovat skutečnost. Například věta Brusel nařídil nové podmínky může zakrývat složitý proces rozhodování evropských institucí. Proto je v odborném a analytickém textu vhodné používat metonymii uvážlivě a tam, kde nehrozí nejasnost.
Metonymie v literatuře
V literatuře se metonymie uplatňuje jako prostředek zhuštěného a obrazného pojmenování. Na rozdíl od metafory nebývá založena na nápadné podobnosti, ale na významové souvislosti, která může být jemnější a méně okázalá.
V poezii může metonymie vytvářet zkratku, náznak nebo symbolicky působící obraz. V próze může pomoci charakterizovat prostředí, postavu nebo společenskou situaci. V dramatu se často objevuje v dialogu, protože odpovídá přirozenému způsobu mluvení.
Příklad:
Celá vesnice o tom mluvila.
Význam: O události mluvili obyvatelé vesnice.
Příklad:
Na stole čekal chléb.
Význam: Chléb může označovat nejen potravinu, ale v širším smyslu obživu, domov nebo každodenní život.
Příklad:
Jeho pero bojovalo za pravdu.
Význam: Jeho psaní, články nebo literární činnost byly zaměřeny na obhajobu pravdy.
Metonymie v literatuře často napomáhá významové úspornosti. Jedno konkrétní pojmenování může odkazovat k širšímu společenskému, citovému nebo symbolickému významu.
Rozlišení od příbuzných jevů
Metafora je přenesení významu na základě podobnosti. Metonymie je přenesení významu na základě souvislosti.
Příklad metafory:
Město bylo kamenné moře.
Význam: Město je přirovnáno k moři podle rozlehlosti nebo dojmu.
Příklad metonymie:
Město rozhodlo o zákazu.
Význam: Rozhodli představitelé města.
Synekdocha je zvláštní druh metonymie založený na vztahu části a celku nebo celku a části. Část může označovat celek, celek může označovat část, jednotné číslo může zastupovat množné a naopak.
Příklad synekdochy:
Pod jednou střechou žily tři generace.
Význam: V jednom domě žily tři generace.
Příklad synekdochy:
Nepřítel se blížil k městu.
Význam: Blížili se nepřátelští vojáci.
Symbol je konkrétní obraz nebo znak, který zastupuje širší, často abstraktní význam. Metonymie může symbol využívat, ale symbol bývá významově obecnější a kulturně ustálenější.
Příklad symbolu:
holubice jako symbol míru
Příklad metonymie se symbolem:
Koruna ztratila moc.
Význam: Panovník nebo monarchie ztratili moc.
Perifráze je opisné pojmenování určité skutečnosti. Metonymie může být součástí perifráze, ale sama o sobě je založena na přenesení pojmenování podle souvislosti.
Příklad perifráze:
město nad Seinou místo Paříž
Příklad metonymie:
Paříž rozhodla o změně politiky.
Význam: Rozhodla francouzská vláda nebo příslušné instituce.
Personifikace spočívá v připisování lidských vlastností neživým věcem, zvířatům nebo abstraktním pojmům. Metonymie naproti tomu nemusí zlidšťovat, pouze přenáší pojmenování podle souvislosti.
Příklad personifikace:
Vítr šeptal v korunách stromů.
Příklad metonymie:
Koruny stromů se kývaly ve větru.
Význam je zde doslovnější nebo metonymický podle kontextu, protože koruna označuje horní část stromu.