Existují filmy, které se stanou součástí národního pokladu. Jsou to díla, která s každou generací znovu ožívají, jejich hlášky zlidoví a jejich atmosféra se stane synonymem pro určitou dobu či pocit. Obecná škola režiséra Jana Svěráka podle scénáře jeho otce Zdeňka Svěráka je přesně takovým filmem. Snímek, který byl nominován na Oscara za nejlepší cizojazyčný film, není jen nostalgickou vzpomínkou na poválečné dětství. Je to mistrovsky vyprávěný příběh o dospívání, autoritě a o světě viděném očima desetiletého kluka.
Příběh a atmosféra poválečné doby
Píše se rok 1945 a válka právě skončila. V malé chlapecké škole na pražském předměstí vládne chaos. Třída hlavního hrdiny Edy Součka je tak nezvladatelná, že z ní jejich učitelka zešílí. Do třídy plné malých rošťáků přichází nový učitel, Igor Hnízdo. Muž s pověstí válečného hrdiny, partyzána a nekompromisního zastánce disciplíny. Jeho příchod změní vše.
Film dokonale zachycuje atmosféru doby. Je to svět plný naděje z nově nabyté svobody, ale zároveň poznamenaný jizvami války. Děti si hrají v ruinách, sbírají nábojnice a jejich největší dobrodružství se odehrávají na pozadí světa dospělých, který se teprve vzpamatovává. Vše je nahlíženo optikou Edy Součka, pro kterého je svět jedno velké hřiště plné záhad, prvních lásek a klukovských bitev. Právě tato perspektiva dodává filmu jeho jedinečné kouzlo. Není to historické drama, ale intimní a osobní vzpomínka na dětství.
Nezapomenutelné postavy
Síla Obecné školy tkví především v jejích postavách, které jsou napsané s neuvěřitelnou láskou a smyslem pro detail.
- Eda Souček (Václav Jakoubek) je naším průvodcem. Není to žádný superhrdina, ale obyčejný, zvídavý kluk, který se snaží pochopit svět kolem sebe. Jeho nevinný pohled a vnitřní monology nás vtahují do děje a umožňují nám prožívat vše s ním.
- Igor Hnízdo (Jan Tříska) je postavou téměř mytickou. Jeho příchod je jako zjevení. Je přísný, ale spravedlivý. Zavádí fyzické tresty, ale zároveň si dokáže získat respekt a obdiv chlapců. Jan Tříska ztvárnil Hnízda s neuvěřitelnou charismatem. Je to muž, který ztělesňuje řád a autoritu, po které kluci podvědomě toužili.
- Tatínek Souček (Zdeněk Svěrák) je ztělesněním laskavosti a klidné síly. Pracuje v elektrárně, miluje svou rodinu a snaží se Edovi vysvětlovat taje světa, i když mu to občas nejde. Jeho dialogy se synem patří k nejpamátnějším momentům filmu.
- Maminka Součková (Libuše Šafránková) je starostlivou a milující matkou, která drží rodinu pohromadě. Její vřelost a péče vytváří pocit bezpečí a domova, který je v kontrastu s divokým světem klukovských her.
Vedlejší postavy, jako je Edův nejlepší kamarád Tonda Čejka, fakír Rosenheim nebo svůdné sestry Maxovy, dotvářejí pestrou mozaiku života na poválečném předměstí.
Humor, který nestárne
Humor v Obecné škole je jedním z hlavních důvodů její nesmrtelnosti. Nejde o laciný humor, ale o úsměvné situace plynoucí z dětské naivity, nedorozumění a drobných lidských slabostí. Scény jako „lízání kolejnice“, „kalamář plný inkoustu“ nebo tatínkovo vysvětlování, proč se nemá olizovat zábradlí v zimě, jsou dnes již legendární.
Zdeněk Svěrák dokázal napsat dialogy, které jsou přirozené, vtipné a zároveň hluboce lidské. Smích, který film vyvolává, je laskavý a chápavý. Smějeme se klukovským lumpárnám, protože si v nich možná vzpomeneme na své vlastní dětství.
Spojení otce a syna
Obecná škola je prvním velkým společným dílem Zdeňka a Jana Svěrákových a jejich spolupráce se ukázala jako geniální. Scénář Zdeňka Svěráka, čerpající z vlastních vzpomínek, dodal filmu autenticitu a srdce. Režijní debut Jana Svěráka je pak neuvěřitelně jistý a vizuálně podmanivý. Dokázal dokonale převést otcovy vzpomínky na filmové plátno, skvěle pracoval s dětskými herci a vytvořil dílo, které je řemeslně bezchybné.
Obecná škola je film, který se neokouká. Je to pohlazení po duši, nostalgická cesta do doby, kdy svět byl možná jednodušší, ale dobrodružství číhalo na každém rohu. Je to oslava dětství, rodiny a učitelů, kteří nás formují. Film s lehkostí a humorem pojednává o vážných tématech jako je disciplína, morálka a hledání mužských vzorů. Je to klenot české kinematografie, který si zaslouží pozornost každé generace. Dokonalá souhra scénáře, režie, hereckých výkonů a hudby Jaroslava Uhlíře vytváří harmonický celek, na který se nezapomíná.