Málokterý film se v české kinematografii těší takovému kultovnímu statusu jako Pelíšky. Snímek režiséra Jana Hřebejka z roku 1999, natočený podle scénáře Petra Jarchovského, se stal nejen vánoční klasikou, ale také generační výpovědí a dojemným pohledem do doby, která byla stejně absurdní jako tragická. Pelíšky nejsou jen komedií plnou legendárních hlášek. Jsou především mistrně napsanou a zrežírovanou kronikou konce šedesátých let, která s lehkostí a citem balancuje na hraně smíchu a mrazivého smutku.
Dvě rodiny, dva světy
Příběh nás zavádí do zasněžené Prahy na přelomu let 1967 a 1968. V jednom činžovním domě žijí vedle sebe dvě naprosto odlišné rodiny, jejichž osudy se nevyhnutelně proplétají.
Na jedné straně stojí Šebkovi. Hlavou rodiny je otec Šebek (Miroslav Donutil), důstojník z povolání a zarytý komunista, který s vojenskou vervou řídí svou domácnost. Jeho cholerické výbuchy a neochvějná víra v socialistické ideály jsou zdrojem mnoha komických situací. Ať už jde o nerozbitné skleničky z Polska, plastové lžičky z NDR nebo jeho slavnou otázku: „Kde udělali soudruzi z NDR chybu?“, jeho postava dokonale ztělesňuje absurditu doby. Po jeho boku stojí starostlivá, ale poněkud submisivní manželka (Simona Stašová) a dospívající syn Michal (Michal Beran), který se snaží najít si své místo ve světě a zároveň se zamiluje do dívky od sousedů.
Tou dívkou je Jindřiška (Kristýna Nováková) z rodiny Krausových. Její otec (Jiří Kodet) je pravým opakem majora Šebka. Je to bývalý odbojář, intelektuál a zahořklý antikomunista, který s noblesou a sarkasmem komentuje okolní dění. Jeho pohrdání režimem je stejně silné jako Šebkovo nadšení. Paní Krausová (Emília Vášáryová) se snaží udržet rodinnou pohodu, zatímco jejich dcera Jindřiška prožívá první lásku a sleduje střety obou otců s pobaveným odstupem.
Právě v kontrastu těchto dvou světů, které dělí jen jedna zeď, se rodí většina humoru i napětí celého filmu.
Geniální dialogy a herecký koncert
Síla Pelíšků tkví především v brilantním scénáři Petra Jarchovského, který je plný dialogů, jež doslova zlidověly. Hlášky jako „Dávám bolševikovi rok, maximálně dva!“, „Maršál Malinovskij!“, „Proletáři všech zemí, vyližte si prdel!“ nebo „To jsou noky!“ se staly součástí národního kulturního dědictví. Nejsou to však jen prázdné vtipy. Každá věta dokonale charakterizuje postavy a vystihuje atmosféru doby.
Herecké obsazení je bez přehánění hvězdné a každý z herců podává životní výkon. Miroslav Donutil jako major Šebek je naprosto fenomenální. Jeho postava není jen karikaturou fanatického komunisty. Je to v jádru dobrý člověk, který miluje svou rodinu, ale je zaslepený ideologií. Jeho tragikomický osud vrcholí v momentě, kdy mu jeho vlastní syn s posměchem odhalí pravdu o „medvědovi z KODIAKU“.
Jiří Kodet v roli Krause je jeho dokonalým protipólem. Jeho aristokratické vystupování, suchý humor a tichý vzdor mu vynesly Českého lva a jeho výkon je dodnes považován za jeden z nejlepších v historii českého filmu. Nezapomenutelné jsou i vedlejší postavy, ať už jde o strýce Václava v podání Bolka Polívky, který přijíždí s novinkami ze „západu“, nebo učitelku Evu Holubovou a její legendární scénu s pionýrským šátkem.
Mezi smíchem a mrazem
Pelíšky jsou filmem dvou tváří. První dvě třetiny jsou převážně laskavou komedií o rodinných vztazích, generačních sporech a absurditách života v socialismu. Smějeme se Šebkovým výbuchům, Krausovým sarkastickým poznámkám i mladické nerozvážnosti hlavních hrdinů. Vzduch je plný naděje a očekávání Pražského jara 1968.
Tato idylická atmosféra se však náhle a brutálně rozpadá v závěru filmu. Scéna, kdy do Prahy přijíždějí sovětské tanky a otec Kraus s tichou rezignací konstatuje: „Tak a teď si vás koupím všechny,“ je jedním z nejsilnějších momentů české kinematografie. Smích ztuhne na rtech a divák si plně uvědomí tragédii, která se skrývala za všemi těmi komickými situacemi. Konec filmu, kdy se rodiny rozpadají a naděje na svobodu je rozdrcena pásy tanků, je hořkou tečkou za příběhem jedné generace.
Odkaz, který nestárne
Proč jsou Pelíšky i po více než dvaceti letech stále tak populární? Protože dokázaly něco výjimečného. Zachytily ducha doby s neuvěřitelnou autenticitou, humorem a lidskostí. Pro starší generace jsou nostalgickou vzpomínkou na mládí, pro mladší zase srozumitelným a zábavným vhledem do nedávné historie. Film se stal neodmyslitelnou součástí českých Vánoc, protože navzdory všemu vypráví o rodině, lásce a naději.
Pelíšky nejsou jen filmem, jsou fenoménem. Jsou dokonalou ukázkou toho, jak lze vyprávět o složitých historických událostech s nadhledem a empatií, aniž by se ztratila vážnost tématu. Je to snímek, který vás rozesměje až k slzám a vzápětí vám vžene slzy do očí ze smutku. Je to povinná četba pro každého, kdo chce pochopit nejen českou historii, ale i českou duši, která dokáže i v těch nejtěžších chvílích najít důvod k úsměvu. Je to zkrátka mistrovské dílo, které si své místo v srdcích diváků bude držet ještě velmi dlouho, 97 %.