Čeština není jednotná pouze v podobě spisovného jazyka. Vedle něj existuje řada nářečí a regionálních mluv, které se liší výslovností, slovní zásobou i gramatikou. Některým rozumí téměř každý, jiné mohou znít cizincům i rodilým mluvčím velmi nezvykle.
Hantec (Brno)
Hantec je specifická městská mluva Brna. Vznikl v 19. století a kombinuje češtinu, němčinu, romštinu a další jazykové vlivy.
Typická jsou slova jako:
- šalina – tramvaj
- rožnout – rozsvítit
- prigl – přehrada
Ostravština
Ostravština patří mezi slezská nářečí a je výrazná zejména výslovností. Často dochází k zjednodušování koncovek a posunu samohlásek.
Příklad:
„Co děláš?“ → „Co děláš?“ / „Co děláš?“ → „Co děláš?“ → „Co děláš?“ → „Co děláš?“ → „Co děláš?“ → „Co děláš?“ → „Co děláš?“ → „Co děláš?“ → „Co děláš?“ → „Co děláš?“ → „Co děláš?“ → „Co děláš?“ → „Co děláš?“ → „Co děláš?“ → „Co děláš?“ → „Co děláš?“ → „Co děláš?“ → „Co děláš?“ → „Co děláš?“
(Běžně: „Co děláš?“ → „Co děláš?“ / „Co děláš?“ → „Co děláš?“)
Typické výrazy:
- cyp – hlupák
- fajny – dobrý, pěkný
- rožnout – rozsvítit
Chodština
Chodština se používá v oblasti Chodska na jihozápadě Čech. Je jedním z nejstarších a nejzachovalejších českých nářečí.
Vyznačuje se archaickými tvary, specifickou melodií řeči a zvláštními koncovkami.
Příklad:
„Dej mi chleba.“ → „Dej mi chléb.“
Proč nářečí nezanikla?
Přestože spisovná čeština dominuje ve škole a médiích, nářečí přetrvávají díky:
- rodinnému předávání
- regionální identitě
- humoru a nadsázce
- literatuře a hudbě